Celé sezoně předcházela dlouhodobá zimní příprava nejen techniky, ale i obou jezdců Ondřeje Kopeckého a Petra Fišara. Zakoupený sidecar (původem z Anglie) bylo nutné v podstatě postavit znovu. Úpravou prošel motor i celý podvozek. Kvůli pozdějšímu dodání náhradního dílu jsme se nemohli zúčastnit prvního závodu letošní sezony v Uherském Hradišti.

Prvním podnikem, na který se tým vydal s novou technikou, tak byly závody v nedalekém Dvoře Králové. Volba pro tento víkend padla na Sidecaru a motocykl Benelli (kategorie W). I přes nepřízeň počasí a problémy s nastavením podvozku sidecary jsme nakonec obsadili sedmé místo. Vzhledem k tomu, že to byl náš první závod, tak už jen to, že jsme viděli šachovnicový prapor, bylo vlastně vítězství. Pro úplnost je potřeba uvést, že s motocyklem Benelli jsem obsadil devátou pozici.

O týden později nás čekala premiéra na domácí trati. Startu na České Tourist Trophy předcházel týden plný úprav sidecary. Při závodech ve Dvoře Králové jsme odhalili několik nedostatků, které bylo třeba rychle opravit. Pro tento závod jsem vyměnil motocykl Benelli za Moto Morini (kategorie F). Tréninky se odehrávaly v hledání nového nastavení upraveného podvozku sidecary. Jak ukázal samotný závod, podařilo se najít optimální nastavení, s kterým jsme již dokončili celou sezonu a další úpravy už nebyly potřeba.

Bohužel v samotném závodě nás zastavilo prasklé plynové lanko. Zřejmě jsme zato začali moc tahat. Bohužel i přes vynikající zajištění a perfektní práci hořických pořadatelů se smůla ČTT nevyhnula ani letos a veškeré výsledky byly nakonec anulovány.

Na třetí závod letošní sezony jsme se vydali do městské části Ostravy. V Radvancích jsme startovali pouze se sidecarou. Tréninkové jízdy provázelo nesnesitelné vedro a zdejší náročný okruh prověřil naši připravenost. Postavení na startovním roštu dávalo tušit zajímavé a napínavé závody. Nedělní deštivý závod pro nás bohužel skončil ve třetím kolem poruchou motoru, a tak jsme domů odjížděli zklamáni.

Závada byla větší a její oprava dražší, než jsme čekali, a proto jsem se dalšího závodu v Nepomuku zúčastnil jen s motocykly Benelli a Moto Morini. Vyzkoušená a osvědčená technika z loňska nezklamala ani tentokrát, a tudíž jsme po delší době odjížděli domů s pohárem za první místo v kategorii F. Pro doplnění musím uvést i sedmé místo v kategorii W s motocyklem Benelli.

Posilněni vítězstvím z Nepomuku jsme se hned po příjezdu dali do skládání motoru sidecary, aby bylo vše připraveno na další závod, který se konal na Těrlickém okruhu. Tento velmi rychlý okruh nám od prvních okamžiků seděl. Jediným problémem bylo poshánět potřebné převody, abychom motor zbytečně nepřetáčeli. I když se to i přes dvojí změnu převodů nepodařilo, zajížděli jsme dobré časy. O to větší a nemilé bylo překvapení, když se motor po průjezdu cílem v mávacím kole zastavil. Již potřetí za sebou nás vezli ze závodní trati na „lafetě“. Tímto ale naše vystoupení v Těrlicku neskončilo. Po příjezdu do prostoru startu a cíle jsme uslyšeli svoje jména v rozhlase a to byl jasný signál pro běh směrem ke stupňům vítězů, kde již za nás přebírala zlaté věnce manažerka týmu Jitka Kopecká. Na první vítězství v kategorii sidecar se prostě nedá zapomenout.

Do Branné jsme nakonec stihli opravit sidecaru a k ní přibrali i oba motocykly. V posledním závodě letošní sezóny jsme se chtěli divákům a fanouškům, kteří za námi přijeli v hojném počtu, ukázat v plné síle, a tak jsem poprvé letos startoval ve třech třídách. Sobotní tréninky jsme odjeli bez menších problémů a nic nebránilo účasti v nedělních závodech. Ty jsem začal s motocyklem Moto Morini a s cílem dobrého výsledku. Ten se nakonec dostavil v podobě stříbrného věnce a po sečtení bodů z celé sezony i absolutního vítězství v této kategorii. Tím byl hlavní úkol splněn a já si mohl zbývající dva závody náležitě užít. V třídě sidecar se tentokrát sešla velká konkurence nejen z Čech, ale i z Německa a Anglie. V této velmi prestižní třídě jsme si nakonec vyjeli pěkné šesté místo.

(fsr)