'Nejsem příliš pilný profesionální šachista'

Věrnostní typ… Traduje se, že kdo si oblíbí mezinárodní festival šachu a her Czech Open, jen nerad v známé společnosti chybí. Jedním šachistou s tímto „postižením“ je česká jednička DAVID NAVARA. V Pardubicích hraje každý rok. A je jedno, že ne zrovna velmistrovský turnaj. Příznivci ho mohou spatřit v akci při Fischerových šachách či v rapid šachu.

Po roce se opět setkáváme v Pardubicích na festivalu Czech Open. Loni jste zrovna skončil školu a stal se profesionálním šachistou. Co se od té doby změnilo?

 Popravdě řečeno, nezměnilo se nic moc, ani to nemělo vliv na mou hru. Myslím, že jsem již dříve hrál lépe, než teď. Já nejsem příliš pilný profesionální šachista, takže jsem žádnou změnu nezaznamenal.

Davide, říká se o vás, že jste typ člověka, který se pořád něco učí. Objevil jste po ukončení studia něco, co by vás zaujalo?

 Pravda je, že poněkud více čtu, ale že bych se vyloženě učil, to se říct nedá. Chvíli jsem uvažoval o studiu sociologie, také jsem podal přihlášku na navazující magisterské studium tohoto oboru. Láká mě na něm, že spojuje jak teorii, tak i praxi, že to není odtržené od života. Je to obor, který vyžaduje širší rozhled a ne jednostranné zaměření jako právě šachy. Nakonec jsem si to rozmyslel, protože jsem zjistil, že kvůli šachům bych měl příliš absence, bezmála třetinu školního roku, a to je moc.

Několik posledních let se stalo již tradicí, že se na Czech Open neúčastníte hlavního velmistrovského turnaje. Proč?

  Je to přesně stejné jako v minulých dvou letech. Hlavního turnaje se účastnit nebudu hned z několika důvodů. Jednak jsem měl i lepší nabídky, které jsem ale stejně nevyužil. Zadruhé bych si nerad zkazil rating, protože v lednu jsem pozván na jeden z nejsilnějších turnajů na světě do Wijk Aan Zee. Již tak tam budu patřit k těm slabším hráčům a nerad bych organizátorům nějak zkazil turnaj, když už mě pozvali (smích). Ale důvodů je více.

Tak povídejte, o co jde?

 Jde o to, že turnaje jako Pardubice Open jsou velmi nevyzpytatelné a porazit vás může téměř kdokoliv. Další důvod je to, že od prvního ledna sehraji zápas s Viktorem Lázničkou, na šest partií, na který se potřebuji soustředit. Pak ještě odjíždím na soustředění reprezentace. Věnoval bych se tedy šachu skoro měsíc v kuse a to je i na mě příliš. Ale je pravda, že letos jsem o účasti v hlavním turnaji uvažoval.

Velmistrovský turnaj jste tedy odmítl a startoval ve svých tradičních Fischerových šachách, v rapidu a překvapivě také v superbleskovém turnaji. Pojďme k rapidu, který jste stejně jako „fišerky“ vyhrál…

 Turnaj se mi vydařil, hrál jsem docela dobře, ale pravdou je, že většina partií byla poznamenána nedostatkem času, takže se poněkud častěji objevovaly chyby. I partie, které byly docela zdařilé, obsahovaly dobré a špatné myšlenky, žádné velké skvosty jsem nevytvořil. Nakonec jsem se štěstím vyhrál. Podle toho, jak postupoval tabulkou Viktor Láznička, byl asi nejlepším hráčem v turnaji, ale měl také velkou smůlu v předposledním kole. Zřejmě byl ale kvůli tomu sporu unavený nebo nesoustředěný a partii to jistě ovlivnilo.

V posledním kole jste svedl infarktovou bitvu právě s Lázničkou. Můžete se k ní vrátit?

 Je na ní zajímavé to, že jsme danou herní variantu nejednou analyzovali. Já jsem tedy měl trochu problém vzpomenout si na vlastní analýzy (rozesměje se). V úvodu se mi podařilo získat mírnou převahu, kterou jsem přeměnil v materiální zisk. Viktor se zřejmě někde přepočítal. V momentě, kdy jsem mohl lehce vzít pěšce a zvítězit, jsem se rozhodl zjednodušit hru a zjednodušil jsem ji tak, že jsem se dalších šedesát tahů snažil vyhrát. Viktor se bránil velice vynalézavě a asi se mu dařilo stavět se na remízu. Nakonec jsem měl více štěstí já.

Po turnaji jste měl nelíčenou radost. Větší třeba než po vítězném tahu ve „fišerkách“. Prozraďte proč?

 Zatímco turnaj ve Fischerových šachách vyhrávám téměř pravidelně, tak rapid jsem do letošního festivalu vyhrál jen jednou. Stalo se tak při mém prvním startu v roce 2004. Pak jsem tu byl ještě sedmkrát, ale další vítězství přišlo až teď.

Na mistrovství republiky v rapidu se potkáváte s hráči jako je Láznička a Hráček. Pokud se s nimi střetnete, jste na ně připravený nebo je to pro vás spíš taková zábava?

 Je to zábava, ale tohle zrovna jsou hráči, které znám velmi dobře. Jistě mě mohou překvapit a překvapí mě dříve nebo později v každé partii. Zrovna tito dva jsou hráči, o kterých něco vím, když si sedám k partii. Ale když pak hraji se silným mezinárodním mistrem z Ukrajiny a nevím vůbec kdo to je, jak hraje a podobně, je to jiné. Hra s českými hráči má své výhody, ale oni také znají mě, takže existují i stinné stránky.

Zmínil jste lednový duel s Lázničkou. Bývalý pardubický hráč má v současné době ELO 2681. Zaostává tedy za vámi o čtyřicet bodů. Jak ho vnímáte jako soupeře a šachistu ve světle nadcházejícího zápasu?

 Vnímám ho jako velmi kvalitního soupeře a silného šachistu. Viktor ještě studuje, takže má perspektivu se zlepšovat. Uvidím, jak to bude. Myslím si, že jsem o něco talentovanější, ale Viktor je na druhou stranu o něco pracovitější. Náš šachový styl je v lecčems podobný, i když asi ne tolik jako před několika lety. Povahově jsme každý trochu jiný. Je to dobrý kamarád. Nepanuje mezi námi nějaká nezdravá rivalita a ta zdravá snad nevadí.

V čem jsou podle vás ty největší rozdíly ve vaší hře a hře Lázničky?

 Viktor je spíše poziční hráč a snaží se hrát klidněji. Já se naopak snažím hru většinou komplikovat. Další takový výrazný rozdíl je, že Viktor skoro vůbec v přípravě nepracuje s počítačem, při rozboru partii a přípravě na zahájení. Já ho naopak využívám docela hodně. Před partií je to legální, po partii také, a aby nedošlo k nedorozumění, zdůrazňuji, že v průběhu partie počítač opravdu nepoužívám (hurónský smích).

V dohledné době se v ruském Chanty Mansijsku bude hrát světový pohár, na který také pojedete. Máte nějaké větší ambice. Měl jste vlastně rok na to věnovat se šachu naplno…

 Do každého zápasu jdu s tím, že chci postoupit. Odehrát co nejlepší partii, ale ono je to těžké. Nějaké velké ambice nemám, uvidíme, jak se turnaj vyvine. Pokud to půjde dobře, budu postupně své ambice zvyšovat, to já umím. Jednotlivé partie jsem schopen zahrát velmi ambiciozně, ale nemám ve zvyku si klást cíle před turnajem.

Poslední otázka se týká vašeho blogu. Vy jste si na něm teď vybral delší pauzu a spoustě lidí váš humor chybí. Hodláte se k psaní vrátit?

 Možná. Pauzu jsem si udělal částečně také proto, že jsem chtěl pohnout s projektem šachové knížky, kterou už pět let tvořím. A už asi rok se chystám s tím pohnout, což se zatím nepodařilo. Na blog jsem občas vložil nějakou maličkost. Je to hodně otázka času, kterého se mi nedostává. Rád bych se k psaní vrátil, ale jen pokud budu mít pocit, že ten text má smysl a je kvalitní. Když už nebude kvalitní, tak aspoň aby nebyl příliš dlouhý. Jinak je to náročné pro mě i pro čtenáře (mrkne).⋌(zz, lev)