Kliknutím zvětšíteZažil sezonu, jakou nepamatuje. Basketbalový oddíl žen Kara Trutnov končil ročník 2021/2022 bujarými oslavami. Přitom šampaňské nestříkalo na počest zisku medaile. Tentokrát se v tradičním českém klubu slavila záchrana nejvyšší domácí soutěže.
Dvanáctinásobný medailista Ženské basketbalové ligy se v posledních letech výrazně uskromnil. Poslední medaili Trutnov pamatuje ze sezony 2015/2016. Od té doby hraje „jen“ o co nejlepší umístění. Důvod? O dost nižší rozpočet. Ženský celek hraje s mladým týmem, velkou porci minut dostávají nadějné hráčky, pro špičku soutěže družstvo nepředstavuje srovnatelnou konkurenci.
Přesto i pod Krkonošemi lze zažít sezony, ve kterých je co slavit. Loni to bylo výborné šesté místo, nyní záchrana na poslední chvíli.
V play out tým se Strakonicemi ztrácel už 0:2 na zápasy, přesto vstal z mrtvých a sérii otočil na 3:2. V roli trenéra u toho byl Michal Martišek, jenž se s Krkonošským deníkem podělil o dojmy nejen z letošního ročníku, ale i těch předešlých.
Trenére, máte za sebou zkušenost, jakou jste hádám ještě nezažil. Popište nám dojmy ze sezony, která nedávno skončila.
Byla tou nejtěžší, jakou jsem prozatím zažil. Od prvního momentu jako by všechno hrálo proti nám. Absolutně se nám nepovedly zahraniční hráčky, v průběhu sezony nás opustila i dlouholetá stabilní opora Anna Rylichová, mladší hráčky, které dostávaly prostor v předešlých sezonách nyní neměly stabilní výkonnost. To nejsou výmluvy, za všechny tyto věci, včetně výběru hráček, beru naopak plnou zodpovědnost. Jsou to ale fakta, která ovlivnila výrazně sezonu, až natolik, že jsme podruhé v historii nedokázali postoupit do play off a museli hrát nezáviděníhodnou sérii o konečné 9. místo.
Se Strakonicemi jste v play out svedli bitvu, za jakou by se nemuselo stydět ani play off Ženské basketbalové ligy, souhlasíte?
Bez pochyb. A ne jenom letos. Bohužel rozdíly mezi jednotlivými týmy jsou natolik obrovské, že většinou končí série 3:0. Výjimkou byla letošní bitva mezi Hradcem Králové a Chomutovem (3:2).
Bavme se však o vašem souboji se Strakonicemi. Prohrávali jste 0:2 na zápasy. Jak jste v té době vnímal chování týmu a náladu v něm?
Byla to situace, kdy jsme si fakt sáhli až na to pomyslné dno. Krom toho, že jsme byli v sérii 0:2, tak jsme měli celkovou bilanci 1:20 za celý mistrovský ročník. Navíc doma jsme letos nevyhráli ani jeden zápas. Naopak Strakonice hrály na svoje možnosti jejich nejlepší basketbal, takže nálada v týmu byla opravdu na bodě mrazu. Nenahrával nám ani fakt, že se zápasy hrály v rychlém sledu, takže prostor na zásadní změny ani nebyl. Něco jsme však udělat museli. Na druhý den jsme před tréninkem měli krátký týmový meeting, kde jsme si některé věci vyříkali. Právě na tom střetnutí jsem cítil, že ač situace byla kritická, nikdo neměl poraženeckou náladu a každá jedna hráčka chtěla sérii otočit.
V dalších třech zápasech jste vyhráli a pokaždé byla nejlepší střelkyní družstva Kateřina Hindráková. Kdo přišel s nápadem, že by právě ona mohla družstvu v kritické chvíli pomoci?
Hindris s námi trénovala už předtím a v koutku duše jsme doufali, že pokud by fakt šlo do tuhého, tak nám pomůže i na zápasech. Nijak jsme na ni ale netlačili. Sama si uvědomila situaci a někdy koncem ledna jsme si sedli a načrtli si možnosti, jak by nám mohla pomoci.
Trenér Martišek a v popředí Kateřina HindrákováPokud vím, sám jste Kateřinu dříve netrénoval. Jakou osobnost jste v ní poznal a jak na ni budete vzpomínat?
Měl jsme tu možnost ji trénovat z pozice asistenta v její poslední sezoně 2016/2017 a pak už z pozice hlavního trenéra v play off proti Žabinám o dva roky později, kdy nám přišla pomoci na jeden zápas. Je to obrovská osobnost a neskutečná profesionálka, která vyžaduje od sebe a od týmu maximum i v těch nejmenších detailech.
Mimochodem ochutnal jste už produkt z jejího civilního povolání?
Samozřejmě, několikrát mě dokonce i „zachránila“, když jsem si v průběhu dne vzpomněl, že je Mezinárodní den žen nebo Valentýn (směje se).
Pryč od jedné jediné hráčky, věnujme se kolektivu. Proč se vlastně podle vás Kara dostala do záchranářských problémů? Proč se natolik vzdálila loňské šesté příčce?
Loňská šestá příčka byla hodně zkreslená zejména neúčastí BLK Slavia Praha v sériích o páté až osmé místo. Ano skončili jsme šestí, relativně jsme trápili i Chomutov, ale myslím, že reálně jsme byli na úrovni Ostravy okolo sedmé až osmé pozice. Takže ten propad není až takový. Proto bych to raději přirovnal k šestému místu ze sezony 2017/2018, kdy jsme fakt reálně šestí byli, vyhráli jsme dvanáct zápasů a byli schopní porazit týmy z EuroCupu jako KP Brno nebo Nymburk.
Mluvil jste o špatném doplnění kádru. Můžete to rozvést?
Trutnov dokáže postavit kvalitní jádro týmu, ale bohužel mu chybí rozdílové hráčky, které jsou schopné táhnout tým v kritických momentech. Ty jsme měli vždy v zahraničních hráčkách a pokud se posily „povedly“, tak se přidaly i české hráčky a tým byl schopen vyhrávat a překonávat i svoje možnosti. To se letos vůbec nepovedlo. Posily dokonce nebyly lepší ani než naše dorostenky, což se ukázalo i v posledním případě Taylor Goligoski, která při vítězném obratu nenastoupila ani na vteřinu a její minutáž si po právu mezi sebe rozdělily juniorky Veronika Borsová a Adéla Vítová.
Derniéra sezony vyšla na výbornouCizinkami si tak družstvo letos nepomohlo. V předchozích sezonách se přitom klub do výběru zahraničních posil trefoval.
Jenom za mého působení se u týmu celkově prostřídalo čtrnáct cizinek. Až na tři případy to byly platné hráčky, které si svoji roli splnily a některé výrazně přesáhly poměr cena/kvalita. Ať už šlo o Carter, Adams nebo Wilson. Bohužel letos jsme měli dvě hráčky, které byly přesným opakem (Huwé a Goligoski) a jak už jsem řekl, nedosahovaly ani úrovně našich dorostenek.
Jak se zdá, vybrat nebo vyskautovat zahraniční hráčku není vůbec jednoduché.
Výběr je velice náročná a pečlivá záležitost hlavně proto, že si jako klub s jedním z nejnižších rozpočtů v lize nemůžeme dovolit hráčky z top kvality. Je to záležitost několika měsíců, sledujeme celé zápasy, komunikujeme s hráčkami a agenty, ale v konečném důsledku se vždy rozhodujeme na základě videa. I proto se bohužel někdy stane, že hráčka přijde fyzicky nepřipravená, jako naposledy Dunia Huwé. Při Taylor Goligoski to byla rychlá reakce na odchod Aničky Rylichové. Nezačala vůbec špatně, proti USK zaznamenala 11 bodů, jenže postupně se nedokázala za tak krátký čas s týmem sžít a ani jsme necítili z její strany snahu a zájem. Proto jsem se rozhodl jí nevyužívat v posledních zápasech a nahradit ji již pracovitými dorostenkami.
Je hodně těžké trénovat a motivovat tým, který jde v sezoně od porážky k porážce?
Ano, nikdo nemá rád prohry. Pár nepovedených zápasů se ještě zvládnout dá, je tam motivace dokázat, že tým není tak špatný, ale jak už jsme vzpomínal, my jsme měli 22. března bilanci 1:20, takže to bylo hodně obtížné. Platí však, že jak jsme se do této situace společně dostali, tak se nám jí nakonec společně povedlo i zvládnout.
Nakonec vše dopadlo dobře a vy jste poslední zápas sezony vyhráli. Velká úleva?
Obrovská, i když byl pátý zápas hodně vyrovnaný, pro mě přinesl zlom v sérii čtvrtý duel hraný ve Strakonicích. Po něm jsem věděl, že už sérii nepustíme a otočíme ji.
V derniéře vám ohromně pomohlo trutnovské publikum. Asi rád fanoušky pochválíte.
Zní to jako klišé, ale byl to náš šestý, možná i sedmý hráč. Je to obrovský paradox, že na zápas o deváté místo přišlo nejvíc diváků za posledních šest let. Ale i tady se ukázalo, jaký má basketbal pro město a jeho fanoušky význam a že nejvyšší soutěž je v Trutnově po právu nepřetržitě již sedmadvacet let.
Trutnovští příznivci basketbalu
Strakonice čeká baráž o nejvyšší domácí soutěž. Umíte si představit, že byste se teď s týmem stále připravoval na tuto fázi sezony? Jihočeškám není co závidět.
Naše série byla ohromně náročná, já sám jsem potřeboval na dva týdny úplně vypnout, takže musím souhlasit, Strakonicím rozhodně nic nezávidím.
Kdo viděl váš pozápasový rozhovor, nemohl si nevšimnout obrovských emocí. Popište jejich důvod a s ním spojenou vaši budoucnost v klubu.
Emoce byly obrovské, já jsem už před sezonou udělal rozhodnutí, že to bude v pozici hlavního trenéra Trutnova moje poslední. Cítil jsem, že po šesti letech u družstva, z toho dva roky v roli asistenta, potřebuji změnu nejenom já, ale i tým a hráčky. Je to ve sportu absolutně přirozené, není potřeba za tím hledat nic senzačního. V Trutnově jsem zažil krásných šest let, myslím, že až na letošní sezonu jsme vždy plnili a několikrát i překročili naše možnosti. Proto je paradox, že herně a výsledkově jediná nepovedená sezona skončila tak krásně a já si ani nemohl přát krásnější poslední zápas na lavičce Trutnova.
Jak se podle vás změní kádr Kary pro příští ročník a jaké by měl mít oddíl ambice?
Věřím, že jádro zůstane pohromadě, ač většina hráček maturuje. Doufám ale, že budou pokračovat ve studiu na vysokých školách tak, aby se to dalo skloubit s hraním za Karu. A pak bude potřeba doplnit kádr o kvalitní dvě cizinky, které do týmu zapadnou, budou tahounkami a zároveň budou mít schopnost posunout i české hráčky na vyšší úroveň. Povedlo se to několikrát, tak nevidím důvod, proč by to nešlo příští rok.
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
