Jirko, jak byste oznámkoval sezónu 2011?
Řekl bych, že to byla sezóna na jedničku. Kromě MS družstev to pro mne v šampionátech, v kterých jsem startoval, nemohlo dopadnout lépe.

Vezmeme to postupně. Máte titul polského mistra. Jaké to je vůbec závodit jako Čech v polském šampionátu?
Vše to začalo asi v únoru, kdy jsem podepsal smlouvu s polským klubem Spartou Wroclaw, kde byl mým hlavním cílem zisk titulu mistra Polska v absolutním pořadí. Polský šampionát se jel jako pět dvoudenních závodů. První byl v Krzeszowicích a přes Bytom, Nowy Targ a Ochotnicu Gornou se seriál dostal až do Szklarske Poreby, kde se první říjnový víkend uzavíral. Titul, který jsem pro Spartu Wroclaw vyjel, je pro klub první v jeho historii a byla to veliká událost. To ale byla i pro mne, neboť nebylo jednoduché uspět jako Čech v cizím mistrovství. I když se to může zdát snadné, vzhledem k mým výsledkům, kdy jsem start v deseti závodech mistrovství Polska proměnil v deset vítězství, tak to nic lehkého nebylo.

Takže za rok obhajoba?
Klub se mnou chce podepsat smlouvu na další rok, ale já se zatím nerozhodl. Měl jsem nabídky na trénování v Polsku i u nás, ale to bych musel skončit se závoděním na této úrovni, což se mi zatím nechce. Nejsem tedy ještě plně rozhodnutý, zda polský šampionát pojedu i v roce 2012, rozhodnu se asi až během měsíce ledna.

Titul mistra ČR družstev jste získal již poněkolikáté, je to tak?
Ano, celkově už mám doma tyto tituly asi tři a nyní se jednalo o druhý v řadě. Získal jsem ho společně se dvěma přáteli ještě z dob, kdy jsme jezdili MS v cyklotrialu a to s Milošem Pospíšilem a Jirkou Šmídlem, což mojí radost ještě umocňuje. Je fajn vyhrávat s kamarády, kdy pocit z jejich radostí vás těší skoro více, než váš vlastní úspěch. Moc jsem nám tento titul přál, všem. Mně, stejně tak i Milošovi a Jirkovi.

Z MS družstev v Itálii jste přivezli bronz, což je další skvělý výsledek pro český motorsport.
To určitě je. Letos se jelo v italském Tolmezzu a přivezli jsme bronz. Těžko se mi hodnotí, zda je to dobrý nebo špatný výsledek, neboť díky bronzu jsem si zkompletoval svoji medailovou sbírku z MS družstev, kdy ke zlatu a dvěma stříbrům přibyl letos bronz. Za námi skončilo dost kvalitních týmů, ale před námi zase nebyl nikdo, koho bychom nedokázali porazit. Já ale říkám, že dokud to cinká, je to super. A nikde není dáno, že za rok se to zlatit nemůže. Jestli u toho budu já, to je otázka.

Uvažujete snad o tom, že byste na příští MS družstev už nejel?
Tak to není. Reprezentovat Českou republiku je pro mě obrovská čest a každý závodník, který měl tu čest nosit lvíčka na prsou a slyšet českou hymnu, kterou mu hrají, ví o čem mluvím. Jde spíše o to, že letos byla nominační kritéria nastavena tak, že jsem se byl schopen nominovat i přes neúčast v celém českém seriálu. Na sezónu 2012 se uvažuje o změně nominačních kritérií a za předpokladu, že bych jel polský šampionát a tato kritéria by platila, tak bych se těžko nominoval.

Kde se jede MS družstev v roce 2012?
Jede se to ve Švýcarsku, takže blízko.

Z Mistrovství České republiky jednotlivců máte bronz, na víc nebylo?
Tak určitě bylo na to útočit na titul a hodně lidí mi i říkalo, že letos jsem měl formu na to vyhrát tento titul. Bohužel jsem však vzhledem k povinnostem v polském šampionátu nemohl startovat v celém seriálu a jestliže jsem z dvanácti závodů nemohl ve čtyřech startovat, tak za situace, kdy se počítá každý závod a žádný se tedy neškrtá, je skoro zázrak, že jsem se dostal v celkovém pořadí na stupně vítězů.

A jak jste v závodech seriálu MČR vůbec uspěl?
Jel jsem osm závodů českého seriálu, tři závody jsem vyhrál a pětkrát jsem dojel druhý.

Skončil jste letos vůbec někdy mimo stupně vítězů?
V sezoně 2011 jsem absolvoval 24 závodů, z kterých jsem jich osmnáct vyhrál, pětkrát jsem dokončil druhý a jednou, a to na MS družstev, jsem dojel třetí.

Již několikrát jsme se spolu bavili o vaší účastní na Rallye Dakar. Jak se tato záležitost vyvíjí?
Vypadá to tak, že na Dakar mám ještě dost času a když mohu jezdit trial, což nepůjde na této úrovni věčně, tak se chci věnovat jemu. Až uvidím, že už mi to nejde, nebo mě to nijak nenaplňuje, tak budu hledat novou výzvu a Dakar je pro mě jistě výzvou číslo 1.

Zpět ještě k trialu. Jakou motorku pojedete v příštím roce a kdy ji budete mít k dispozici?
Stroj na příští sezónu už mám doma, a je to italská Beta, dvoutakt o objemu 300ccm.

V úvodu našeho povídání jste mluvil i o trénování. Je to další možnost zůstat u motoristického sportu i po konci aktivní kariéry?
Určitě by mě to bavilo, ale chtěl bych vidět u toho kluka, že to chce někam dotáhnout, což dnes je vcelku problém. Dnešní generace často závodí proto, že mají pocit, že jsou velcí závodníci, dají si pak fotku na facebook a tím mají pocit velikého závodníka. Ale za velikým závodníkem mají stát výsledky a hlavně láska k tomu sportu, přinášet mu oběti. Dnes o závodění hodně lidí povídá, ale málo lidí ví, o čem mluví. Cílem naší generace bylo někam to dotáhnout a museli jsem za to bojovat, trénovat. Já říkám, že v dnešním sportu je bohužel mnoho pozérů, ale málo závodníků. Je to škoda a hlavně mínus pro další generace. Konkurence a tím pádem úroveň je pak čím dál tím horší.

Zabrusme trochu do soukromí. Vím, že jste v minulých letech podnikali různé expedice na motorkách. Co to bylo v roce 2011?
Asi narážíte na rok 2010, kdy jsem s přáteli vyrazil na svém Buellu na třítýdenní výlet na sever, kde cílem byl kromě ruského Murmansku, hlavně norský Nordkapp. Dvacet dní a téměř 10 000 kilometrů - to byla veliká paráda. Cestování na mém Buellu mi chybí, ale letos jsem vinou totálně nabitého programu nikde nesehnal tři volné víkendy k tomu, abychom něco podobného podnikli. Byl jsem rád, že jsme na motorkách vyrazili alespoň na týden do Alp, do Rakouska, Itálie a Švýcarska. Sice to tam máme už hodně projeté, ale Alpy jsou tutovka. Jak jsem řekl, podnikl bych určitě zase nějakou expedici, uvidíme zda v roce 2012 na to bude čas.

Máme druhý den roku 2012. Co byste popřál našim čtenářům?
Přál bych jim, aby rok 2012 byl pro ně přesně takový, jaký ho touží mít. A přál bych jim asi i to, že si budou umět vážit toho co mají, neboť snad nejhorší vlastností člověka je nenasytnost. Mnoho lidí neví, kdy má dost a neumí si toho, co má, vážit. Vždy můžete mít víc, vždy můžete zažít víc, ale je zbytečné se tím trápit, neboť je to hlavně o úhlu pohledu na samotný život. Dělejte hlavně to, co vás baví a pak nemůžete rok 2012 prožít jinak než s úsměvem na tváři. K tomu všem čtenářům Deníku držím palce!