Ivan nám řekl: „Na cyklistickém výletě se těším nejen na skvostné památky, které jsem shlédl několikrát, ale hlavně na setkání s přáteli a náhodnými lidmi, po dobu asi tří týdnů. Zajímavá místa nestačí jen vidět, je třeba je nasát, tj. vnímat všemi smysly. Tento luxus, který si chci dopřát, vidět z krás světa co nejvíce, nestojí mnoho peněz, většinou jen trochu námahy“.

Díky vstřícnosti vedení firmy CS Cargo Jičín a operativnosti dispečerky Hany Chalupové se Ivan přesune za jediný den do blízkosti nejvíce navštěvovaného města Itálie, romantických Benátek, dnes známých jako „města lásky“ (vloni při silvestrovské noci se tu líbalo skoro 3000 párů lidí). Odtud už bude šlapat na kole do stejně půvabné Verony u řeky Adiže na úpatí Monti Lessini a bude vzpomínat na představení v Aréně, která několikrát shlédl.

Bez pasu

Poprvé při přechodu hranic otestuje nedávno naplněnou Schengenskou smlouvu v praxi, tzn. chce cestovat bez pasu a jen s kuriózně propadlou občankou vydanou s platností „bez omezení“. Opět navštíví své přátele u Lago de Garda, kteří jezdí rádi do Českého ráje a Jičína. Z Reggio Emilia bude stoupat do sedla Abetone v severním Apeninském pohoří, kde se rozkládá Toskánský národní park a kde jsou nejstarší klimatické lázně.

Snadná by měla být cesta do středověkého města Lucca, rodiště Pucciniho. Dále do Pisy, města proslulého astronoma Galilea, na řece Arno se známou Šikmou věží. Odtud pojede po pobřeží do přístavu v Ligurském moři Livorna, kde vyčká trajekt na Sardinii, resp. do města Olbie. Bude to asi 650 km. Skoro stejně kilometrů ho čeká na typickém ostrově se svéráznou kulturou Sardinie, který chce objet na kole asi ze dvou třetin a věnuje mu další týden. Zde navštíví dlouholeté přátele v Tempiu Pausania, kteří se cítí i v Jičíně „jako doma“ a obdivují naše město.

Nuraghy

Bude si prohlížet mnoho „Nuraghů“ roztroušených po celém ostrově. Jsou to kamenné opevněné stavby kónického tvaru. Na Sardinii překrásné moře kontrastuje s nevlídnými horami, nádherná přímořská letoviska s většinou skromných vesnic a měst. Po návratu opět trajektem na pevninu se Ivan těší na Toskánsko s renesanční Florencií na řece Arno, kde se chce zdržet dva dny.

Cykloputování chce zakončit znovu přejezdem Apenin, panoramatickou cestou poblíž „Slunečné dálnice“ směřující do Bologni. Město s nejstarší evropskou universitou patří do trojice nejmalebnějších italských měst. V té době by měl mít našlapáno asi 1500 km, a tak bude kontaktovat opět Cargo, aby využil některého kamionu k rychlému návratu domů. Musí se připravit na největší akci roku, tzv. Svatojakubskou cestu do Santiaga de Compostella, cca 900 km pěšky.

Spokojenost, bezpečí

Nakonec Ivan říká: „Nemohu zapomenout na cykloputování z Madridu do Jičína. Na cestě jsem se cítil svobodný, spokojený, bezpečný, lidé kolem byli milí; všude vlídné přijetí a pohostinnost. A proto si vymýšlím stále nové cesty, které mě lákají více jak cyklistické závody. Těším se na kolébající se gondoly v ranním oparu u mola na nábřeží, na náměstí San Marco s bazilikou (Napoleon o něm mluvil jako o nejkrásnějším salonu světa), jen tak se proplétat spletitými uličkami, kochat se a odpočívat.

Na Sardinii v opuštěných horách bych chtěl zopakovat piknik s pastýři, i když tam někdy hrozí „vendeta“; člověk zde může být svědkem něčeho, co nemá být viděno. Podobné zážitky mě lákají, proto je třeba cestovat a žít. Těším se na cestu, ale začátkem dubna se budu těšit na návrat domů. Prosím, držte mi palce“, říká Ivan.