Po příjemné a pohodové cestě kamionem C.S. Cargo s řidičem Františkem Balcarem dorazil do Guethary, asi 15 km za pobřežní město Bayonne u Atlantiku, a potom už musel „po svých“. V minulých dnech přišla první zpráva, kde čtenářům deníku sděluje.

V pátek 18. dubna po šesté hodině ráno jsem se musel s Frantou rozloučit, ten vezl náklad až do Madridu, zatímco já se vrátil vláčkem do Bayonne a odtud poutnickým vlakem na úpatí Pyrenejí, do malého hraničního městečka St. Jean Pied de Port, 764 m n.m. Zde jsem si zakoupil za 2€ poutnický pas Credencial del peregrino, do kterého mi každý den potvrdí zvládnutou cestu. V 10.30 jsem začal svou pouť do Santiaga di Compostella.

První etapa byla nejtěžší, neboť to je 1300 m převýšení, resp. stoupání, a její délka je 27 km. Vydal jsem se po tzv. francouzské cestě, Camino frances nebo také zvané cestě králů do Roncevales. Počasí příliš nepřálo, ale byl jsem dobře vybaven, včetně super pláštěnky i na batoh. Během oběda sluneční paprsky se prodraly skrz oblohu, ale odpoledne bylo opět deštivé. Drsné Pyreneje z Francie do Španělska jsem překročil v průsmyku Poberto de Ibanesa 1057 m n.m., odkud jsem už jen klesal ke klášteru, v kterém jsem se ubytoval za 8€. Večer jsem se v gotickém kostele Santa Maria ze 13. století zúčastnil požehnání poutníkům na cestě do Compostelly. Byl jsem pyšný, když katolický kněz po vyjmenování 13 států dnes přítomných poutníků na konci přečetl, že je přítomen i poutník z Česka.

Druhá etapa, dlouhá 28 km, vedla po cestách v nadmořské výšce cca 800 m. Společníkem byla občas Japonka, později Fin, kterému jsem ale dlouho nestačil, a nakonec Italové. Nádherně upravené jsou zde baskické domy, staré více jak 160 let. Cesta vedla bukovými lesy, které vystřídal borový les a níže listnaté stromy. Na pastvinách buď černé ovce se zakulacenými rohy či nádherní koně. Potkal jsem tu i Moraváka Jakuba, který žije a pracuje v Londýně. Mezi poutníky převládají Němci, pak asi Italové, Španělé a Francouzi, ale nechybějí ani Američané, Japonci, Australané a Kanaďané. Putují tu mladí i starší, kterých je ale asi většina.

Cesta do Santiaga je dlouhá asi 800 km, je rozdělená na 27 až 34 etap a na každé etapě je nyní asi 200 poutníků. Za rok je jich asi 60 000, z toho necelá stovka z Čech… Tato cesta je pro mě aktivní odpočinek, spojený s poznáním přírody, památek, poutníků na cestě i mimo ni, poznáním všeho. Zde nejde o kilometry, jde o to si to užít a vítězí všichni, co dojdou do Santiaga a je jedno, zda za 20 či 40 dní nebo i za déle. Pro mě je velké štěstí, že tu mohu být a užívat si to, uvádí Ivan Pírko v závěru svého prvního pozdravu. (JiPi)