Divákům, kteří si nenechali ujít čtvrtý ročník znovuobnoveného Dymokurského okruhu, se představila téměř celá česká špička i řada jezdců ze zahraničí, na start se postavilo na 180 jezdců. Okruh je zároveň součástí mistrovství ČR v závodech motocyklů na přírodních okruzích.

Jezdci našeho okresu se neztratili a byli vidět i na stupních vítězů. V nejpočetněji obsazené třídě 125 SP si stříbrný věnec a celkový titul odvezl do Hořic Marek Zima, deváté místo obsadil P. Habrda, dvanáctý byl klasifikován T. Mysliveček, čtrnáctý M. Korejs, devatenáctá pozice patří P. Čeřovskému a jednadvacátý byl R. Švorc. Smůlu měl D. Polák a L. Fikker, kteří závod nedokončili.

Velkou bitvu o druhé místo svedl P. Kolář s M. Savinkovem, kde byl nakonec lepší prvně jmenovaný. Smůlu měl O. Podlipný, který pro technickou poruchu cíl neviděl. Na nejvyšší stupeň si vyskočil Z. Soukup z Jičíněvsi ve třídě Twin. Hned dvakrát si zlatý věnec odvezl M. Červený, a to za vítězství ve třídě do 600 a přes 600 ccm. Početnému publiku Marek předváděl výkony světové úrovně.

Titul mistra ČR ve třídě 125 SP získal v posledním závodě hořický Marek Zima, který nám k úspěchu řekl pár slov. „Do letošní sezóny jsem se vrátil do třídy 125 SP s novým motocyklem Cagiva MITO.

Se začátkem sezóny, která startovala dvěma závody na brněnském okruhu, jsme byli trochu zklamáni kvůli výkonu motocyklu a začalo pátrání, pro nefunguje tak, jak má. Jelikož jsme se nespoléhali sami na sebe a dávali na rady druhých, ztratili jsme pět závodů, na kterých jsme mohli dopadnout lépe, kdybychom šli hned vlastní cestou. Jelikož jsme ale jezdili a pohybovali se kolem čtvrtých a pátých míst, body se nám „v mistráku" hromadily, ale pořád chyběla ta bedna. Po pátém závodě nám výrazně pomohl Kuba Vojtíšek zapůjčením dílu, který nám motorku konečně rozpohyboval. Se zapůjčenou technikou jsme odjeli do Kopčan, kde jsme vyhráli první závod. Po Kopčanech jsem vypůjčený díl vrátil a s pomocí kamaráda Petridase (91) jsem zakoupil vlastní materiál.

Do dalších závodů jsme jeli s konkurenceschopnou motorkou a bylo jen na nás, jak se s tím popereme. Jeli jsme do Radvanic. Tam se to vyvíjelo krásně, i závod byl výborně rozjetý, ale v devátém kole jsem měl střet s okolo pomalejším jezdcem a přišel pád ze druhého místa se zlomenou klíční kostí. Díky tomuto úrazu jsme nemohli jet na další závod na Těrlický okruh. Moc nás to mrzelo, protože jsme věděli, že nám utíkají body, které bychom si tam vyjeli.

Dalším závodem byli Piešťany, kam už jsme s týmem vyrazili i přesto, že rameno nebylo ještě v pořádku. V Piešťanech se nám povedl krásný výsledek, kdy nám v neděli zapršelo a vyjeli jsme si první místo.
A dostáváme se do posledního závodu, který se konal v Dymokurech. V mistrovství jsme v tabulce byli na druhém místě se ztrátou sedmnácti bodů na Lukáše Fikkera.

Už jsme byli smíření s druhým místem, protože jsme věděli, že Lukáš nepojede nikde vzadu a sám bude bojovat o co nejlepší umístění. V nedělním závodě jsem odstartoval první. Jelo nás ve skupině pět jezdců, ale závod byl přerušen červenou vlajkou, takže přišel start nový. I ten se povedl a ja se držel na druhém až třetím místě. V průjezdu do třetího kola mi mechanici ukázali, že Lukáš (94) nepokračuje v závodě. Já jsem ale věděl, že musím zajet druhé místo, aby mi body daly na titul. V posledních třech kolech došlo k těžkému pádu na trati se zraněním, a tak byl závod opět přerušen. Jelikož se počítá pořadí jezdců o kolo zpět, jak projedou cílem, skončili jsme tak na třetím místě, což byla radost, protože jsme měli bednu, ale zároveň nám titul utíkal o pouhý jeden bod. Při dojezdu do cíle, byly první tři motorky vzaty na technickou kontrolu, zda – li je vše dle řádu.

Po čtyř hodinách zkoumání byl motocykl, který dojel první, diskvalifikován a my jsme se posunuli na druhé místo. Tím jsme získali titul a v týmu panovala obrovská radost.

Děkuji Všem sponzorům za obrovskou podporu v sezóně 2016. Bez ní bychom takových výsledků nedosáhli. Obrovský dík patří Romanu Nožičkovi za přípravu motorky, Jaroslavu Zimovi za kontrolu a Adéle Vernerové za rady. Za chod ZEWLA teamu od rána do večera Romanu Nožičkovi ml., Honzovi Kratěnovi, Michalu Nožičkovi. Závěrem bych chtěl poděkovat mé budoucí ženě za postarání se o našeho syna, který se s námi vydá do další sezóny a já se těším, až si to všichni společně užijeme," řekl novopečený mistr ČR Marek Zima.   (dr, dopa)