Poslední valná hromada Tělocvičné jednoty se konala na začátku roku 1941. O několik týdnů později, dne 12. dubna 1941, byla z nařízení okupačních úřadů veškerá činnost Sokola zastavena. O půl roku později Němci rozpustili Českou obec sokolskou a její jmění převedli na německou říši. Odbojová činnost sokolů však pokračovala až do konce války. Mezi jinými odbojovými činnostmi zaslali sokolové do zahraničí speciální mapu s označením místa u Brda pro shoz parašutistů. Později došlo k dalšímu zatýkání sokolů .....V roce 1942, při tehdejším Sportovním klubu, pod hlavičkou „Mladí přátelé sportu “ vznikly kluby atletiky a basketbalu, které po skončení války se okamžitě zařadily pod křídla novopackého Sokola.
Již 3. května 1945 se v celém Podkrkonoší a také v Nové Pace zvedla vlna odporu proti německým okupantům Nechyběli u toho samozřejmě ani novopačtí sokolové. I když následky okupace byli velice patrné, tak hned od květnových dnů dochází k obnovení sokolských aktivit. Pod vedením cvičitelů a cvičitelek byla obnovena cvičení všech složek od žactva až po dospělé. Nejprve sokolové museli vybavit tělocvičnu nářadím. Zároveň se dali i do rozsáhlých prací na letním cvičišti (dnešní Letní stadion), které po válce sloužilo k umístění válečné kořisti po Němcích. Vzhledem k tomu, že plocha tohoto cvičiště měla být využita v roce 1947 pro výstavu Podkrkonošského kraje, stala se přestavba této plochy, včetně zatrubnění brdského potoka, záležitostí brigádnických hodin občanů celého města.

Chalupa ve Vítkovicích

V roce 1947 převzala novopacká Tělocvičná jednota chalupu ve Vítkovicích, kam jezdili lyžaři v zimních měsících, vždy v neděli, někdy i od soboty odpoledne, lyžovat. V létě potom jezdili chalupu brigádnicky opravovat a udržovat. V létě 1948 na upraveném letním cvičišti byli sokolové pořadateli sletu sokolské župy Krkonošské, kterého se zúčastnilo téměř 7000 cvičenců od žactva až po dospělé.
Významnou stopu v historii novopacké sokolské Tělocvičné jednoty zanechal František Pecháček. Tento význačný sokol, vlastenec tělem a duší. se věnoval cvičení na nářadí, ke kterému měl výborné dispozice. Díky své všestranné průpravě dosahoval výborných výsledků na veškerém tělocvičném nářadí. Pro svoji výkonnost byl vybrán do sokolského reprezentačního družstva České obce sokolské, které reprezentovalo naši vlast na Olympijských hrách v roce 1920 v belgických Antverpách, kde skončil tento celek na čtvrtém místě. Vše si vynahradila sokolská reprezentace ČR v roce 1922, kdy se František Pecháček stal gymnastickým mistrem světa a stejného titulu dosáhlo i celé družstvo. Pro X. Všesokolský slet v roce 1938 v Praze složil František Pecháček skladbu „Přísaha republice“, kterou na Strahově cvičilo 28 600 mužů. V době Heydrichiády byl tento sokol tělem i duší zadržen gestapem a deportován do koncentračního tábora Mauthausen. Před svoji smrti zastřelením 3. února 1944 se rozloučil se svými spoluvězni slovy: „Vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný umírá jednou, zbabělec stokrát.“

Slety

Aktivitě novopackých sokolů nemohly samozřejmě uniknout ani Slety, které byly vždy vrcholením a přehlídkou růstu vývoje a jeho vnitřní kvality po stránce tělocvičné, kulturně vzdělávací i organizační. Vzbuzovaly radost i hrdost statisíců cvičenců a činovníků, kteří svou nadšenou prací k jejich úspěchu přispívali.
Novopačtí sokolové mohou být hrdi na to, že nechyběli od prvého Sletu roce 1882 ani na jednom tomto velkém svátku sokolstva. Ve velkém počtu se zúčastnili i významného X. Všesokolského sletu poznamenaného fašistickou hrozbou v roce 1938, kde muži při svém vystoupení přísahali věrnost republice.
Mohutnou účastí podpořili i poválečný, ale konaný již poúnorovém komunistickém převratu, XI. Všesokolský slet, kdy ve sletových průvodech, provolávali novopačtí cvičenci spolu s ostatními sokoly slávu prezidentu Benešovi, který byl již tehdy na prezidentském postu vystřídán Klementem Gottwaldem. Do Prahy jel samozřejmě s cvičenci celý cvičitelský sbor, včetně náčelníka Františka Pilaře a náčelnice Boženy Pourové a cvičiteli Václavem Novotným, Růženou Prajzlerovou, Zdeňkou Maternovou, Annou Kynčlovou a Jardou Králem. Pokračování v úterním vydání.