S přihlédnutím k letošnímu (poměrně pozdnímu) termínu největších křesťanských svátků nelze se divit, že o letošní Bílé sobotě kvetlo celé naše krásné Podkrkonoší. Snad i touto okolností přilákaly HOŘICE 1326 turistů pěších a 586 cykloturistů na 39. ročník pochodu O ŽIŽKŮV ŠTÍT pořádaný tamními turisty.

 V sobotu 23. dubna přepravilo se naše rodinné kvarteto ve složení potomci (Alenka, Jan a Lukáš) a já místním autobusem do „Města kamenné krásy“. Přidali se k nám ještě dva členové z odboru KČT Jičín. Od hořického autobusového nádraží spěchali jsme všichni v 8 hodin do místa startu; onen spěch přerušen byl pouze, když prohodil jsem na náměstí několik vět s panem Pavlem, pracovníkem infocentra, a při pořízení snímku rodinných příslušníků se mnou před touto institucí.

Do příchodu k sokolovně se ujasnilo, že synové Lukáš a Jan si troufnou na trasu 35 km, já s dcerou užijeme si krajinu na trase o 10 km kratší; k nám připojila se posléze dvojice dalších turistů z Jičína. V 8:30 vydali jsme se pod modrou oblohou již na pochod, od startu vystoupali pár set metrů ulicí na konec města, abychom vzápětí sestupovali do údolí Bystřice místní komunikací mířící do osady Doubrava. Od řeky nastalo stoupání k rozcestí POD DOUBRAVOU. To jsme se již nacházeli v hlubokém lese hřebínku, jenž je znám jako VŘEŠŤOVSKÝ CHLUM. Procházeli jsme jím po červené značce západním směrem asi dva kilometry, během nichž pohlíželi jsme ke Zvičině tam, kde obnovený porost to dovolil.

 Pak trasa zamířila k severu k osadě POLŠŤ, u níž otevřela se krajina polí a luk, v nichž jako (nikoliv nebezpečný) had vlnily se břehové porosty tudy protékající Bystřice. Prošli jsme osadu DOLENEC, na řadě byla obec ROHOZNICE, v níž velikonoční svátky připomenuty byly nejednou kraslicí na dřevinách zahrádek rodinných domů. Volně navazující město MILETÍN uvítalo nás na 10. kilometru po půl jedenácté. U cukrárny při stanovišti kontroly zařadili jsme asi dvacetiminutový oddych, během něhož ochutnali jsme (jako vždy v rodišti K.J.Erbena) místní perníkovou pochoutku.

Všechny pozoruhodnosti Miletína, jež zasloužily by si nejméně celodenní zastávku (např. rodný dům literáta, Muzeum amatérského divadla), nemohli poutníci pochopitelně navštívit, a tak zaradovali se alespoň u sousoší sv. Jiří na koni, u pomníku K.J.Erbena, u kostela Zvěstování Panny Marie, možná se ale zarmoutili nad stavem bývalé zdejší fary, která je kulturní památkou.

 Kolem parku opustili jsme po 11. hodině městečko a odebrali se do lokality MILETÍNEK. Vpravo od nás mračila se stále Zvičina (že nezvolili jsme si trasu přes ni vedoucí), vlevo jistá táhlá vyvýšenina dávala najevo, že pokusí se unavit nás, až přes ni půjdeme. Blížila se ČERVENÁ TŘEMEŠNÁ, jež upozornila na sebe svěží žlutou fasádou kostela sv. Jakuba a Ondřeje, byla místem další kontroly. Kromě razítek sem přivezli pořadatelé skříňovým nákladním autem hojnost občerstvení. Pohodlnou lesní cestou pak odebrali jsme se ke známému poutnímu místu BYŠIČKY.

Na vyvýšenině u Lázní Bělohradu nachází se kostel sv. Petra a Pavla, poblíž kterého nachází se křížová cesta. Zde turisty zdravil podnikatel pekařský, jenž ve svém dodávkovém voze nabízel mnoho ze svých výrobků, nezapomněl ani na pár přepravek zlatavého českého moku, který šel dosti na odbyt. Výhledy ke Kumburku i do bližšího okolí zpříjemnily nám čtvrt hodiny oddychu.

 Zpevněnou cestou s asfaltovým povrchem prošli jsme mezi poli po žluté značce přes osady ČERNÍN a TIKOV. Hořický chlum byl posledním stoupáním trasy. Po jeho překlenutí objevila se již ROZHLEDNA HOŘICKÝ CHLUM, jež ze své vyhlídkové plošiny nabídla především pohled do blízkého okolí, méně zřetelné bylo nahlédnutí do Krakonošova panství. Zahrádkářskou kolonií dostali jsme se opět do města. Kolem domu kultury a přes náměstí zbývalo dojít do hořické sokolovny, což se nám podařilo v 15 hodin.

Bílá sobota velikonoční může mít různou podobu. Kdo přijal pozvání hořických turistů, jimž předsedá pan Vilém Nečesaný, na 39. ročník pochodu O ŽIŽKŮV ŠTÍT do krajiny rozkvetlého Podkrkonoší, jistě nelituje. Jsou pochody, na které účastníci rádi každoročně přijedou. ⋌Jan Vaníček, Jičín