Basketbalisté se dnes v Pardubicích rozloučís českými diváky. Ti je dotlačili k postupu na MS.
 
Nedobytná tvrz. Pevnost na soutoku Labe a Chrudimky padla z pěti případů kvalifikace na basketbalové mistrovství světa pouze jednou. Dnes čeští Lvi přivítají v posledním domácím duelu Bosnu a Hercegovinu. Jinou variantu než rozloučit se s diváky v ČSOB Pojišťovna ARENĚ výhrou nepřipouští. Zápas začíná v 18 hodin.

Poděkování fandům

Česká republika si vybojovala postup do Číny už v září loňského roku. Jako jedna z prvních v celosvětovém měřítku. Na jednu stranu se objevuje ideální prostor pro zkoušení a testování, na druhou si Lvi nastavili vysokou laťku a hrají o druhé místo ve skupině K.

„Už v minulém okně jsme hráli v jiné sestavě. Nastoupili mladší hráči, kteří okusili repre poprvé. Nebo před tím nedostali takovou šanci. Prostor pro zkoušení tady je a je to jenom dobře. Jen ať si vyzkouší atmosféru v národním týmu co nejvíce kluků. Vždy se jim to bude hodit. To mohu po EuroBasketu 2017 podepsat. Nicméně, i když nehrajeme v nejsilnějším složení, pořád je to nároďák. Takže usilujeme o co nejlepší výsledky. Například chceme skončit v tabulce před Ruskem,“ připomíná situaci ve skupině Martin Peterka.

Národní tým se loučí se svým přechodným domovem. V Pardubicích našel ten nejlepší servis. Včetně divácké „obsluhy“.

„Naši příznivci si hlavně zaslouží absolutorium za fandění v utkání proti Rusku. Chtěli jsme jim poděkovat už v minulém kvalifikačním duelu s Francií. O kousek to nevyšlo. Bosna je určitě soupeřem k poražení. Doufám, že zase přijde hodně lidí. To poděkování jim dlužíme,“ tvrdí nymburský pivot.

V polovině září byl přímo na palubovce sarajevské haly, kde Lvi dokonali postup. „Oba celky se představily v nejsilnějších sestavách. V hale byla bouřlivá atmosféra. Po vyhraném utkání nás zaplavila euforie. I když na palubovce jsme si to úplně neuvědomili. Vlastně jsme nevěděli, jestli je postup jistý. Ale potom to vypuklo v šatně,“ vzpomíná bývalý hráč pardubické Beksy.

Šimon Puršl (vpravo) čeká na svojí příležitost

Pozor na hrdý národ

Reprezentační pivot, který se prodral do základní pětky si může oddechnout. Bosna postrádá hvězdného Nurkiče, který si plní povinnosti v Portlandu.

„Soupeř bude bez něj poloviční. V tom venkovním utkání nám dělal obrovské problémy. Já s ním měl párkrát co do činění a docela mě školil,“ přiznává.

Stehně jako českému týmu ani Bosně o nic nejde. Navíc totálně zpackala poslední zápas doma s Finskem.

„Nemyslím si ale, že by kvalifikaci už zabalili. Přeci jenom zápasy v reprezentačním týmu se nevypouští. V žádné zemi. Hraje se minimálně o čest. A oni jsou hrdým národem,“ poukazuje Martin Peterka.

 

Ve hře je více variant českého umístění 
Česká republika se už může těšit na 16. března a losování mistrovství světa v basketbale. Šampionát se koná od 31. srpna do 15. září v Číně a v posledních dvou zápasech kvalifikace se hraje jen o to, zda Lvi skončí ve skupině K na druhém či třetím místě. Ještě teoreticky by ji mohli vyhrát, ovšem to by musel dosavadní lídr z Francie dvakrát klopýtnout. Včetně nedělního souboje tváří v tvář. Ještě než se vydají do městečka Reze se národní tým střetne dnes od 18 hodin v Pardubicích s Bosnou a Hercegovinou. V případě výhry by mohl pomýšlet na druhou příčku. Jestliže, ale Lvi u Nantes prohrají, ruská sborná vyhraje v Bulharsku a pokoří v přímém souboji o postup Finsko, skončí čeští basketbalisté kvůli horším vzájemným zápasům „až“ třetí.

Na co ještě odpovídal Martin Peterka?

V kvalifikaci na mistrovství světa jste nechyběl ani v jednom utkání. Takhle nějak jste si to představoval, navzdory neúspěšnému EuroBasketu 2017?

Je pravda, že Euro se nám nepovedlo. Velmi si cením trenéra Ginzburga, který i přes ten propadák nás hráče nezatratil a znovu jim dal důvěru. Ale že bych si nějak plánoval nastoupit v každém utkání, tak to ne. V klubu jsem se snažil podávat nejlepší výkony a ty pozvánky chodily. Takže s nimi panovala spokojenost.

Jako automatiku to ale asi ještě neberete, viďte?

To v žádném případě. Za prvé se člověk nesmí nechat uspokojit a za druhé pivotů je v České republice docela dost.

Každý by chtěl být v závěrečné nominaci pro mistrovství světa. Už vám hlodá v hlavě čínský červíček?

Hlodá. Samozřejmě jen mimo palubovku. Už jsme se o tom několikrát bavili s rodiči, bráchou, známými, kamarády. Při zápasech se ale soustředím jen na to konkrétní utkání.  Bude na tom, jak mi vyjde zbytek sezony. Udělám ale maximum, abych se do Číny dostal

Koneckonců společenský oblek už máte. Jak vám padne?

Padne. Však si nás také všude měřili. Obleky jsou zajímavé. Nejsou úplně typicky společenské. Jsou trochu výstřední. Alespoň nás nikdo nepřehlédne (směje se). Fascinují mě k tomu sportovní boty. To se opravdu moc nenosí, ale zase jsou charakteristické pro baskeťáky.

Jak jste se cítil v roli modela?

No právě, že moc ne. Jednou za čas se to dá vydržet. Ale úplně svůj se na podobných akcích necítím.

Takže kariéru v modelingu můžete do budoucna vyloučit?

To zcela určitě. Zvlášť mě to nezaujalo. Navíc mám takový pocit, že na to nejsem dobře stavěný.

Pobýval jste ve vyhlášeném městě módy. Jak na pobyt v Miláně vzpomínáte?

Byl jsem tam chvilku a více méně jsem se věnoval jenom basketu. Italové jsou vždycky upravení. A myslím si, že v tomto nehrál Milán žádnou roli. Zaujalo mě, že prakticky v každém obchodě měli oblečení nebo boty. A to se na módu nezaměřuji. Tam se ale to město módy projevovalo.