Kamion přítele Pavla Čadka ze Strakonic mě dovezl už v úterý po obědě do Itálie jižně pod Salerno. Odtud jsem odjel už na kole k Tyrhénskému moři do města Sapri. Na jeho pobřeží bohužel cesta podél moře byla zavalena sesuvem kamení, a tak jsem další den musel stoupat do hor, 700 m vysoko, kde mne zastihl téměř tříhodinový déšť. Sjezd k moři do městečka Scalea byl rychlý a sluníčko a vítr od moře usušily vše mokré.
Zahřál mě další výjezd o 1050 m výše do průsmyku Potame. Už za šera jsem přijel do hlavního města provincie Kalábrie Cosenzy, ležící v nadmořské výšce pouhých 230 m n.m., na soutoku řek Busento a Crati. Krásný je gotický dóm z 13. století a mnoho paláců a jejich nádvoří. Za zmínku stojí i městečko Diamante na okraji národního parku Pollino s nádherným mořem, jehož pláže s bílým pískem jsou plážemi snů - s výhledem na stěny Apenin.
Přímá cesta k moři z Cosenzy byla bohužel také zavalená, a tak nezbylo nic jiného, než znovu vystoupat do průsmyku 1050 m n.m., odkud sjezd k moři dlouhý 20 km byl otázkou několika minut. Po skoro prázdné silnici lemované jedlými kaštany jsem se řítil až skoro padesátikilometrovou rychlostí. Na konec dne jsem musel znovu vystoupat více jak 550 m do městečka Vibo Valentina.
Počasí je zde vyhovující, teploty kolem 20°C, ale zatím dost oblačno a silný vítr od moře. Vegetace je přímořská, rostou zde pomerančovníky, citrusové plody, fíkovníky nebo vinná réva, dále olivy, agáve, eukalypty, palmy, pinie, v horách kaštany, duby a buky. Rozkvetlé jsou už sady třešní a meruněk.
Další den jsem se přiblížil opět k moři, ale občas jsem musel vystoupat více jak 500 m nahoru a znovu sjet dolů. Přiblížil jsem se k Messinské úžině, abych trajektem přeplul za 20 minut na 4 km vzdálený největší italský ostrov Sicílii, která má osobité kouzlo.
Obrovské město Messina na druhé straně úžiny leží na úpatí hor Monti Peloritani. Opět podél moře jsem pokračoval asi k nejhezčímu sicilskému městu Taormině, která mne očarovala už před 43 lety. Zrovna jako spisovatele Karla Čapka. Vzpomněl jsem si na jeho slova: „Člověk musí hodně daleko cestovat, aby poznal, jak krásně je doma.”
Taormina je vyhledávaným městem kvůli krásnému pobřeží u Jónského moře a majestátním ruinám původně řeckého divadla se skvělou akustikou. Z divadla je nádherný výhled na Etnu, největší sopku Evropy, 3350 m vysokou. Část sedadel je vytesána přímo do skály.
V sobotu brzy ráno jsem opustil překrásnou Taorminu a vrátil se k moři, abych se přiblížil co nejvíce nádherné sopce Etna. Je stále aktivní a tak se mění i její výška. Horní třetina sopky je nyní ještě zasněžená. Největší známá erupce byla v roce 1969, kdy sopka chrlila lávu více jak 120 dní a zaplavila jí až 40 km vzdálené území, což jsem viděl dnes na vlastní oči. Vystoupal jsem do výšky 1000 m n.m. Protože bylo mimořádné horko, raději jsem se vrátil k moři a šetřil síly na další dny.
Přijel jsem (spíše přiletěl) velmi rychle do města Catania s katedrálou a fontánou s bílým obeliskem a černým lávovým slonem. Je sobotní večer, a tak jsem se rozhodl nakoupit samé dobroty a využít zdejší kuchyni v ubytovně zvané ostello k lukulským hodům. Doposud se všichni obyvatelé Sicílie chovali nesmírně vlídně a přátelsky a tak se těším i na večer s nimi.
Z Katánie zdraví všechny čtenáře Deníku ⋌Ivan Pírko
Z dalšího putování opět průběžně pokračování.
