Ano, takový je dvaapadesátiletý MILOSLAV KŮTA, trenér, který přivedl své svěřence k metám nejvyšším.


„S některými hráči, ač se to nezdá, pracuji již od jejich házenkářských začátků, od přípravky, u týmu staršího dorostu jsem druhý rok“, říká úvodem rozhovoru.
Jičín dosáhl historického výsledku, když vyhrál první ligu staršího dorostu a stal se mistrem republiky. Co se na úspěchu nejvíce podílelo?
Začalo to již poctivou letní přípravou, společnou s A týmem mužů. Během sezony tak hráči měli z čeho brát, především ve fyzicky vypjatých zápasech. Tým byl posílen o Tomáše Zemana, který do Jičína přestoupil z Písku a stal se nepřehlédnutelnou posilou. Hráči již od samotného začátku soutěže chtěli dokázat, že házenou umí. Loňské, vzhledem k okolnostem, smolné šesté místo, brali oprávněně jako velký neúspěch. Obrovským přínosem byla skutečnost, že hráči Kolomazník, Vocásek, Zeman, Podzimek, Chyba, Pavlíček pravidelně trénovali s prvním týmem a často i čtveřice či pětice hráčů startovala v extraligových zápasech.

Ale to není všechno, můžete uvést ještě další okolnosti.
Nezanedbatelné pro získání zkušeností byly i jejich starty v první lize za béčko, zde dostali příležitost prakticky všichni hráči. Také reprezentační starty šestice hráčů přinesly v důsledku prospěch i jičínskému týmu, jeho herní pohodě, kterou si hráči mezi sebou utvořili. K těmto aspektům bych přidal i to, že se nám v důležitých fázích soutěže vyhnula, často však o pověstný fous, zranění. Vyjímkou bylo těžké zranění Klickaniče, od kterého jsme si před sezonou velmi slibovali.

Ten se zranil hned v prvním zápase a byl nucen celou sezonu vynechat. Zranění, která hráče vyřadila na delší dobu, si „odstáli“ v utkáních s relativně slabšími soupeři. Samozřejmě by tento úspěch nemohl být dosažen bez velmi úzké spolupráce s trenéry A týmu a mladšího dorostu, jejich pochopení pro tvoření naší sestavy. Také podpora výboru byla na úrovni. A nemusím snad ani připomínat, že podpora města cestou grantů byla též zásadní.

Ztratili jste pouhý bod, vyhráli jste poměrně suverénně, kdy jste začali věřit v takový úspěch?
Osobně si myslím, že kluci věřili od samotného začátku. Bylo to na nich vidět. Drželi při sobě, hecovali se, byli jedna parta, i když někdy, jak se říká , „na zabití“. Takový je tento věk. Měli ale svůj cíl a za tím šli. Já jsem spíše v takovýchto věcech, ne snad pesimista, ale opatrný. Po podzimu jsem však cítil, že hůře jak druzí nebudeme. Po domácí výhře nad Karvinou, v úžasném zápase, který sledovalo více než dvě stovky lidí, jsme si byli téměř jisti a tuto jistotu jsme potvrdili výhrou v Zubří. Trochu jsme sice „zavařili“ béčku, protože jsme hráče šetřili, ale i tento problém byl vyřešen ku prospěchu všech.

A který zápas byl nejtěžší?
Nejtěžší, a také velmi kvalitní, byly podle mého soudu zápasy s Plzní, v Ostravě vůbec, tam jsme si museli sáhnout v oslabené sestavě úplně na dno sil. Nic lehkého nás nečekalo bez několika opor v Bohunicích a jako na houpačce byl podzimní zápas s Duklou v Praze. Tam jsme lehkovážně přišli o bod a mohli přijít i o oba. Oba zápasy s loňským mistrem Karvinou bylo snad to nejlepší, co bylo odehráno v letošní soutěži. To byly vynikající zápasy se vším všudy.

Byli jste přijati na radnici představiteli města. Co to pro vás znamená?
Je to samozřejmě jednoznačně čest. Jen to potvrzuje, že radnice má o sport a své sportovce zájem, váží si jich. Na druhou stranu to signalizuje, že sportovní granty, vyhlášené radnicí, nejsou vyhozené peníze, ale že pro propagaci města to jsou velmi výhodně vložené finance. Je to dobré i pro kluky, kteří poznají, že ve vedení města jsou normální lidé z masa a kostí, na které se mohou obrátit se svými problémy, mohou s nimi otevřeně o problémech podiskutovat.

Jistě se našel čas i na oslavu v klubovně či dobré restauraci. Jaké bylo menu?
To je zřejmé, takováto událost se oslavit musí. Posezení v klubovně si užili spolu s přítelkyněmi všichni hráči, dobroty a občerstvení obstaral jeden z rodičů, jinak jeden z velkých fandů klubu, který připravil pro hráče a realizační tým malou hostinu.

Co ještě družstvo čeká v dalších dnech?
Část týmu, především studenti, má již volno. Někteří se připravují na maturitu, na závěrečné zkoušky, či dohánějí resty ve škole. Ono trénovat každý den, někdy i dvakrát, je namáhavé a časově náročné. Nemluvě o cestách za soupeři po celých Čechách, Moravě a Slezsku. Chtě nechtě se vyskytnou nesplněné úkoly. Měli bychom také být nápomocni mladším dorostencům, kteří se teprve na svůj boj o titul v Kopřivnici připravují. Poté 4. června tradiční Turnaj generací a zasloužené volno. Někteří hráči se však budou muset podrobit lékařským zákrokům, což není příjemné a naruší to i letní přípravu těchto jedinců.

Jak vidíte perspektivu týmu, kdo odejte, koho zařadíte do prvoligové rezervy mužů?
Tým zůstává prakticky nezměněn. Má tedy obrovskou budoucnost. Kádr opouští opory Kolomazník, Podzimek, Chyba a Živnůstka, ti se budou, a podle mého k tomu mají předpoklady, ucházet o extraligový dres. V každém případě budou v „nejhorším“ hrát 1. ligu. Odcházející hráče nahradí mladí, kteří mají předpoklady opětovně bojovat o špici první ligy.

Kdy začnete s přípravou na novou sezonu a co bude její náplní?
Souvislá příprava začne v polovině července, její náplní bude jako obvykle nabírání fyzické zdatnosti. Tradiční blok fyzické přípravy čeká hráče ještě před prázdninami. Vše ale také záleží na obsazení trenérských postů a také na tom, zdali se našemu klubu podaří získat mládežnické treninkové centrum.