Kliknutím zvětšíteJedním z předních českých sportovců je bezpochyby rodačka z Trutnova Eva Vrabcová Nývltová. Účastnice čtyř olympiád proslula mimo jiné tím, že do své sbírky vedle Zimních olympijských her 2006, 2010 a 2014 o dva roky později přidala také premiérovou účast na Letních olympijských hrách.
V dubnu roku 2018 překonala národní rekord v půlmaratonu a vůbec největšího úspěchu dosáhla tentýž rok na mistrovství Evropy, kde ji v maratonu nový český rekord stačil na bronzovou medaili.
V těchto dnech si členka Olfin car Vella Trutnov od aktivního sportování dává nucenou pauzu. Na vině není jen situace spojená z šíření nákazy koronavirem. Čtyřiatřicetiletá atletka je v očekávání prvního potomka, s manželem Martinem v blízké době čekají dceru.
Sportovní svět se zastavil, i ve veřejném životě takřka není kam jít. Dá se říci, že člověk dnes nerozezná všední den od víkendu. Máte to podobně, zvlášť vy, žena, která čeká miminko?
Jak říkáte. U mě se toho v poslední době víceméně moc nezměnilo. Já v té karanténě působím vlastně už několik měsíců, protože jsem do společnosti opravdu moc nechodila. Zajela jsem si maximálně zalyžovat nebo jsem se snažila nějakým způsobem hýbat, to vše ale tak nějak sama v lese. Jediné, co se tedy pro mě změnilo, je fakt, že manžel je teď více doma.
Jak tedy probíhají vaše dny?
Jednoduše (usmívá se). Ráno vstanu, jdu na procházku do lesa, přičemž v Hradci moc nikoho nepotkávám. Odpoledne už je lidí více, tak zůstávám raději doma. Uvařím oběd a když to přeženu, tak už pak vlastně čekám na večeři. Snažím se doma o nějaké cvičení, chvíli jsem i šlapala na kole. Ty dny ale plynou tak nějak bez náboje, bez činnosti a je to na mě dlouhé.
Jak už jsme zmínili, očekáváte potomka. Zeptám se proto, v jakém jste stádiu a jak jste na tom?
Zrovna dnes jsem byla na kontrole a momentálně jedu šestatřicátý týden. Takže se mi to už blíží. Upřímně, dost mě v těchto dnech trápí, že otec nebude moci být přítomen. Já Martina (manžel Martin Vrabec - pozn. aut.) nikdy u porodu mít nechtěla, spíš jsem si přála ho mít u sebe před samotným porodem. I to bych ještě zvládla. Trápí mě ale to, že než mě pustí domů, on malou tři dny neuvidí. To je pro mě hodně nepříjemné. S tím se teď peru dost. Myslím, že ze zdravotního hlediska by nikoho neohrozilo, kdyby se za námi jen přišel podívat a nikoho jiného nepotkal.
Zmínila jste tedy, že čekáte holčičku. Prozradíte i jméno?
Že půjde o holčičku, to tajemstvím není, ale jméno si prozatím nechám pro sebe.
Aktuálním děním hýbe pandemie koronavirem. Kdy jste toto téma začala brát vážně?
Člověk se bál už od začátku, když to propuklo v Číně a následně se to dostalo i do Evropy. Nicméně jsem si stále říkala, že to nebude tak hrozný. Že se v Číně vždycky všechno nafukuje. Příchodem viru do Itálie už ale obavy byly vyšší. Současně si však říkám, že co předvádějí média, je až přehnané. Kdykoliv si zapnete televizi, všude koronavirus. Přijde mi, že panika je až šílená. Lidi před tím tématem nemají kam utéct a obzvlášť seniorům moc nepřidá, když se to na ně valí ze všech stran a oni chtě nechtě musejí panikařit. Psychicky jim to opravdu nepřidá a bylo by jen dobré, kdyby se to už zklidnilo.
Sama hodně sledujete dění na internetu či v televizi?
První asi dva týdny jsem to sledovala hodně. Teď se tomu snažím vyhýbat. Nijak mi nepřidá, když sleduji, jak přibývá počet nakažených.
Máte strach?
Tím, že jsem úplně odkloněná, tak jsem strach nějak nepociťovala, ale když jsem teď šla do té nemocnice a vnímala všechna ta opatření, nic příjemného to nebylo. Trochu na mě ten strach pak dopadl.
Před několika málo dny přišla zpráva, že byly Letní olympijské hry v Tokiu o rok odloženy. Jak jste tuto zprávu přijala? Vás se třeba nyní sport tolik netýká, ale za rok…
Mě se sport týká víceméně pořád. Snažím se stále hýbat. Jak ale už delší dobu netrénuji, člověk si uvědomí, jak moc mu ten sport chybí. Zvlášť běhání. Proto se už netrpělivě těším, až budu moci vyběhnout. Nemyslím teď rovnou do závodu, ale v tuhle chvíli už jen samotné proběhnutí je pro mě obrovskou motivací. Sport je pro mě důležitý a těším se na něj podobně jako na mimčo. A že byla olympiáda odložena, to je pro mě skvělá zpráva. I když nevíme, jak to bude s nominačními kritérii, s akreditacemi. Pokud to ale bude jen trochu možné, ráda bych se na Hry probojovala.
Dokdy jste vlastně naplno sportovala? Kdy jste své aktivity s ohledem na malou omezila?
Běhat jsem byla naposledy začátkem ledna. Celý únor jsem v podstatě jezdila ob den na běžkách, stihla jsem i soustředění. To jsem ještě denně na lyžích dvě a půl hodiny trávila. Pak už jsem vlastně chodila jen na dlouhé procházky a využívala rotoped. Teď mi ale bylo doporučeno s tím přestat.
Pro vás tohle není ničím jednoduchým. Jste zvyklá být neustále v pohybu, takže zvládáte vůbec tuhle dobu psychicky?
Ne (hlásí striktně). To fakt ne. Je to pro mě neštěstí. Zvlášť v této době. Když jsem si mohla zajít s kamarádkami aspoň do kavárny, to se ještě dalo zvládnout. Čas utíkal. Teď už ale opravdu nevím, co mám dělat. Pokojíček je připravený, oblečení vyžehlené, vyprané… Ty dny pro mě jsou a ještě budou hodně jednotvárné a doufám, že to nějak zvládnu. Jen ležet nedokážu, bude to pro mě peklo.
Jaká jste například čtenářka?
Čtu ráda, čtu hodně, ale už mi došly nápady, co číst. Snažím se číst nějaké články o sportu, které by mě mohly někam posunout, abych se dozvěděla, co nového se ve světě sportu děje. Střídám proto knížky a něco na vzdělání.
Vyloženě nějaký časopis určený pro maminky u vás také dostal prostor?
Pravda, pár věcí o mateřství už jsem si také přečetla (usmívá se), ale vyloženě časopisy určené maminkám, to ne.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
