Kliknutím zvětšíteCentrum pozornosti… Debutovala na evropském šampionátu, kdy už jí táhne na třicet. Má na svém těle nejvíce tetování z českých hráček. Už to jsou věci, které jsou zajímavé. Renáta Březinová ale nejvíce zaujala na palubovce. V premiéře proti Francii dohrávala se stehem na hlavě, se Švédskem se stala nejlepší střelkyní celého zápasu a s Černou Horou nedohrála kvůli pěti faulům. Radost z individuálních výkonů zcela pokropily slzy z týmového vstoupení.
Zklamání i hrdost!
Jak byste s odstupem času zhodnotila českou účast na mistrovství Evropy?
Stále cítím bolest a bezmoc. Tohle nás bude ještě dlouho mrzet. Pokud bych měla zhodnotit přípravu a mistrovství Evropy jako celek, tak jsme šly s výkony nahoru. Hrozně mě těšilo, jak naše citelně oslabené družstvo drželo krok s favority. Proti Francii jsme odvedly skvělý výkon a se Švédskem to byla po velkém obratu fantazie. Pak přišel jeden zápas, který nám absolutně nevyšel a hloupě jsme si pokazily dojem. Jsem zklamaná, ale rovněž cítím hrdost!
Takže to neberete tak, že jeden zápas zdevalvoval dvouleté úsilí?
Rozhodně nezdevalvoval. Úspěchem bylo už jen to, že jsme na Evropu postoupily. To, že nám nevyšel jeden zápas, neznamená, že bylo všechno špatně. Z utkání proti Černé Hoře se můžeme poučit, aby se už podobný neopakoval. I na prohrách se dají sbírat zkušenosti. Konečné pocity z tohoto dvouletého cyklu jsou tedy dobré.
Proč vám klíčový duel nevyšel? Neustály jste ho psychické stránce?
Nemyslím si, že bychom ho nezvládly psychicky. Nevím, jestli se ten den na nás nepodepsala únava. Nešly nám nohy, vůbec jsme nedělaly věci, které jsme měly nacvičené a které jsme předváděly v předchozích zápasech. Nebyla tam žádná agrese v obra-ně. Úplně jsme vyhořely na doskoku. Měly jsme nízké procento střelby, také proto, že jsme zahazovaly lehké koše. Bohužel se to všechno sešlo.
Nesvazoval vám ruce také fakt, že na rozdíl od zápasů proti Francii a Švédsku se musel váš tým vyrovnávat s rolí favorita?
Vypadalo to, že jsme roli nezvládaly a podělaly se… Ale. Stává se, že jednou za sezonu či turnaj postihne zápas blbec. Kdy prostě nic nevychází. Snažíte se, ale nejde to. Nám se to přihodilo proti Černé Hoře. Jasně, pod určitým tlakem jsme pochopitelně byly. Věděly jsme, že musíme. Jsme ale zkušené hráčky, jenže to žádná nevzala na sebe. Z naší hry se vytratila enormní bojovnost. Nestály jsme jedna za druhou. Každá bojovala spíše sama se sebou.
Zápas s Černou Horou jakoby vše vrátil na začátek přípravy. Co říkáte?
Jako že jsme na hřišti vypadaly, že jsme se poprvé sešly, jdeme si zahrát a uvidíme, jak to půjde? Za všechny mohu říct, že jsme každá dala do zápasu všechno. A možná právě toto byla chyba. Že jsme až tak moc chtěly, ale nevycházelo vůbec nic.
Do utkání jste vstupovaly s určitým bonusem. Neměly jste v hlavách, že můžete i za jistých okolností postoupit i s prohrou o jedenáct?
My jsme to nevěděly. Bylo nám sice řečeno, proč jsme si to nespočítaly, ale stejně bychom nešly do zápasu s tím: Tak co holky, o kolik můžeme prohrát… Do každého utkání jdeme s tím, že ho chceme vyhrát a nepřipouštíme si, že ho prohrajeme. Až dvě minutu před koncem někdo na lavičce řekl holkám na hřišti, že můžeme prohrát o jedenáct. V tu dobu jsme ztrácely sedm bodů. Jenže pak jsme to zazdily ztrátami i mizernou střelbou.
Jak to vypadalo po utkání v české kabině?
Zaplavil ji obrovský smutek. Sedělo tam dvanáct hráček se sklopenou hlavou. Nikdo nemluvil.
Už ví, jak to chodí
Celý turnaj jste odehrály jen v osmi hráčkách. Nemohl se tento fakt projevit na úbytku sil?
Pochopitelně únava narůstala, jenže v tom nejvyšším adrenalinu, se dájít do mrtva. Vždycky to ještě jde.
Přelaďme na pozitivní notu. Dá se na základu vašeho týmu stavět do budoucna?
Kdybychom nezbabraly utkání s Černou Horou, tak jsme toho mohly na šampionátu ještě mnoho dokázat. V přípravě i na mistrovství jsme pracovaly fakt tvrdě. Ten progres u našeho týmu musel vidět každý. S panem Svitkem jsou tréninky perfektní. Naše forma stoupala do maxima. Pokud to půjde takhle dál a vrátí se nám zraněné hráčky, tak z nás zase půjde strach.
Co konkrétně vám daly poslední dva měsíce s českou reprezentací?
Hodně moc, obrovskou zkušenost. Pro mě se jednalo o první mistrovství Evropy. Takže teď už vím, jak to na takových velkých akcích chodí. Trénovat pod panem Svitkem je sice náročné, ale zážitek. Zbývají mi sice ještě dva měsíce do nové sezony a já už jsem díky němu tak nějak připravená.
Jaké jsou vaše plány do nejbližší budoucnosti?
Na stole mi leží nějaké nabídky, ze zemí jako jsou Španělsko, Turecko. S agentem jsme ještě o konkrétním klubu ještě nemluvili, s tím, že to necháme až po Evropě. Nechtěl mě tím zatěžovat hlavu, navíc jsem myslela jenom na reprezentaci.
Proti Švédsku jste jako nejlepší střelkyně zápasu zaznamenala 23 bodů. Zvedla se vaše cena na basketbalovém trhu?
(směje se) Jako, že by stoupl kurz na Březinovou? Už po utkání s Francii jsem měla kladné ohlasy, a Švédsko to jenom podtrhlo. Nemá cenu tvrdit, že mi tento zápas nepomohl v další kariéře. Vždycky, když se předvede něco podobného na mistrovství Evropy, tak si toho všimne hodně lidí.
Máte ještě jednu památku na premiéru z evropského šampionátu. Co hlava po loktu Grudyové, nebolí?
Mám tam ještě modřinu. Odjela jsem domů se stehem na hlavě. Raději bych si přes hlavu přetáhla medaili…
16
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
