Chorvatský stratég vysvětluje možné příčiny toho, proč ten poslední krůček jeho týmu nevyšel. Od vysněného finále dělilo Beksu dvacet minut. V jiných kolektivních sportech zdánlivě krátká doba. To však neplatí pro basketbal, kde za dvacet vteřin může být vše úplně opačně…

„Měli jsme kvalitní soupisku pro dlouhodobou část. Jenže jak přijde play off, tak v něm se ukáže, kdo a jaké má zkušenosti z takto těžkých bojů. Můžete být jakkoliv talentovaným hráčem, ale svoji hru nezměníte mávnutím kouzelného proutku. Děčín nás porazil také zkušeností,“ zamýšlí se Dino Repeša v rozhovoru pro Deník.

Druhou šanci už nedostali

Jak byste zhodnotil vystoupení vašeho týmu v play off?

Má to dvě strany mince. Jedna je ta, že jsme postoupili mezi čtyři nejlepší celky v Kooperativa NBL. S tím musím být spokojený, protože o to jsme usilovali od začátku sezony. Byli jsme pátí po základní části a čtvrtí po účinkování ve skupině A1. Kdyby mi někdo řekl před play off, že skončíme na čtvrtém místě, byl bych spokojený. Nicméně, když si vezmu play off zpětně, stáli jsme poločas od finále. I když hrál Děčín výborně, na postup jsme měli. Bohužel se nám zranily pilíře základní pětky: Vyoral a Rikić. V souboji o třetí místo se k nim přidal nemocný Čolak a s velkým sebezapřením hrál Šafarčík. Čtvrtá příčka není zklamáním, ale musí být minimem pro příští sezonu.

Čtvrtfinálová série s Ústím byla trochu bláznivá a nevyzpytatelná. Vnímal jste takovou tu nervozitu, vyplývající z předchozích třech vypadnutí Pardubic hned v prvním kole play off?

Náš tým byl velice motivován také těmi předešlými neúspěchy, přestože mnoho hráčů je nepamatovalo. Nějaké stopy nervozity se v naší hře objevily, ale nespojoval bych to s minulostí. To je normální v každém play off. Navíc to čtvrtfinále je vždy tenká hranice mezi úspěchem a neúspěchem. Ústí představovalo vyrovnaného soupeře a rozdíly mezi oběma týmy byly minimální. Rozhodoval každý koš i každý doskok, takže logicky se dostavovala nějaká ta nervozita.

Série se vyznačovala přestřelkami, jakmile jste však na střelecké dostihy nepřistoupili, tak jste vyhráli…

Před začátkem sezony jsem vytyčil jako hlavní herní cíl kvalitní obranu, ze které se bude odvíjet naše útočná fáze. Nesmíme však pominout fakt, že Ústí disponuje obrovským střeleckým talentem. V dlouhodobé části sázelo soupeřům stovky. Můžete proti nim předvést sebelepší obranu a přesto dostanete osmdesát bodů. Jedná se o útočně orientované družstvo, které určitě nehraje nejlepší obranu v lize, ale nejenom nám to činilo velké problémy. Když bych to měl shrnout, tak čtvrtfinále nám vyhrála obrana. Minimálně v tom rozhodujícím sedmém zápase a hodně jsme si s ní pomohli ve čtvrtém, kdy jsme v závěrečné čtvrtině zvrátili nepříznivý stav a vyrovnali sérii.

V semifinále se zrodil první klíčový okamžik hned v prvním duelu. Bez debat jste ho měli vyhrát. Souhlasíte?

Jednoznačně. Někteří hráči po tomto utkání povídali, že budeme mít ještě jednu šanci. Jenže já moc dobře věděl, že taková příležitost už se nemusí opakovat. V utkání jsme byli lepším týmem. Někdy čtyři minuty před koncem nám odpískali faul, se kterým jsem nesouhlasil. Ale vzal jsem to. Stále jsme ještě měli šanci na výhru. Bohužel jsme nedali střelu z nájezdu v posledním útoku. V prodloužení jsme bodově zaostávali, ale nakonec jsme zase mohli převážit skóre na svoji stranu. Kdybychom vyhráli, mohli jsme tu sérii změnit. I vzhledem k tomu, že jsme doma ani jednou neprohráli. Ale takový už je sport…

Na druhou stranu série mohla skončit už po šestém zápase, který jste v koncovce a následném prodloužení zázračně zvrátili…

To je pravda. Vlastně se dá říct, že jak jsme první zápas série prohráli, tak jsme šestý vyhráli.

Druhý klíčový moment. Jeden z děčínských lídrů Nichols vyfasoval stopku na dva zápasy. Proč jste toho nevyužili?

Upřímně řečeno, tahle zpráva mě vůbec nepotěšila. Potvrdilo se přesně to, co jsem očekával. Děčín hrál bez Nicholse výborně. Týmověji. On si v každém zápase bere patnáct až dvacet střel. Děčín měl nejvíce asistencí v těch utkáních, kdy Nichols nehrál. Myslím si, že to je ta nejlepší odpověď na vaši otázku.

Pro tým, který chce hrát o titul je zcela nepřípustné, aby prohrál třetí čtvrtinu 6:25 a za několik dní to samé období 12:23. Máte pro to vysvětlení?

Tak tohle je otázka spíše pro nějakého psychologa nebo terapeuta než pro trenéra (usměje se). Jasně, že jsme nechtěli nic měnit ze hry v prvních poločasech. Chtěli jsme pokračovat v tlaku na soupeře. Jenže první pětka nepodávala takový výkon, jaký jsme si představovali. Neproměňovali jsme střely, které jsme v ten okamžik potřebovali. Možná to chce větší charakter a vyšší sebevědomí. No a také více hráčů – zabijáků, kteří by si věřili. Chápu, že není jednoduché hrát v děčínském prostředí, kde je ta atmosféra, stejně jako u nás, na nejvyšší úrovni. Navíc domácí bránili každý náš útok v silném kontaktu. Na to se musí odpovědět vyšší energií a stoprocentní koncentrací. Musíme se z takových zápasů poučit.

close Dino Repeša si prožil s Beksou své nejdelší play off v Kooperativa NBL. info Zdroj: Milan Křiček zoom_in Dino Repeša si prožil s Beksou své nejdelší play off v Kooperativa NBL.

Čtyřikrát vyhrát je moc

Vy jste už zmínil zdravotní peripetie, které vás pravděpodobně stály ten sedmý zápas. Nicméně tým, který usiluje o finále, se s nimi musí umět vyrovnat, nemyslíte?

Souhlasím. Pokud chcete dosáhnout nějakého úspěchu, nemohou být jeden dva zranění k tomu překážkou. Jsou to klíčové věci k zamyšlení před další sezonou. Zda přijdou zdraví hráči, ve formě a možná trochu mladší. Abychom mohli hrát rychleji. Přeji si, abychom měli zdravotně stabilnější tým než v této sezoně.

Po obrovském zklamání, které zasáhne každý tým, co je poločas od finále, vás čekal za čtyři dny souboj o bronz. Jak bylo těžké přepnout v hlavách?

Co si budeme povídat. Každý z nás byl ze semifinálového vyřazení zklamaný. Jednoduše řečeno, kvůli posledním dvaceti minutám, jsme prohráli celou sérii. Na druhou stranu byli jsme velmi motivovaní bronz urvat. Nebylo to úplně jednoduché. Jeden den po semifinále jsme odpočívali a ty následující dva už jsme se připravovali na Nymburk. Ten to měl stejně těžké, když také vypadl až po sedmi zápasech. Navíc rozhodující prohrál doma. Takže to, že se nedostal do finále měl být pro něj daleko větší šok než pro nás (úsměv). Nakonec rozhodla silnější a početnější rotace soupeře.

Má smysl hrát o třetí místo?

To je dobrá otázka, na kterou nemám odpověď, která varianta je lepší. Nicméně, sleduji další evropskou soutěže a velmi málo se v nich hraje jak pohár, tak liga o třetí místo. Pokud třetí místo zaručuje účast v evropských pohárech, je to v pořádku. Ovšem když je v tomto ohledu jedno, jestli se do Evropy kvalifikují oba nebo žádný, tak to ztrácí smysl.

Kromě zranění se na výkonech vašich svěřenců zákonitě projevila také únava. Od 21. dubna do 27. května jste odehráli hned šestnáct zápasů, z toho dvě prodlužované. Jak na tom byl tým po kondiční stránce?

Sezona byla strašně dlouhá. Napříč všemi třemi soutěžemi (Kooperativa NBL, Alpe Adria Cup a Český pohár) jsme odehráli dvaašedesát zápasů. První větší problémy nastaly, když se v únoru zranil v národním týmu Šafarčík, který musel na operaci. K němu se přidal Pekárek. Kádr ale doplnili noví hráči: Neal a v závěru nadstavby také Dickerson. Tým dlouho vypadal fyzicky naprosto v pořádku. V posledních sedmi dnech, tedy třech zápasech, jsem ale na něm pozoroval zvýšenou únavu. To se projevilo i ve střelbě, kdy i náš nejlepší střelec Pekárek se trápil.

Okamžitě se nabízí jediné. Proč se čtvrtfinále i semifinále hrají na sedm možných zápasů a finále jen na tři vítězná utkání?

Další dobrá otázka (rozesměje se). Rád bych vám odpověděl, ale já nevím. Povinnost čtyřikrát vyhrát je moc. Proč si to myslím? Protože týmy už spolu sehrály do té doby čtyři zápasy: dva v základní části a dva ve skupině A1. Dohromady tak mohou svést až jedenáct vzájemných bitev. Už se nemají absolutně čím překvapit. Proto také byly víceméně všechny série tak vyrovnané. V loňské sezoně jsme odehráli s Brnem dokonce dvanáct zápasů, protože jsme se střetli v poháru o třetí místo. Jedná se o strašně utkání v krátkém časovém horizontu. Prakticky každý druhý den. Když nepočítám úvodní zápasy série, které se hrají hned po sobě. Lepší by to bylo naopak. Buď systémem 3 – 3 – 4 nebo 3 – 4 – 4.

Co tedy týmu chybělo k zisku medaile? Shodneme se na širší kvalitní rotaci?

Určitě. A připočetl bych k tomu nějakou šťastnější koncovku a více fyzických sil, které prostě tím velice náročným programem musely ubývat. A pochopitelně také zkušenosti.

Můžeme pokračovat. Potoček se přestal vyvíjet, Burda bez zkušeností z play off. Čolák tým netáhl. Všechno stálo na pár lidech…

Kromě, tuším pěti hráčů: Švrdlík, Vyoral, Pekárek, Šafarčík a zmíněný Potoček, ostatní hráli své první české semifinále. Měli jsme kvalitní soupisku pro dlouhodobou část. Jenže jak přijde play off, tak se v něm ukáže, kdo a jaké má zkušenosti s takto těžkých bojů. Můžete být jakkoliv talentovaným hráčem, příkladem budiž Dickerson, ale svoji hru nezměníte mávnutím kouzelného proutku. Děčín nás porazil také zkušeností. Měl ve svém středu hráče co pamatují nejedno finále ligy.

Sám jste to nakousl. Dickerson je kapitolou samou o sobě. Jeden moment k zulíbání a vzápětí na zabití…

(smích) DeMarco je super kluk. Bohužel pro něj působil v týmech, které nic nehrály. Ve švédské lize se plácal někde kolem devátého místa a v maďarské hrál dokonce u posledního celku tabulky. Ta odpovědnost za tým i výsledky byla úplně jiná. Pro něj byla hra do obrany, ale i hrát více kolektivněji v útoku velkou změnou.

Čtvrtfinále, semifinále a pak…

Když to tým nejvíc potřeboval, naráz ho zradily šestky, ztráty a trojky. K tomu i prohrávané doskoky…

V posledních čtyřech pěti zápasech jsme byli střelecky nejhorším týmem z té semifinálové čtveřice. Jedním z důvodů opravdu mohla být zvyšující se únava. Navíc hráči, kteří by si normálně mohli chodit odpočinout, brali minuty za zraněné spoluhráče. Co se týče doskoků, je velký rozdíl, jestli máte ve hře pivota se 219 centimetry nebo ne. Spíše mě vadilo až tristní neproměňování trestných hodů a úspěšnost trojek někde mezi patnácti a dvaceti procenty. To se muselo projevit na našich nastřílených bodech.

Nejlepší obrana svoji pověst v play off úplně nepotvrdila. Byla to zásluha soupeřů, že už vás měli načtené nebo vlastní chyba?

Jakmile jsme narazili na silnějšího soupeře, měli jsme problémy s obranou jeden na jednoho. To byl také důvod, proč jsme měnili obranu na zónovou. K té jsme v průběhu sezony moc nesahali. Prohráli jsme několikrát na základě individuálního talentu v těchto soubojích. To by měl být další z klíčů pro výběr hráčů na příští sezonu. Aby uměli dobře bránit svůj matchup. S tím samozřejmě souvisí nějaká jejich útočná kvalita.

Ve čtvrtfinálové sérii prohrála domácí družstva po jednom utkání. V semifinále pak měla stoprocentní bilanci. Jak si vysvětlujete kouzlo domácích hal?

Naši fanoušci jsou pro nás šestým hráčem. V semifinále dvakrát vyprodali halu Dašická. Z jejich povzbuzování cítíme obrovskou podporu. To byl jeden z důvodu, proč jsme vyhráli šest ze sedmi zápasů v těchto vyřazovacích sériích. Stejné to bylo v Děčíně. Opakuji je strašně těžké tam hrát. Rozhodčí v bouřlivých atmosférách nepískají pro domácí týmy každý kontakt jako v poloprázdné hale. Soupeři tak musí být výrazně lepší.

Vyplývá z toho, že nestačí v příští sezoně skončit před play off do čtvrtého místo, ale být po skupině A1 druzí?

Anebo první (lišácky mrkne). Počkejte, Brno také skončilo letos druhé a pak vypadlo hned ve čtvrtfinále. Takže ani druhé místo nic negarantuje. Ale je pravda, že čím výše figurujete, tím máte výhodnější start do sérií. Stejně ale pak musíte být lepší i na palubovce.

Jak byste zhodnotil sezonu jako celek?

Škoda, že jsme v každé soutěži neudělali jeden krok na víc. Znamenalo by to Final Four v Českém poháru i Alpe Adria Cupu. A především finále v Kooperativa NBL. Čtvrté místo je realitou. Tím, že Brno brzy skončilo, vypadalo to na Opavu jako soupeře v bojích o bronz. Začínali bychom doma se schůdnějším protivníkem. Vždyť jsme Opavu čtyřikrát v sezoně porazili. Nicméně je pravda, že v play off chytila lauf. Celkově jsem se sezonou spokojený. Opakuji, čtvrté místo musí být odrazovým můstek pro příští sezonu a jejím minimem.

Pardubice se vrátily mezi čtyři nejlepší týmy. je to alespoň nějaká náplast na bolavou duši, kdy vypadávaly ze čtvrtfinále?

Udělali jsme maximum pro to, abychom postoupili do finále. Pardubice jsme vrátili po pěti letech mezi nejlepší čtyřku v Kooperativa NBL. Myslím, že více slov není zapotřebí…

A vaše osobní spokojenost? Pro vás se jednalo o druhou sezona v Pardubicích. Nejdříve čtvrtfinále, potom semifinále. Půjde to takhle dál?

Finále? Jasně. Musí to jít dál. V každé práci se musíte posouvat. Mojí osobní ambicí je učinit další krok. Nemusí to vyjít, ale když pro to uděláme s týmem, co bude v našich silách, budeme ke splnění cíle blíž. Budeme na finále myslet každý měsíc, každý týden, každý den…