Klempererová se dostala do nejlepšího českého týmu, na jihu Moravy chce titul

Jak vzpomíná Klempererová na svoje začátky a působení v hradeckých klubech DTJ a Sokolu, co očekává od prvních dvou extraligových zápasů proti béčku Hodonína? O tom a mnohém dalším se rozpovídala v obsáhlém rozhovoru pro Deník.

Svými výbornými výkony jste si vybojovala angažmá v A-týmu Hodonína, berete to jako velký krok ve vaší kariéře? Co to pro vás znamená?

Je pro mě čest a velká výzva hrát v nejlepším českém týmu. Samozřejmě cítím tlak, abych nezklamala a naopak pomohla spoluhráčkám k výhrám, které se od nás očekávají. Určitě je to pro mě velký krok, protože v týmu jsou profesionální hráčky, od kterých se mám co učit.

Budete nejmladší členkou kádru, to musí být dobrý pocit? Budete se snažit čerpat zkušenosti od starších hráček?

Ano, v týmu jsem nejmladší. Holky už jsou rozhodně zkušenější a starší a jak už jsem zmiňovala, mám se co učit. Chtěla bych co nejvíce pomoci na cestě za titulem.

V Hodoníně hrajete třetím rokem (pozn. autora - do letoška za B-tým), kdy jste se přesídlila na jih Moravy?

Letos jsem začala studovat Fakultu sportovních studií Masarykovy univerzity v Brně, tam dojíždím z Hodonína, kde již bydlím. Když mám volný víkend, tak ráda navštěvuji svoji podporující rodinu v Hradci Králové.

Máte pořád nějaké nejoblíbenější místo v Hradci?

Hradec je za mě krásné město. Mám ráda kavárny a restaurace na Velkém náměstí, kam si někdy vyrazím ve volném čase s kamarády. Když chci být sama tak vyrazím do Šimkových sadů, které jsou pro mě nejhezčím parkem v Hradci. Je tam plno míst, kde máte klid a nikdo vás neruší.

Jak významnou roli ve vaší kariéře hrají hradecké kluby DTJ a TJ Sokol PP, kde jste dříve hrála?

V hradeckém DTJ jsem začala hrát už jako malá holčička, když mi bylo sedm let. Byl to můj první klub a já si zde uvědomila, že žádný jiný sport, než je stolní tenis, v životě dělat nechci. Myslím, že po čtyřech letech jsem přestoupila do Sokola. V té době to byl lepší klub, který měl i větší tréninkovou základu. Tam jsem na sobě pracovala v mladších a starších žákyních. Do Hodonína jsem přestoupila v sedmnácti letech a byla jsem za tu změnu nesmírně ráda, protože mi pomohla v dalším výkonnostním růstu. Důvodů pro odchod však bylo více.

Do Hradce míří vítkovická Ridera. Zastaví Lvi amerického snipera?

Kdy jste se stolním tenisem začala a kdo vás k němu přivedl?

Začala jsem hrát v první třídě na základní škole. A přivedl mě k němu taťka, který také hraje. Jednou mě vzal na trénink, ze kterého jsem byla nadšená. Když se dostanu do Hradce a mám volno, tak si vždy jdeme zahrát a porovnat svoje síly. Je to velká zábava a je super, že děláme stejný sport.

Ambice Hodonína jsou každý rok ty nejvyšší, předpokládám, že to platí i pro novou sezonu?

Rozhodně. I letos chceme potvrdit několik získaných titulů z posledních let v ženské extralize a hlavně se pokusit o obhajobu. Doufám, že budu holkám nápomocná, a těším se na boje o první příčku.

Kdo by měl být vaším největším konkurentem v boji o mistrovský titul?

V soutěži je dobrých týmů víc, navíc i posilovaly. Myslím, že těžké zápasy budou s Moravským Krumlovem, s celkem TJ Ostrava KST, a také s Havířovem. Tyto týmy mají velmi kvalitní hráčky, ale já věřím, že to zvládneme.

Anna Klempererová.Zdroj: www.ping-pong.cz

Sezonu zahájíte proti hodonínskému B-týmu, bude zde zdravá rivalita?

Ano, již v dnes. V jeden den s nimi odehrajeme obě dvě utkání. Zdravá rivalita zde samozřejmě bude. Všechny jsme kamarádky, ale za stolem chce každá hráčka vyhrát a co nejvíce pomoci svému týmu.

V hodonínském dresu si zahrajete i Ligu mistrů. Ve skupině máte francouzské Méty a srbský Novi Sad, jak se na duely v prestižní soutěži těšíte?

V říjnu se představíme ve Franci. Hrozně se těším, je to totiž nejlepší soutěž, kterou můžete hrát a rozhodně to budou velké boje. Ligu mistrů hrají pouze nejlepší týmy s profesionálními hráčkami. Vždy jsem ji sledovala v televizi, teď to konečně všechno uvidím na vlastní oči. Jsem moc ráda, že jsem součástí týmu a že budu moci čerpat zkušenosti během takových zápasů. Bude to pro mě sportovní senzace.

Minulý týden jste se zúčastnila mistrovství Evropy do 21 let v Rumunsku, kde jste skončila v základní skupině, jak jste byla se svými výkony spokojena?

Máte pravdu, ze skupiny jsem nepostoupila. Sice jsem vyhrála nad italskou soupeřkou, ale zbylé dva zápasy jsem prohrála a dál jsem jít nemohla. Byla jsem moc ráda, že jsem mohla reprezentovat. Také jsem viděla obrovský rozdíl mezi juniorskou kategorií, kterou jsem minulý rok skončila, a dospělými. Hráčky mají větší kvalitu úderů, fyzicky i mentálně jsou na tom lépe. Ve skupině jsem měla starší a zkušenější soupeřky, než jsem já. Proto si jedné výhry cením. Zbylé soupeřky byly nad moje síly a já na sobě budu pracovat, abych se jim postupem času vyrovnala.

Co považujete za váš největší kariérní úspěch?

Zisk dvou mistrovských titulů. Nejprve jsem vyhrála šampionát v roce 2016 v kategorii mladších žákyň. V roce 2021 jsem pak ovládla juniorskou kategorii. Oba dva tituly jsou ze dvouher, o to je to pro mě cennější.

Čeho byste ve stolním tenise chtěla dosáhnout?

Chci hrát v hodonínském prvním týmu. Také bych se chtěla probojovat do reprezentace žen a úspěšně hrát ve světě.