Východočeský autokrosař Václav Fejfar z Autoklubu Nová Paka dosáhl v seriálu mistrovství Evropy na výborné druhé místo v celkovém pořadí plechových vozů. Na vítězného Rusa Alexandra Kvašnina mu scházely pouze dva body. Stříbrnou pozici v konečném hodnocení stvrdil v závěrečném závodě v italské Maggioře, kde dokázal vyhrát.

„Podařilo se mi především odměnit všechny ty, kteří mi pomáhali i ve chvílích, kdy jsem zcela vážně chtěl předčasně ukončit sezonu a v jednu chvíli jsem zvažoval i konec závodění. Jsem rád, jak za italské vítězství, tak i za celkově druhé místo v mistrovství Evropy, protože po dvou nulách v úvodu sezony jsem tak vysoko ani nemohl pomýšlet. Ty před sebou jsem stále jen dotahoval,“ řekl jezdec z Lužan poblíž Jičína.

Vaše vítězství bylo již devatenácté v závodě evropského šampionátu. Není moc jezdců, kteří jsou v historických tabulkách před vámi…
Jsem rád za každou výhru. Ani nevím, že už jich je tolik. Ale co takovej Jarda Hošek, který v pětašedesáti letech porazil celou evropskou špičku, navíc už po pětatřicáté! K titulu mi moc nechybělo, stačilo, aby se Kvašnin nedostal před Káraie, ale i tak musím být spokojený. Dobrá nálada panovala v celém týmu, i mezi sponzory. Šťastný byl i pan Calleghan, kterému vděčím za skvělý motor i výbornou spolupráci. Úspěch to není jen můj, ale i lidí, kteří mě podporovali a drželi palce. Proto bych chtěl moc poděkovat svým nejbližším za obrovskou trpělivost, klukům z týmu, všem sponzorům a v neposlední řadě všem fanouškům, kteří mě zejména při závodě v Nové Pace mohutně povzbuzovali. Taková atmosféra se nedá popsat, ta se musí zažít.

Poklonu vám vysekl i reprezentační kolega a zároveň soupeř v divizi 1, královéhradecký Ladislav Brožek, jenž nakonec obsadil nepopulární bramborovou pozici, přestože se prakticky celou sezonu držel v první trojce. Prohlásil, že jste jezdecky mezi „plechovkami“ nejlepší.
Každá pochvala potěší, Ládi mi je líto, že se v trojce nejlepších neudržel. Bodoval v každém závodě. Pro mě je příjemné zjištění, že jsem schopen konkurovat vloni Munnichovi, letos Kuipersovi, ale i Kvašninovi, Káraiovi, Pleskovasovi, kteří mají špičková auta i zázemí. My z devadesáti procent stavíme auto v lužanské garáži…

Dva nedokončené závody, čtyři vítězství, stříbro z Francie a také dvě velké havárie, to je vaše bilance letošní evropské sezony…
Jak už jsem řekl, každé vítězství mě utvrzuje v tom, že ještě nejezdím zbytečně. Havárky byly těžké – bolely, a to ve všech směrech. Jestliže v Seelowu mi k ní bylo dopomoženo, v Maďarsku to byla jezdecká chyba, ale doteď nevím, proč jsem tu pneumatiku trefil. Tu zatáčku už jsem tam jel předtím nejmíň padesátkrát.

Všiml jsem si na doprovodném autobusu zvláštní nálepky: Letecký klub Libáň. Vysvětlete nám to?
To je jednoduché, po té druhé ráně v Maďarsku, kdy jsem zase lítal hodně vzduchem, mi to tam nalepili kluci z týmu. Taky se setkávám s posměšky, že bych měl ze dvora odvézt ty hromady šrotu… ⋌(re, pv)