Basketbal je má láska. No jo, jenže, co když nedosahuji potřebných hráčských kvalit a reprezentace se dostává do oblasti science fiction. To je úplně jednoduché. Stačí se vypracovat v republikovou jedničku na jiné pozici. Michal Miřejovský „našel“ díru na českém trhuv roli kondičního trenéra…

Splněný sen

Neúspěch na EuroBasketu 2017 spustil lavinu hněvu a také opatření. Jedním z nich byla podmínka, že hlavní kouč reprezentace nebude působit u žádného klubu.A řešilo se také posílení pozice kondičního trenéra.„Na podzim roku 2017 jsem začal spolupracovat s Lubošem Striou, který působil ve Svitavách. Tury vedl trenér Růžička, který v tu dobu zastával funkci reprezentačního asistenta. Viděl, jak pracuji s jeho svěřenci, a tak mě doporučil do nároďáku. Byl to vlastně jeho nápad, zavést podobný styl i v reprezentaci,“ vysvětluje propojení s českými Lvy Miřejovský.

Očima manažera:
„Jsem strašně rád, že Michala v týmu máme. Seslalo ho nám nebe. Dělá svoji práci s přesahem. Díky výcviku i armádní misi má obrovské kondiční znalosti. Je však velmi komplexní a zasahuje do dalších oblastí jako jsou psychologie, regenerace, výživa. Jedná se o rozeného profesionála, který odvádí s týmem skvělou práci. Jsem velice spokojen také s tím, že ho hráči přijali, naslouchají mu a on si u nich vybudoval plnou důvěru. Michal si je získal a oni za ním jdou,“ poukazuje Michal Šob, manažer české basketbalové reprezentace.

A nabídka z reprezentační kabiny přišla velmi rychle. Ne ledajaká. Ale žádná občasná výpomoc. Hned na full time. Tedy plný úvazek.

„Když mě vedení oslovilo, zaradoval jsem se. Vždyť jsem hrál basket třicet let. Na té nejvyšší úrovni pak sezonu a půl. Byl to můj splněný sen. Jako chce každý hráč hrát se lvíčkem na prsou, tak každý kondiční trenér by chtěl připravovat reprezentanty své země. V mém hráčském podání to bylo nedosažitelné, a tak mě to vyšlo jako kondičnímu trenérovi,“ pochvaluje si Michal Miřejovský, který oblékal dres Pardubic mezi českou elitou a také provinční Přelouče ve třetí nejvyšší soutěži.

 Srdce porazilo rozum

Jak už to v životě chodí, člověk musí řešit dilema. Nejinak to bylo i v jeho v případě.

„V podobné pozici jsem působil na letecké základně v Čáslavi. Bylo to pro mě jedno z nejtěžších životních rozhodnutí. Po patnácti letech v armádě se dostává výsluha. Já měl odslouženo čtrnáct a půl let. Nemá cenu zastírat, že finanční stránka byla velice lákavá. Jenže ta nabídka byla položena na stole ve smyslu: Ber nebo neber! Nakonec rozhodlo srdce,“ přiznává Miřejovský.

Z kondičního trenéra se vyvinul také psycholog. Hráči k němu mají takovou důvěru, že se za ním nebojí přijít se žádným problémem.

„Vzdělávám se v Anglii. Moje studium se skládá ze čtyř pilířů: pohyb, strava a pitný režim, regenerace a mentální psychická stránka. Z každým klientem, respektive hráčem se snažím pracovat komplexně,“

Práce se stane koníčkem. To je přání snad každého člověka. Michal Miřejovský by mohl posloužit jako učebnicový příklad.

„Pokud člověk dělá to, co ho maximálně naplňuje, tak to nebere jako práci. Uvnitř odmítá nějakou pracovní dobu od – do. Učiní hodně věcí nad rámec svých povinností. Proto mi třeba nedělá žádný problém dorazit za hráčem do místa jeho působení. Být součástí reprezentace vnímám jako poslání,“ podotýká Miřejovský.