S minimálně stejným počtem diváků vytvořili atmosféru uvnitř tohoto malebného městečka nedaleko Hallstattského jezera, která dokazovala, že Salzkammergut Trophy je prostě ojedinělý závod, který v mnoha směrech nemá obdoby. To by jistě potvrdily i stovky Čechů, kteří zde závodili či fandili. Bylo jich tolik, že by zde mohla být čeština druhým úředním jazykem. Závodům přála i vymetená obloha a nebylo žádné velké vedro.

Největší pozornost na sebe logicky strhávala královská trať, která měří 211 km a závodníky potrápí až tak trochu masochistickým celkovým převýšením 7050 m. Letos padl na této trati rekord, když Portugalci Luisi Leonu Pintovi (Bicis Esteve) stačilo ke zdolání té obrovské porce kilometrů a výškových metrů pouhých 9 hodin a 53 minut! O necelé 3,5 minuty za ním přijel do cíle český borec, který ví, jak na této trase chutná vítězství – Ondřej Fojtík (X-Sports Cannondale Koma). Devět minut za vítězem potom Němec Rupert Palmberger (Centurion Vaude). Dan Polman skončil na vynikajícím 20. místě, když z Čechů se před něj dostal, mimo druhého Ondřeje Fojtíka, pouze Adam Pilcík z Bikestyle v čase 10:50:39 na třináctém místě. Závod dokončila i osmička odvážných žen. Nejrychlejší z nich byla Němka Katja Hentschel (13:41:53). Poslední ženou, která neuvízla v sítích neúprosných časových limitů, byla Češka Věra Procházková. Z našeho regionu jeli Salzkammergut Trophy i 145. Michal Vlášek z Lomnice a Aleš Bílek z Jičína (148.). Velmi dobře si vedla Lucka Vlášková z Lomnice n. Pop., která skončila 3. na trase 76 km.

V cíli Salzkammergut Trophy, ale i projektu Austrian Brutal Tour, který Dan Polman v Alpách jel, celou sérii novopacký biker hodnotil: „Každý z těch třech závodů má něco do sebe. Ale nejvíce se mi líbila Trophy a to z mnoha důvodů. Tím nejhlavnějším byla moje rodinka v cíli. Vrátil jsem se do Čech, abych holky naložil a odjel s nimi na dovolenou. Nyní se už můžu poslušně vyvalit na břehu Wolfgangsee. Dalším důvodem je i značný počet Čechů, co sem zavítali. Potkal jsem zde spoustu kámošů, s nimiž se znám ze závodů. Člověk tu je tak nějak doma. Dalším důvodem je pochopitelně i závod sám – atmosféra, úžasná trasa, včetně úžasných výhledů na Dachstein.

Perfektní organizace a samozřejmě taky bolest, na kterou se jen tak nezapomíná. Ještě více se však do paměti vryje pocit při průjezdu cílovým obloukem, kterému předcházejí špalíry diváků. I co se týče výsledku, jsem nad míru spokojen. Celkové 20. místo z 650 bikerů ze všech koutů světa, kteří se v pět hodin ráno postavili na start, a čas v cíli 11:12:09, mě samotného potěšil. Takže celý projekt jsem zakončil s úsměvem ve společnosti mých nejbližších při pivku a knedlu, vepřu, zelu! Paráda! A děkuju i všem virtuálním příznivcům, kteří mi díky Faceboku, mailům atd. vyjadřovali podporu. Moc si toho vážím. V rámci mého projektu (je to jen můj výmysl) jsem tak během dvou týdnů zdolal pět set závodních km a více než 20 000 výškových metrů". Nelze než smeknout klobouk před těmito výkony. ⋌Míla Pour