Moje role? Maminka. Holkám chci pomáhat, říká účastnice tří olympiád

Podílela se na dvou hlubokých zářezech v české historii sportu pod bezednými koši. Je mistryní Evropy a vicemistryní světa!
A vážení, ukažte na někoho, kdo se může pochlubit třemi starty pod olympijskými kruhy… Atény, Peking a Londýn. To byly adresy pardubické odchovankyně.

Petra Kulichová se po třech letech vrátila do národního týmu. S jakou motivací?
S obrovskou. Vždyť se jedná o mistrovství Evropy v České republice. Navíc v Hradci Králové, nedaleko od mého rodného města.

Hrál rozhodující roli vašeho návratu fakt, že česká reprezentace se představí ve skupině v Hradci Králové?
Nezáleží úplně na tom jestli v Hradci, ale zkrátka, že se hraje v České republice. Jedná se o domácí prostředí, to je vždy obrovské lákadlo. Teď jsem čtyři sezony působila v zahraničí. O to více se těším na naše fanoušky. Skvělé fanoušky.

Přemohly nenáviděné Rusky. A znělo Němcová na Hrad!

Jaké máte plány s reprezentací na domácím šampionátu?
Určitě na tomto místě nebudu tvrdit, že ho jdeme vyhrát. Nicméně máme vysoké cíle a chceme odehrát dobrý turnaj.

Vracíte se v roli nejzkušenější hráčky, co se týče účasti na vrcholných akcích jako jsou olympijské hry, MS a ME. Jaká bude vaše úloha v týmu?

Maminky (směje se). Ne, vážně. S Ilčou Burgrovou jsme sice nejzkušenější, ale neznamená to, že bychom peskovaly mladší spoluhráčky. Naopak jim chceme pomoct připravit se do budoucnosti. Aby se v mančaftu i na hřišti cítily dobře. Když je potřeba tlumočit z týmu něco trenérům, tak jdeme a zařídíme to.

Zvolení kapitánky týmu vás minulo. Přesto, troufla byste si vést národní družstvo?
Já jsem dělala v letošní sezoně kapitánku v Turecku a tak jsem docela ráda, že si holky vybraly Kačku Elhotovou. A když tak by to určitě vzala Ilča. Ona umí hodně dobře komunikovat a má se všemi výborný vztah.

Šance národního týmu? Nechám se překvapit

Mistrovství světa se nehraje ve vašich Pardubicích, nýbrž v sousední metropoli. Jaký máte vztah k Hradci Králové?
Leckdo by si z Pardubic mohl říct: Ježíšmarjá Mechováci. Ale já vztahy obou měst absolutně neřeším. Fakt se nehroutím z toho, že se nehraje v Pardubicích. Naopak jsem ráda, že je šampionát v Hradci.

Tak, kdo si může říct, že hraje mistrovství Evropy dvacet kilometrů od domova, viďte?
Přesně tak. Pro mou rodinu, kamarády je to blízko. A co vím, do Hradce se chystá hodně lidí z Pardubic.

Fortuna aréna pojme zhruba 7000 tisíc diváků. Kolik jich bude z vašeho tábora?
Přesně to nevím, ale bude jich hodně. Sama doufám, že jich dorazí co nejvíce. Taková příležitost už se nebude opakovat.

Zdroj: Denik.cz

Jako jedna ze tří hráček současného nároďáku pamatujete mistrovství světa v Praze a Karlových Varech v roce 2010. A zisk historického stříbra. Jsou vzpomínky stále silné?
Byl to jeden z nejsilnějších zážitků v mé kariéře. Ta atmosféra, ti fanoušci. Věřím tomu, že díky tomu mistrovství světa přijdou naši fandové v hojném počtu i na evropský šampionát. A vytvoří nám tak báječnou kulisu jako v Karlových Varech. To je něco nezapomenutelného. Kdyby se nám alespoň zčásti vedlo podobně, pro ty mladší holky to bude obrovský zážitek. Už kvůli nim si strašně přeji nějaký úspěch.

Nemá cenu si nalhávat, že český tým není favoritem mistrovství Evropy. To ovšem nebyl ani před sedmi lety na MS. Jenže z týmu pořadatele se dají vymačkat takové schopnosti, že favorité žasnou. Kde se bere to kouzlo?
Když hrajete doma, vždy se najde něco na víc. Jste více vyhecovaní, motivovaní. Cítíte podporu ze všech stran. Uvědomujete si vyšší zodpovědnost. Myslím si, že nám domácí prostředí pomůže a že fanoušci budou naším šestým hráčem.

Více než polovinu období mezi těmito dvěma „českými" šampionáty jste strávila v cizině. V čem vám pomohlo zahraniční angažmá v kariéře?
Hodně jsem získala nadhled a také klid. Už na hřišti nepanikařím, nejsem tolik nervózní. Situace řeším většinou s chladnou hlavou. Přičítám to zkušenostem nabraným v zahraniční a také věku (úsměv).

Zdroj: Denik.cz

Zmínila jste slovo nervozita. Nemůže tato zlá sestra motivace svazovat ruce v domácím prostředí?
Určitě může. A patrně bude. Především před tím prvním zápasem. Věřím ale tomu, že až nastoupíme na palubovku, tak z nás nervozita opadne. No a motivace bude silnější než ona a my podáme dobrý výkon.

V úvodu jste odpověděla, že cíle má národní tým vysoké. Co pro vás na letošním šampionátu znamená úspěch?
Opravdu se nechci bavit o konkrétním umístěním. My začneme tu mozaiku skládat od zápasu k zápasu. Každopádně základem je postup ze skupiny. Pak uvidíme. Hodně bude záležet na vstupním utkání. Potřebujeme se zklidnit a pak už jen postupovat dál.

Ápropos, jak jste to měli v tom slavném roce 2010?
Úplně stejně. Tedy dávaly jsme si s holkami postupné cíle. Dostat se ze skupiny a pak jít zápas od zápasu. Vůbec jsme netušily, se vyšplháme až do finále.

Mistrovství zaplní sady i hotely