Nejprve se stala v Park City mistryní světa, uplynulou sobotu pak završila vítězné tažení Světovým pohárem triumfem ve švýcarském středisku Veysonnaz.

Teď bude olympijská vítězka ze Soči a bronzová medailistka z Pchjongčchangu slavit i odpočívat, i když únava na ní není znát. Jen září. „Nemám čas být unavená,“ culí se pětadvacetiletá rodačka z Vrchlabí.

Dala byste si za uplynulé období jedničku?
(úsměv) Před sezonou je vždycky ožehavé říkat, co bych chtěla. Přála jsem si světový titul, protože mi chyběl. Naštěstí se to povedlo, a to je skvělý.

Triumfy znamenají, že jste lepší v určité fázi závodů?
Myslím, že jsem se ustálila v technice jízdy. V ježdění jsem dokázala tu ne úplně ideální, ale lepší techniku zvládnout v každém startu. Samozřejmě že dochází k chybám, ale je příjemný s nimi vyhrávat. Člověk aspoň ví, že se může zlepšovat.

Byla to sezona snů?
Hlavně byla hodně dlouhá, i když závodů zase tolik nebylo. Jenže byly rozprostřené takovým divným způsobem, že jsme si třeba v lednu museli hledat místo na trénink. Výhodu to ale mělo v tom, že jsem mohla v Coloradu před mistrovstvím světa v klidu trénovat.

Pomohla vám srpnová mise na Novém Zélandu?
Odjela jsem tam s týmem kvůli mistrovství světa juniorů. Pomáhala jsem tam jako trenérka, ale také se připravovala. Na Novém Zélandu se podařilo všechno zvládnout, pořád mě to bavilo a splnilo to svůj účel.

Vybrala jste si za letošní vavříny nějakou odměnu?
Zatím ne, ale po mistrovství světa se mluvilo, že mi manažeři zaplatí letenky na Havaj. To by byla hodně pěkná dovolená. (zasnila se)

Letošní závody jsou minulostí, co vás do konce zimy ještě čeká?
Těším se do Krkonoš. V Herlíkovicích proběhne 30. března loučení se sněhem. Půjde o exhibiční závod pro kamarády ze snowboardového i lyžařského prostředí. Bude to jarní ježdění na měkkém sněhu. Taková menší krosovka, zatáčky a hlavně boule. Všichni diváci jsou vítáni. Večer zahraje pro pozvané nějaká kapelka a dojde i na promítání.

Co si ještě dopřejete?
Pojedu na koncert do Berlína. Těším se na folkovou skupinu Jon and Roy. Chci být taky víc doma ve Vrchlabí a vydat se za koníkem Pepinem. Dlouho jsem u něj nebyla. Musím mu to vynahradit.

Už víte, kam zamíříte za odpočinkem?
Ještě nejsem úplně rozhodnutá. Přes léto mám plno možností. Zajímá mě Bhútán, Mongolsko, nebo že by ta Havaj?

Neuvažujete po úspěchu televizního cestopisu Alpami nejen za sněhem, který jste natáčela s bývalým mistrem světa ve skikrosu Tomášem Krausem, o pokračování?
Na letošek jsme nic neplánovali. Určitě by se to nestihlo, ale na příští rok se o tom uvažuje. Rádi bychom natočili druhou řadu.

Příští sezoně chybí vrchol v podobě šampionátu či olympiády. Víte, jak ji pojmete?
Bude prostor na vyzkoušení nových prken a na změnu techniky v některých pasážích jízdy. Může mě to posunout dál, ale nepůjde o zásadní novinky. Spíš o takové dolaďování. Možná se při volnějším programu vrátím k studiu. Musím zajít do školy a zjistit, jak na tom jsem. Při tom bude záležet, jestli vyrazíme na první svěťák do Argentiny.

Už jste stačila úspěšnou sezonu trochu oslavit?
Ani moc ne. Něco proběhlo po cestě autem z Veysonnaz. Ale slavila jsem jen já s Flaškou (trenér Jakub Flejšar), protože ostatní spali, a Jelen (trenér Marek Jelínek) řídil. Nějaké oslavy ještě určitě proběhnou.

Máte recept na pohodu, která z vás sálá?
Snažím se dobře spát. Večer chodím do postele mezi desátou a jedenáctou. Snažím se čím dál míň koukat do telefonu a na televizi. A pak se musím hejbat a k tomu zdravě jíst.

Světový pohár vyhrála nedávno i rychlobruslařka Martina Sáblíková. Je pro vás vzorem?
Ona má motivaci v překonávání rekordů, což ve snowboardcrossu nepřipadá v úvahu. Taky si nejsem jistá, jestli budu závodit tak dlouho jako ona. Nechci se do sportu za každou cenu tlačit. Když mě přestane bavit, budu si jezdit doma jen pro sebe. Baví mě hodně věcí, nejen sport.