Kouzlem tohoto vynálezu v novodobém podání se opět nechalo unést i devět nadšenců z východních Čech, převážně členů miletínského bike teamu Prasklej řetěz.

Ve středu 10. června ve 14.30 hodin vyrazila tři auta plně naložená vším pro cyklistiku a s posádkou ve složení Generál, Číňan, Jalovec, Kája, Breta, Víťa, Medvěd, Lukíno a Čajzik směrem Rakousko - kempy u jezera Zell am See. Místo bylo dobře prozkoumané již v r. 2006 při výpravě Generála s Medvědem a jako výchozí bod pro cyklistiku v této oblasti je optimální.

Cesta se protáhla a noční příjezd do kempu znamenal spaní na vedlejším palouku pod širým nebem, popř. v autě. Mimosezónní návštěva neznamenala opuštěné kempy. Toho času byla místa zamluvena pro sraz majitelů motocyklů zn. Vespa snad z celé Evropy. Pro naši skupinu se našlo místo v jiném kempu až na druhý pokus mezi obcemi Fischhorn a Thmersbach. Šéf kempu mající vlastní podobiznu vyřezanou do špalku u skalky nám našel pohodové místo, navíc se stoly a lavicemi.

I přes nepříliš vydařené počasí jsme se po zabydlení vydali, již na svých strojích, směr k městu Leogang - ráj to pro cyklisty. Přes občasný déšť byl vybrán vrchol Grosser Asitz (1914 m n. m.) Skupina se rozdělila – jedna část se přiblížila lanovkou, ti, co chtěli více vypotit, „dali“ vý〜šlap celý. Déšť, kroupy, mlha a 6˚C nám nedopřály pokochat se na vrcholu výhledy po okolí a spíše jsme byli donuceni urychleně klesnout do nižších poloh. Nebylo to však vzhledem k mlze a ne zrovna nejlepšímu značení jednoduché.

Spleť cest a cestiček svedla první partu do míst, kde i čtyřnohý tvor měl co dělat, aby se neporoučel ze svahu dolů. Druhá parta na tom byla o něco lépe, přesto neplánovaně okusila i mokrý down〜hill po sjezdovce až na cestu, která je svedla do obce Saalbach-Hinterglemm. Bahno, déšť, ostnaté dráty, defekt, pád při sjezdu a bloudění v mlze byly tématem při večerním doplňování tekutin. A že někteří je doplnili. První den jsme najeli 68 km a nastoupali 1300 výškových metrů.

V pátek již počasí bylo příznivější. Opět jsme se rozdělili na dvě party, kdy první se držela původního plánu vystoupat na kolech na vrchol Edelweisspitze. Tento vrchol se tyčí nad horským sedlem (přístup po silnici Grossglockner Strasse), vzdálený cca 33 km od našeho startu u jezera Zell am See. Pět členů po pár kilometrech mírného stoupání okusilo nekonečné serpentiny se stoupáním okolo 12%. Ze zdravotních důvodů upustil od výjezdu první biker. Cesta stoupala zeleným údolím obklopeným zasněženými masívy alpských vrchů. Focení bylo momentem k odpočinku, takže fotek je habaděj (pro případné zájemce na http://prasklejretez.miletin.net/. Podařil se i snímek sviště horského, který je místním chráněncem.

Přes krásné výhledy síly ubývaly a na vrchol se dostala dvoučlenná hlídka Generál a Breta, která se odtrhla, aby dobyla vrchol v nadmořské výšce 2571 m. Síly na výjezd měl ještě jeden borec - Víťa, který dorazil po hodince. Pouhých 150 výškových metrů dělilo od cíle posledního bikera Káju, který však vysílen sbíral energii na zpáteční cestu v již zmíněném sedle. Sjezd dolů, již pohromadě, byl ve znamení „pár zatáček a chladíme brzdy“. To, co jsme stoupali zhruba 4 až 5 hodin, jsme nyní sjeli i s výměnou brzdových špalků ani ne za 50 minut. Druhý den jsme najeli 66 km a nastoupali 1950 výškových metrů.

Druhá parta dorazila do malebného městečka Kaprun a pokračovala dále okolo jezera Kaprun Ache zásobovaného vodou z ledovce. Dále cesta ubíhala poblíž tunelu lanovky (v listopadu 2000 v ní při požáru zahynulo 155 lidí), která vede na vrchol Kitzsteinhorn až na parkoviště v nadmořské výšce 1068 m. Kromě nádherných záběrů jezera, vodopádů a místní krajiny se tato parta seznámila i s důmyslně vybudovanými systémy vodních elektráren. Borci najeli ten den 56 km.

V sobotu s ohledem na deštivé ráno bylo upuštěno od úmyslu zdolat Hundstein 2117 m n.m. Takže po sbalení jsme se přemístili do města Berchtesgaden. Tam se část výletníků vydala autobusem na vyhlídkový vrchol Kehlstein, kde se nachází Kehlsteinhaus – tzv. Orlí hnízdo. Druhá část ještě před odjezdem domů ukrojila pár kilometrů okolo jezera Königssee. Cesta domů, která trvala sedm hodin, byla bez problémů a klání bylo zakončeno v hospůdce nad sklenicí oroseného zlatavého moku.
Závěrem: do okolí Zell am See se ještě vrátíme – je tam co vidět a možností na výlet v jedinečné krajině je pořád dost. Breta a Generál