Na pátém ročník podniku Ultracycling Dolomitica, který byl zároveň italským mistrovstvím v ultracyklistice, čekalo účastníky 16 horských sedel, včetně těch nejvyšších v Dolomitech. Sedm z nich má přes 2000 metrů. Daniel Polman čelil dešti, zimě, přesto zdolal 675 kilometrů za 35 hodin a 38 minut.

„Člověk nese kompletní zodpovědnost na svých bedrech, musí se sám navigovat, shánět pití, jídlo, řešit oblečení, průběžné výsledky, případné poruchy. To vyžaduje samozřejmě transport nejrůznějších věcí na kole. V dolomitických sedlech je každé kilo znát, takže jakýkoliv náklad navíc notně zvyšuje spotřebu sil a snižuje rychlost,“ přibližuje Polman specifika jízdy bez podpůrného týmu. Na trať se vydalo osamocených deset nadšenců.

„Když jsem to propočítával, tak jsem každou hodinu nastoupal v průměru nějakých 450 výškových metrů. To je zhruba jako z Jilemnice na Benecko nebo na Horní Mísečky. Do cíle v limitu jsme nakonec v této kategorii dojeli pouze tři,“ líčí Polman, který už nyní shání peníze na nejtěžší maraton světa, závod přes Ameriku Race Across America. Měří téměř pět tisíc kilometrů, vede přes hory ve výškách hodně přes 3000 metrů a pak také například skrze poušť.

„Pokud letos bez větších problémů zvládnu nejtěžší ultramaraton v Evropě – Race Around Austria, (2200 km a 30 000 metrů), v červnu 2019 bych mohl být v Kalifornii na startu,“ usmívá se novopacký závodník, který si plní svůj klukovský sen.

Úspěch přičítá také novému vybavení. „Pořídil jsem dvě nová silniční kola Isaac s Holandska. Jezdí se mi na nich parádně. „Kondička a vytrvalost jsou pro závody alfou a omegou, ale stejně tak důležité je, aby člověk svou sílu efektivně přenesl na asfalt a pak se při jízdě cítil komfortně,“ vysvětluje.