Ve středečním vydání jsme informovali o zdolání vrcholů v Dolomitech a Národním parku Itálie. Dnes přinášíme zpravodajství ze závěru, výstupu na vrchol Mont Blanc (4807), kde přesně před týdnem stanuli Žaneta Horáková, Pavel Janata, Martin Dušánek a Ivan Pírko.

Po nespavé noci a vědomi si svého náskoku proti programu vstali v 5 hodin a za svítání odešli s přáním dosáhnout cíle cesty již dnes, tj. v pátek 29. srpna. Předpověď počasí byla velmi příznivá a bylo by chybou ji nevyužít.


Krásné chvíle

Nepotřebné věci pro samotný výstup zůstaly uložené na chatě v depozitu. Již za dvě hodiny byli na chatě Gouter (3817), ale museli použít přilby, neboť tu často padají uvolněné kameny, zvláště na ledovci Bionassay. Cesta po žebru je exponovaná, ale zajištěná lany a zapuštěnými ocelovými tyčemi a lezení je příjemné. U chaty museli nasadit mačky (stoupací železa), úvazky a přivázat se na společné lano. Sluneční paprsky už začaly hřát, ale bez bund se neobešli. Postupovali po sněhu k útulně Vallot (4382), ale stále pomaleji.

Zde nejmladší z účastníků osmnáctiletý Lukáš skončil, neboť se mu točila hlava a byl značně vyčerpán. Solidárně s ním přerušil výstup na vrchol i další člen výpravy Tomáš (jeho otec), který byl v dobré kondici (po chvilce zvládl sám část cesty nahoru i dolů). Zbýval velmi strmý výstup za pomocí cepínů a maximální opatrnosti. Poté dlouhý exponovaný úzký hřeben šířky maximálně 50 cm pro pár maček a z obou stran prudké srázy do propastí. Při větru je zde nutné lanové zajištění, což postup značně zbrzdí. V posledním úseku požadoval Pavel častější zastávky, aby se trochu nadechl, ale bojoval velmi statečně. Skupinka čtyř dosáhla vrcholu ve 12,15 hod. a mohla se kochat skoro půl hodiny pohledy na Monte Rosu a jiné překrásné hory kolem.

Sestup stejnou exponovanou cestou vyžadoval obezřetnost, a tak až v 16.45 hod. se všichni spokojeni vrátili na chatu Téte Rouse.

Při pomyšlení, že tu v jídelně stráví další noc, kdy se nevyspí a neumyjí, při drahém jídle a pití (vše se denně dováží vrtulníky), se účastníci rozhodli sestoupit až k autu zaparkovanému u údolní stanice lanovky v nadmořské výšce 973 m! Bylo to nekonečné klesání více než 3800 m (dopoledne stoupání cca 1950 m). Teprve po 21. hodině, opět za svitu čelovek, se vrátili všichni dolů.

Od rána to bylo neuvěřitelných 15 hodin cesty s malou přestávkou na jídlo u útulny Vallot!!! Vyžadovalo to nesmírnou vnitřní sílu od všech. Jediná žena ve výpravě, Žaneta, byla pro všechny velkým příkladem. Její kondice byla a je úžasná. To pravé vychutnání vrcholu ale přichází, tak jak už bylo řečené jinými, až po návratu samém.

Teprve ve 22 hodin se všichni ubytovali v blízkém příjemném hotelu a šli slavit obrovský úspěch. Bylo to překrásných pět dnů a za čtyři dny na horách tři vrcholy!

Je příjemné být s tak dobrou partou skvělých lidí, v tak nádherných horách a těšit se z vynikajících výsledků všech.

V sobotu 30. srpna během dne se spokojená skupina vrátila domů do Jičína, po ujetí 1150 km.
PS: V sobotu 6. září pořádají jičínští cyklisté vyjížďku na Ještěd, což bude asi 130 km. Odjezd jako obvykle v 8 hodin od Continentalu. Při zpáteční cestě zastávka na oběd v pivovaru ve Svijanech. Nebude mezi nimi chybět ani Ivan Pírko, který další den odjíždí na týdenní turistický pobyt tentokrát do Roháčů, který pro Jičíňáky jako každoročně v září připravila Jitka Pírková.

Po návratu z Roháčů se Ivan vydá do Santiaga de Compostella, kde letos putoval po tzv. francouzské cestě, což bylo 885 km pěšky. Tentokrát pojede na svém oblíbeném kole, ale přidá si tak zvanou portugalskou cestu, což bude asi 1600 km.