V Itálii budou za tři týdny volby, a tak jsem se měl zúčastnit i předvolebni agitace. Žádali mě místní novináři i televize. Souhlasil jsem jen s položením otázek předem a raději cestoval 3 dny vnitrozemím na jih, kde je velmi náročný terén.

První den z Tempia do Nuora to bylo 130 km, ale nastoupal jsem 2100 m. Překvapilo mě chladnější počasí, jen asi 8°C, ale v Jičíně v té době dokonce sněžilo. Silnice, které jsem využíval, byly téměř prázdné, neboť souběžně vedou tzv. superstrády a proto jsem byl na silnici téměř sám. Vesnice a města jsou od sebe velmi vzdálené, často více než 30 km, a tak jsem potkával jen stáda pasoucích se ovcí, krav či velmi plachých koz, které se pohybuji po skalách skoro stejně obratně jako u nás kamzíci.

Další den, tj. Velký pátek, bylo mým přáním přiblížit se k nejvyšší hoře Sardinie Marmola (1834 m), ale bohužel byl velmi silný vítr, možná více než 120 km za hodinu, a teplota v nejvýše položené obci Sardinie Fonni (1000 m), kterou jsem projížděl, byla jen 4 °C. Manželka zprávou SMS a hlavně domorodci mi cestu rozmluvili. Nelitoval jsem, neboť jsem navštívil starostu obce Urzulei, dalšího svého kamaráda, stejně mladého jako já, který nám před osmi roky připravil nádherný piknik s pastevci v horách vyšších než 1000 m.

Přátelský večer u vyhřátého krbu byl sladkou odměnou za náročných 100 km cesty. V osamělých horách žijí osamělá zvířata – krávy, telata, kozy, divoká prasata. Příroda je tu velmi drsná, ale krásná. Byly zde vonící rozkvetlé keře, prohlédl jsem si také nuragy, stavěné 3500 let před Kristem. Jsou to kamenné stavby ve tvaru komolého kuželu.

Sjíždění panoramaty

V sobotu ráno jsem vystoupal o 550 m výše do sedla G. Silana (1017 m) a poté sjížděl 22 km panoramatickou cestou, která nemá obdoby, do Dorgali a dále k moři do Orosei. Počasí moc nepřálo, bylo chladno a drobný vytrvalý déšť. Cestu jsem ukončil u moře v Olbii, což bylo 149 km za 6,5 hodiny.

Velikonoční svátky jsou pro Italy stejně důležité jako Vánoce, tzn. že nepracují a jen oslavují. V neděli se vše odehrávalo kolem kostela v 7 km vzdáleném Aggiusu, zpívaná mše v kostele a následovalo setkávání rodin u slavnostního oběda, kde jsem nesměl chybět.

Na Velikonoční pondělí bylo pozváno více než 30 přátel Augusta a jeho ženy Sandry do 46 km vzdáleného města Palau u moře naproti ostrovu La Maddalena na samém severu ostrova (nedávno tu ještě byla americká vojenská základna) do restaurace na oběd, tzv. agriturismo, který skončil v 16.30 hodin! Podávaly se hlavně ryby a Frutti di mare.

Augusto byl u nás v Jičíně snad desetkrát a stále porovnává své město Tempio, kde žije, s naším. Města jsou skoro stejně velká – 17 000 obyvatel – obě mají krásná okolí, stejně škol, ale Jičín předstihl Tempio v úpravě a čistotě města a ještě nám závidí nádherná sportoviště. Při poslední návštěvě natočil video z našeho aquacentra a promítal ho svým kolegům na radnici. Jako bývalý zastupitel města říká:“ jeďte se do Jičína učit.“ Po obědě jsem musel promluvit o naší republice a hlavně o městě, kde žiji a jak žijí obyčejní lidé. Dotazy nebraly konce a tak jsme odjížděli až večer.
Pro případné zájemce o cestu na Sardinii doporučuji využít od června levné letecké spojení Praha – Olbia, které zaplacené již nyní může stát pouhých 100 € (létá dvakrát týdně), což jsem já musel skoro zaplatit za trajekt (90 €).


Ubytování

Ubytování v Itálii je levné v tzv. ostellech, rovnež tak na Sardinii, a pohybuje se od 13 do 21 € za osobu a den, včetně snídaně. V době, kdy budete číst těchto pár informací, budu buď na trajektu na moři mezi Olbií a Livornem, nebo už na kole pokračovat v cestě do renesančního města Florencie na řece Arno a pomalu se připravovat k návratu.

Příští čtvrtek už chci být doma, abych se setkal se „Čtvrtečníky“ a další den v pátek s přáteli v sauně. Snažím se využít a ocenit každý den, který je mi dán, zvláště v pokročilém věku. Mé bohatství je spokojenost s málem. Všechny čtenáře deníku ještě ze Sardinie zdraví Ivan.