Sokolové pokračovali ve cvičení i v zimě v najatém sále hostince „U Zeleného Stromu“, (ten stál vedle novopackého náměstí, v místě, kde nyní je na Vánoce osvěcován smrk). Činnost tehdejšího Sokola, tento název přijala novopacká Tělocvičná jednota až v červnu 1863, namísto dosud užívaného názvu Lubor, nebyla zaměřena pouze na nářaďový tělocvik a cvičení prostných.
Sokolové se podíleli na rozšiřování sokolské myšlenky i do okolních měst a vesnic. Nelze zapomenout ani na velmi rozmanitou činnost osvětovou a kulturní. Hlavní náplní, ale zůstávalo cvičení, kterým se vždy sokolové alespoň jednou za rok pochlubili na veřejných vystoupeních, a turistické výlety, jak do okolí, tak i na veřejná vystoupení sousedních jednot. Pro své výlety si pořídili i prapor, který podle tehdejších zvyků nebyl vysvěcen, ale sokolové na něj skládali slib věrnosti. Aktivita tehdejších sokolů byla značná a rozmanitá. Zajímavý byl v roce 1863 výlet do Sýkornice, kdy zde uspořádali závod „poklusmo“. Byly to vlastně prvé závody v Nové Pace v přespolním běhu. V těchto letech propagovali novopačtí sokolové i další sporty jako lukostřelbu, šerm a střílení do terče.

Šibřinky

V zimě v roce 1866 se sešli sokolové se svými příznivci na prvních Šibřinkách, které až do poválečných let byly nejnavštěvovanějším plesem ve městě. O rok později si zřídili sokolskou kapelu, která je provázela na různých výletech. V roce 1868 se novopačtí sokolové dostali do podvědomí občanů nejen ve svém městě, ale díky novinovým článkům o nich věděli v celých Čechách. Noviny popisovaly návrat sokolů z tábora lidu, který se konal 6. černa na Zvičině a jejich přepadení deštěm kamení borovnickými Němci.
Sokolové se ale nedali a několik Němců pochytali. Dva z nich potom byli předvedeni a odsouzeni ke dvěma týdnům vězení. O rozmanité a ušlechtilé činnosti novopackých sokolů svědčí i zřízení hasičského sboru. Ten byl však v jednotě zdrojem nesvárů a z toho důvodu bylo po šesti letech hasičské zařízení prodáno městu.

Střelnice

Zatím co v létě využívali sokolové ke svému cvičení cvičiště Střelnice, v zimě sály podle možností měnily. Nejprve to byl Jampílkův (Nálevkův) hostinec „U Zeleného Stromu“, později se sokolové k pravidelnému cvičení uhnízdili do dvou místností nemocnice bývalého pavlánského kláštera. Následně na několik let byla cvičení přesunuta do školy na náměstí a později do nově vybudovaného sálu „Střelnice“.
V roce 1890 po volebním vítězství mladočechů nad staročechy, došlo i k rozkolu novopackého Sokola na dvě tělocvičné jednoty. Členové stávajícího Sokola cvičili nadále u Nálevků, zatím co nově vzniklá Tělocvičná jednota „Sokol Tyrš“ měla svůj stánek ve Střelnici. Bohužel tyto neustále se měnící zimní cvičební prostory měly za následek úbytek cvičenců. Nárůst cvičících se opět vždy zlepšil v letních měsících, kdy byla cvičení venku.

Krkonošská župa

Významnou událostí pro novopackou Tělocvičnou jednotu Sokol bylo její začlenění v roce 1885 do župy Krkonošské, která vznikla jako třetí župa v České obci sokolské. Z dnešního pohledu až nepochopitelné, že až do roku 1901 se nemohly do cvičení zapojovat ženy. Až teprve v tomto roce členská schůze rozhodla přijímat za řádné členy i sokolky, které se tak staly nedílnou částí novopackého sokolstva.
Touha po vlastní tělocvičně, se kterou bylo uvažováno již od roku 1870, začala mít reálné obrysy v roce 1884. V květnu tohoto roku byl odsouhlasen návrh starosty Sokola Antonína Suchardy (akademický sochař, řezbář, restauratér a otec slavného sochaře Stanislava Suchardy), aby sokolové začali sbírat peníze na fond vlastní budovy.
Proto se usnesli zvýšit členský příspěvek z deseti na dvacet krejcarů, ze kterých deset krejcarů bude vkládáno do nedotknutelného fondu na výstavbu. Pokračování v zítřejším vydání.