Hořické družstvo patřilo po loňském obrovském úspěchu v podobě stříbrných medailí k obávaným soupeřům. Nasazeno bylo jako páté a nastupovalo s cílem umístit se pokud možno ještě o něco lépe. Po hladkých vítězstvích 5:1 s ŠK Smíchov a 6:0 se Sokolem Kobylisy přišla studená sprcha v podobě těsné prohry 2,5:3,5 s družstvem ŠK Boršice. Výsledek zápasu silně ovlivnilo tempo hry a nedostatek času některých našich hráčů.

Po vítězstvích 3,5:2,5 s celkem Duras BVK Královo Pole a 6:0 proti Pandě Rychnov nad Kněžnou byli Hořičtí opět ve hře o medaile. Čekal je jeden z horkých favoritů, SVK Bratislava. Nedlouho po začátku utkání nečekaně vedli 3:0. Soupeř však prokázal své kvality a po urputném boji srovnal na 3:3.
Stále ještě nebylo nic ztraceno, ale ztráta pěti bodů na vedoucí tým již začala být hrozivá. Po vítězství 5:1 se Sokolem Postoupky čekal vítěz 37 předešlých ročníků, dosud neporažený Frýdek-Místek, složený téměř výhradně z několikanásobných reprezentantů a posílený o Martina Pagerka ze Slovenska.

Asi nikdo nečekal vyrovnaný boj, protože hráči BŠS již mnoho let své soupeře lehce přehrávali a v loňském roce, když jsme skončili druzí, jsme s nimi prohráli 0:6. O to větším překvapením bylo, že po první půlhodině hry remizoval Petr Tázlar na čtvrté šachovnici a všichni ostatní stáli vyrovnaně, ne-li lépe. Eliška Johnová na páté a Míša Šrejber na první šachovnici měli dokonce o pěšce více a Tomáš Kraus silně útočil. Pak vyhrál Tomáš, prohrála Eliška, která ztratila čas v zápletkách šikovně osnovaných zkušeným soupeřem, znervozněla a chybovala, remizoval Míša, kterému se nepodařilo udolat jednoho z našich nejlepších hráčů a oporu extraligového týmu dospělých. Poslední dvě partie vrcholily v časových tísních. Vojta Vaníček galantně přijal remízu s lepším časem a věží a dvojicí střelců proti dámě a Jakub Šafařík podlehl ve zběsilé bleskovce. Prohráli jsme opět nejtěsnějším poměrem 2,5:3,5.

Klesli jsme na osmé místo a naději na medaile nám dávalo jen opravdu vynikající skóre. Druhé nejlepší v turnaji, hned po družstvu Frýdku A.

Jasné vítězství 5,5:0,5 s družstvem Biomedica Říčany nás zařadilo na pomyslnou třetí příčku do skupiny devatenáctibodových. Hned za favority z Frýdku-Místku a s 27 za Lokomotivu Brno s 22 body. Spoléhaje na skóre (my 39, Bratislava 36, Frýdek B a Klatovy 33,5), těšili jsme se na bronzové medaile.

Jaké však bylo naše překvapení, když jsme byli vyhlášeni „až“ jako šestí celkově a pátí z ČR, nejhorší z devatenáctibodových. Pořadatelé při vyhlašování, zcela v rozporu s propozicemi a tradicí, naprosto opomenuli hned první pomocné kriterium, body jednotlivců, neboli skóre, a vyhlašovali podle dalšího, jímž je střední buchholz, v tomto konkrétním případě součet uhraných partiových bodů soupeřů (kdyby alespoň turnajových) mínus výsledek nejlepšího a nejhoršího. V konečném důsledku to mělo ten efekt, že čím více jsme vyhráli nebo čím těsněji prohráli, tím hůře pro nás, neboť do tohoto pomocného hodnocení se nám započítávalo uhrané skóre soupeřů, nikoli však naše. Kdybychom tedy hráli hůře a nechávali svým soupeřům více partiových bodů, mohli jsme být třetí. I páté místo v České republice však lze považovat za úspěch.

Výsledky na jednotlivých šachovnicích: 1. Michal Šrejber 5,5, 2. Tomáš Kraus 7, 3. Jakub Šafařík 5,5, 4. PetrTázlar 7, 5. Eliška Johnová 8, 6. Vojtěch Vaníček 6. (jj)