Zdravím všechny přátelé, sportovce po první třetině cykloputovaní. Řidič C.S. Cargo Jičín mě ve středu 12. března v poledne vysadil v Trevisu, odkud to bylo jen 35 km do romantických Benátek. Celé odpoledne i večer jsem využil k prohlídce, ale své kolo jsem tentokrát využít nemohl – platí zákaz pro cyklisty. Převoz lodí na ostrov Giudecca, kde jsem přespal, byl drahý, než jsem druhý den zjistil, že jízdenka je i zpáteční. Zavírací den měla světově proslulá kavárna Florian, a tak se sem musím ještě vrátit (snad s Mirkem Jiranem).

Nezklamala mě ani Verona, 149 km vzdálená, které jsem věnoval stejný čas. V pátek jsem si cestou vychutnával pohled na Lago de Garda a navštívil své přátelé v Cologni vzdálené pouhých 119 km. Společenské povinnosti vyplnily i celou sobotu a přátelské setkání bylo zakončene slavnostní večeří u Lago de Iseo.

Kolem Pádu

Trochu fádní byla cesta Pádskou nížinou přes Cremonu a Parmu do Reggio Emilia, dlouhá 171 km. Ale zvládl jsem ji za 6,5 hodiny ve velké pohodě.

V pondělí jsem se těšil na hory a musím říci, že Apeniny mě nezklamaly. Stará římská cesta s nádherným asfaltovým povrchem a minimálním provozem je perlou pro cyklisty. Končím v sedle Passo Abetone (1388 m), kde se ještě lyžovalo. Bylo to jen 124 km, ale výživných; dobrá práce 6,5 hodiny.

Další den byl náročný sjezd do Luccy, bohužel za sněžení a později deště. Prohlídka Pisy už byla na slunci a přesun do Livorna po rovině podél moře, celkem 124 km za 4,5 hod. (díky sjezdu). Dražší noční trajekt mě za 10 hodin přesunul z Livorna do Olbie na Sardinii. Jen 50 km, s členitym horským profilem, zbývalo k přátelům do Tempio Pausania, odkud píši tyto řádky.

Prosím, držte mi palce další týden na Sardinii, ať mě nikdo nesestřelí. Každý den mě něčím obohacuje; poznávám krajinu, lidi, je tu teplo (17 stupňů). Cesta je dobrodružství, které mě baví, zatím víc než televize. Všechny zdraví Ivan Pirko.

PS: V Pise jsem obdržel smutnou zprávu. Odešel hlavní organizátor jičínské cykloligy a sportovní nadšenec pro kuželky i cyklistiku. Mirek Hrdina patřil mezi naše nejvěrnější fandy Extraligy Masters. V pondělí 10. března před odjezdem do Itálie na pěší zóně mě požádal o deník z mé cesty k bájnému Araratu. Bohužel, už si ho nepřečte. Mirku, děkuji Ti za neskutečné povzbuzovani mě i Jitky na všech závodech. Drtivé většině cyklistů budeš chybět. Ivan.