S týmem zachránil ligu a v posledním utkání sezony si vylepšil osobní maximum. Kuželkář SKK Hořice MARTIN HAŽVA shodil proti vítězi z České Třebové 641 kuželek.
V České Třebové jste předvedl výborný výkon. Jak byste utkání popsal?
Domácím šlo o postup do Interligy a potřebovali bodovat naplno. My jsme naopak mohli hrát v klidu, protože účast v první lize na příští rok jsme si již zajistili v předchozím zápase, výhrou doma nad Rosicemi. Lokomotiva Česká Třebová je opravdu silný soupeř a to zejména na své domácí dráze. Má silný tým, v kterém hraje reprezentant Pavel Jiroušek, bronzový medailista z posledního mistrovství světa, z širšího repre-výběru pak Vašek Kolář nebo Ondra Topič, ale i Martin Podzimek má vynikající výkonnost. Výhra v takovém zápase byla z kategorie snů, ale šli jsme do toho s tím, že domácí maximálně potrápíme a jak se říká, kůži neprodáme lacino. V porovnání s ostatními týmy jsme v Třebové podali velmi solidní výkon. Výborně, 623, zahrál Vojta Tulka, který se s domácím Podzimkem přetahoval o každou kuželku, nakonec Podzimek přeci jen o sedm kuželek vyhrál. Pokud se týká mého výkonu 641, o pět kuželek jsem zlepšil své osobní maximum z loňska, takže určitě spokojenost. Navíc se mi proti domácímu Jiřímu Kmoníčkovi podařilo bodovat a uhrát tak alespoň čestný bod, takže to nebyl kanár. Ostatní naši hráči zahráli také dobře, aktuálně jsme zahráli svoje maximum. Domácí ovšem chtěli víc, bylo vidět, že Interligu opravdu chtějí a vytáhli se na nás s druhým nejvyšším domácím náhozem vůbec. Určitě utkání nepodcenili, protože nám se v předchozích zápasech podařilo porazit druhým tým tabulky Třebíč a třetí Trnovany, navíc v jejich domácím prostředí. Jak mi řekl po zápase rozhodčí utkání Martin Kovář, Hořické doprovází pověst kata lídrů tabulky, takže určitý respekt ze strany soupeře tu byl.
Jak hodnotíte vystoupení družstva v první lize a jaká panuje s konečným umístěním spokojenost?
Cílem bylo soutěž udržet a to se povedlo na sto procent. Získali jsme 20 bodů a skončili na solidním osmém místě. Ukázalo se, že soutěž je velmi vyrovnaná. Když se podíváme na tabulku po soutěži, na udržení v lize bylo třeba minimálně 19 bodů, oproti tomu čtvrtý tým tabulky dosáhl 25 bodů. Výkonnostně poodskočili Česká Třebová, Třebíč, na druhé straně zcela propadl Červený Kostelec, který získal pouhých osm bodů. S konečným výsledkem jsme určitě spokojeni, protože v závěru soutěže v podstatě pět týmů hrálo o udržení. Nelze ovšem do dalšího ročníku vstoupit s tím, že budeme hrát o udržení, to je pohled nováčka a to my už nejsme. Nabrali jsme zkušenosti a bylo by dobré je zúročit. Já osobně věřím ve vzestup.
Pocítil jste rozdíl mezi první a druhou kuželkářskou ligou?
Zcela zásadní. Například výkonnost v domácích zápasech ve druhé lize, kde na vítězství stačilo v součtu 3360 kuželek, se v první ukázala jako nedostatečná. Jednou to vyšlo s Jičínem, ale to je výjimka, která jak se říká, potvrzuje pravidlo. Statistiky ukazují, že chceme-li bodovat, je třeba se výkonnostně tlačit na čísla v součtu 3450, 3500 a vyšší, záleží také na padavosti kuželny. To je výzva pro příští rok.
Vizitka
Narozen: 16. srpna 1977 v Hradci Králové.
Hráčská kariéra: S kuželkami začínal ve Smiřicích. Sotva s bratrem začali chodit do školy, otec je vzal na kuželnu a už u toho zůstali. Dorosteneckou a juniorskou část kuželkářského života odehrál za Zálabák Smiřice. Později v družstvu C a B, nakonec několik sezón v A týmu, kdy tým hrál i divizní soutěž. Výrazné dorostenecké či juniorské úspěchy nemá, všechny tituly z mládí vysbíral bratr. Za svůj největší úspěch považuje to, že může hrát za A tým Hořic. Právě při jednom utkání divize Smiřic s Hořicemi dostal nabídku. Prvně odmítl, ale podruhé již nabídku přijal. A byl to výkonnostní skok, z Východočeského přeboru do druhé ligy. Tehdy hrál zejména 100 HS a jeho maximum na 120 HS bylo kolem 580 kuželek. Teď má osobní maximum 641.
