Na Nový rok po deváté hodině, kdy teploměr ukazuje –10°C, opouštíme s manželkou a synem Lukášem domácnost a odebíráme se na smluvené místo u autobusového nádraží, odkud nás převeze soukromý přepravce do výchozího místa novoročního výšlapu. Turistů se shromáždilo téměř pět desítek. V 9.50 vystupujeme již ve městě NOVÁ PAKA u polikliniky a kolem pivovaru míříme k rodinným domům, kde se napojujeme na zelenou značku k Pecce vedoucí.

Od startu vytvořily se dvě skupiny: jedna, jež absolvuje necelých deset kilometrů, půjde tempem rozvážným, druhá, do níž jsme se s rodinnými příslušníky zařadili, ujde asi o sedm více. Stoupáme ulicí hojně „ozdobenou“ zbytky zábavné pyrotechniky po včerejší neklidné noci. Opouštíme město, projdeme kolem autoklubu ŠTIKOV, pak pohladí nás zimní příroda.

Je zataženo, sníh žádný. V lesním komplexu nahlížíme do Štikovské rokle, nedočkavi ovšem, brzy-li se objeví informační tabulky ochránců přírody, že vstupujeme do přírodního parku SÝKORNICE. Tam zelenou značku na čas opustíme a místní směrovky zavedou nás k místu, kde se nacházejí NOVOPACKÉ VODOPÁDY. Oba dva (čtyřmetrový i osmimetrový) proměnila nízká teplota v posledních dnech zčásti v ledopády, jev, který není v našem okolí zrovna běžný.

Potěšeni touto přírodní scenerií navracíme se zas na zelenou a sestupujeme ke vsi STUPNÁ (na vloženém snímku zdejší kostel sv. Máří Magdalény).

close zoom_in

Křižujeme silnici z Bělé (u Pecky) do Vidochova, přecházíme lávku, pod níž plyne si ZLATNICE, a jdeme do svahu volnou krajinou. Na kopci nad Stupnou se nachází barokní kostel sv. Maří Magdalény z let 1717–19. Stoupání na čas končí, jdeme ze svahu dolů a svými dominantami – hradem i kostelem sv. Bartoloměje – nás z dálky vítá obec PECKA.

Bez povšimnutí nezůstává nedaleko pramenící řeka JAVORKA, kterou přecházíme. Na náměstí v přívětivém domě s nápisem HOTEL ROUBAL máme po osmi kilometrech delší zastávku; na stolech se objevuje masová směs s různými přílohami, kávy různé, čaje různé, pivo z Nové Paky. Po obědě se krátce zastavujeme u jednoho domu na náměstí, jehož fasáda je ozdobena notovou osnovou s prvními tóny písně „Kde domov můj“. Kolem zazimované kašny jdeme ke bráně zavřeného hradu, odkud pohlížíme do blízkého okolí. Další kilometry nás povedou po modré značce zpočátku lesem do údolí potůčku, od něho vzhůru k místu označenému jako KRKONOŠSKÁ VYHLÍDKA.

Při zatažené obloze není ovšem možné nahlédnout do Krakonošova království ani k nedalekému Kumburku.

U vyhlídky dochází k milému setkání se dvěma turisty z Pecky, kteří zde mají službu na kontrole novoročního pochodu místního odboru Klubu českých turistů. Ačkoliv se této akce neúčastníme, jest i nám nabídnut horký čaj, na přání obohacený zlatavou tekutinou tuzemáku. Pokračujeme volnou krajinou k osadě BUKOVINA (u Pecky), obloha se ani na okamžik nerozjasní, a tak pohled k blízké Zvičině není dopřán. Vstupujeme do lesního komplexu a sestupujeme k cíli pěší trasy. Asi po třech kilometrech les opouštíme, za loukami nachází se PROSTŘEDNÍ NOVÁ VES, místní již část města LÁZNĚ BĚLOHRAD.

Poslední kilometr provází nás – ještě jednou dnes – řeka JAVORKA, na jejíž hladině je k vidění početné hejno kachen. Na bělohradském náměstí využívají někteří účastníci možnost dalšího občerstvení. U stanoviště autobusů nelze přehlédnout betlém s postavami v lidské velikosti. Po šestnácté hodině odjíždí „náš“ autobus k Jičínu se spokojenými turisty, kteří pozdravili nový rok 2009 opravdu hodnotnou pěší trasou. Jan Vaníček, Jičín