Každé město, kde se konají olympijské hry, ať už letní či zimní, bývá něčím jedinečné. Jakmile odtamtud po dvou nebo třech týdnech snažení odjedou sportovci, mají tato místa mnoho společného. Jsou to velmi drahé pomníky. Kritika olympiády jako okázalého podniku, který i přes stále dokola akcentovaná coubertinovská hesla slouží hlavně komerčním účelům, zaznívá stále silněji. A když se k nim přidají obyvatelé měst, v nichž se hry konají a kteří by měli být na pořadatelství hrdí, otazníků přibývá. Fotografie, na nichž lidé z chudinských čtvrtí Ria de Janeiro bez naděje na lepší budoucnost zpovzdálí sledují velkolepé slavnostní zahájení her, to vyjadřují velmi výstižně.

Když neteče krev

Hry samozřejmě nikdo nezruší, ale úvahy a následné debaty ve správných kruzích mohou pomoci tvář olympiád vylepšit. Nad smyslem olympiád se zamysleli i redakcí oslovení pozorovatelé současného dění. Komentátor Deníku Ivan Hoffman například tvrdí, že  olympiády odpovídají době, ve které se konají. „V antické Olympii by nikoho nenapadlo, jaký bude jednou ze sportovního soutěžení obrovský byznys. Ve starověkém Římě by si gladiátoři i jejich publikum ťukali na čelo při představě, že se jednou budou lidé bavit soupeřením, při kterém nejde o život a neteče krev," odkazuje na  původní podobu her komentátor Hoffman, který patří ke kritikům silně komerčního zaměření podniku:

„Dnes, kdy se olympiáda stala čímsi mezi reality show, veletrhem, putovním cirkusem a karnevalem, a proto má obrovský komerční potenciál, si také neumíme představit, že by se mohla stát ještě něčím jiným. Tak třeba, že se hry vrátí, kam patří, tedy do Řecka, soutěžit budou jen země, které neválčí, a problém s dopingem pomine, když sláva připadne poraženým a vítězům čest až po té, co jim bude vítězství galantně odpuštěno."

Uprchlíci jen napravovali pověst výboru

Podle jihomoravského podnikatele Jiřího Hlavenky jsou olympijské myšlenky zakladatele moderních her Pierre de Coubertina dávno pryč. „Ze začátku na hrách startovali amatéři. Nikdo nejezdil na tréninky na ledovce a neměl za sebou armádu trenérů. Závodníci byli nadšenci," popsal Hlavenka, který takovému přístupu fandí, a když se dnes chce jako fanoušek podívat na sport, nejradši volí spíše okresní úroveň.

Podnikatel Hlavenka je také přesvědčen, že olympijského ducha překryla komerce. „Hry se staly obrovskou a drahou megalomanskou akcí, která je protkaná reklamou. Možná by pomohlo ji zakázat a nepovolit ani televizím vysílat při přenosech žádné spoty. Hry by tak byly skromnějšími a možná by se vrátily k původním myšlenkám zakladatelů," navrhuje řešení Jihomoravan, jenž se během Olympijských her v Riu de Janeiro tématem hlouběji zabýval na sociálních sítích, kam umístil své názory a vyzýval sledovatele, aby o olympijských myšlenkách debatovali.

Mezinárodní rozruch ještě před začátkem her způsobilo nekompromisní vyřazení téměř všech ruských sportovců kvůli řízenému a rafinovaně skrývanému dopingu. „Zákaz startu byl zcela v pořádku především proto, že doping organizoval stát. Nedělám si ovšem iluze, že by ani ostatní sportovci nic nebrali. Je jen otázka, jak se dá doping odhalit," okomentoval výrazný zásah do dějin olympijského sportu Hlavenka.

A letošní hry měly ještě jednu zvláštnost, která se tučným písmem zapíše do historie. Pod jednou vlajkou v Brazílii startovala také skupina uprchlíků. „Je to jenom snaha o nápravu pošramocené pověsti Mezinárodního olympijského výboru. Pochybuji, že by jejich start zařídili ze své dobré vůle," prohlásil pozorovatel Hlavenka. Podle něj je klesající zájem o olympiádu problém, který by měl být řešen. Důkazem nezájmu má být podle něj například odřeknutá účast řady sportovních hvězd.

Sport spojuje národy, máme zlatý poklad

Smířlivější pohled nabízí muž, který zcestoval svět a setkal se s lidmi z mnoha zemí, které se na olympiádě představují a často je to jejich jediná příležitost, jak dát světu najevo důkaz o své existenci. Cestovatel Leoš Šimánek je za hry vděčný: „Z mého pohledu má olympiáda velký smysl. Cestuji celý život po celém světě a všude se setkávám s mnoha lidmi, kteří sport berou jako součást života. A ke sportu patří olympiáda, která dokáže v jednu chvíli na jednom místě propojit doslova celý svět," uvědomuje si cestovatel, který dodává: „A co si budeme povídat, když ve světě zmíníte jména jako Emil Zátopek, Dana Zátopková, Věra Čáslavská, Jan Železný, Ludvík Daněk, Ota Zaremba, Eva Bosáková, Jozef Pribilinec, Ondrej Nepela, Jiří Raška, hned se každému rozzáří oči a najednou jsme si všichni blíže. Najednou ten náš zlatý poklad je důvodem k debatám klidně i do dlouhé noci. Najednou je cítit, jak sport spojuje národy a to je moc prima, vyzdvihuje důvody, proč na olympiádu nezanevřít, Leoš Šimánek.

„I když i sportem a olympiádou hýbou peníze, pro mne olympiáda vždy byla svátek sportu číslo jedna. Byla, je a bude. Sám nesportuji, ale o to více prožívám chvíle, když jdou naši do boje. A když se hraje hymna na počest vítězů, plesá mi srdce a jsem šťastný, když slyším to naše krásné Kde domov můj. Za slzu v oku se v tu chvíli vůbec nestydím," přiznává  protřelý světoběžník.