Sportovní veřejnost se z předchozího příspěvku dozvěděla o zisku tří medailí zásluhou jičínských boxerů, Tomáše Barana (40 kg), bronz, Antonína Bradáče (33 kg), stříbro a Franty Bradáče zlato.
Tento šampionát se nesmazatelně zapsal v mé paměti z několika faktorů. Velmi se mě zamlouvá přístup otce Františka Bradáče k oběma synům. Pečlivě sleduji jejich trénink, výkony ve všech zápasech a pokud mi čas dovolí, cestuji s nimi na utkání. Dokáže své chlapce povzbudit, pohladit na duši slovem, ale hlavně, když je třeba, i pokárat. Tak to má být. Do Mělníka přijeli své kamarády z jičínského klubu povzbudit Honza Meiszár, Martin Křelina, Jakub Chval se svou snoubenkou či Blanka Žabokrtská, všichni mohutně fandili a svými hlasivkami dávali o sobě vědět (chudák Jakub Chval málem o ně přišel). Nezbývá, než opakovat „tak to má být".
close
zoom_in
Po zisku zlaté medaile se oba bratři Bradáčovi objali a plakali. V jičínské výpravě a vůbec všem, kteří přijeli povzbudit své kamarády, nezůstalo snad ani jedno oko suché. Američtí držitelé zlatých olympijských medailí v boxu, bratři Spinksové po jejich zisku skončili rovněž v objetí. A já si je díky bratrům Bradáčovým připomněl.
Když k těmto faktorům, zážitkům, přidám překrásně zazpívanou českou hymnu, pěkné, výstižné přivítání účastníků šampionátu v podání mělnického starosty, bravurní slib rozhodčích a závodníků, nebo správněji boxerů, na dobré úrovni pořadatelskou službu, pak nelze než konstatovat do nekonečna „tak to má být." Bedřich Doležal starší
Na vloženém snímku: BRATŘI BRADÁČOVI zazářili na mistrovství České republiky školní mládeže a kadetů v Mělníku. Vlevo František (40 kg), zlatá medaile, vpravo Antonín (33 kg), finalista, nositel stříbrné medaile.
