Dvacet tři v plusu či v minusu, tři v plusu či minusu. Nakonec výhra či prohra o šest. Takto neutrálně se dá popsat vývoj derby mezi Pardubicemi a Hradcem Králové. Po čtyřiceti minutách se radovala z vítězství 85:79 Beksa. Utkání roku (dosavadní) zhodnotili zástupci obou týmů. Ti se shodli na dvou věcech. Do zápasu nahlas promluvila hradecká zóna, ovšem poslední slovo měl pardubický zachránce Dunans.
Ondřej Peterka (Hradec Králové)
U míče hradecký Ondřej Peterka.V Pardubicích jste odehrál několik sezon. Jaké to je vracet se v dresu Hradce?
Přijde mi to jako každý jiný zápas. Nic zvláštního. Jasně jedná se o derby dvou rivalských měst, ale tím, že na utkání nemohli diváci, nebylo tak vyhrocené.
Žádné jiné dosavadní však nemělo takový náboj.
Určitě. Bylo specifické tím, že se de facto jednalo o přímý souboj o šesté místo. Nám bohužel utekl první poločas, kdy jsme hráli špatně.
Přitom jste věděli, o co se hraje. Pro oba týmy možná nejdůležitější střet v základní části. Kde jste byli v prvních pěti minutách?
Je pravda, že vstup do utkání jsme měli příšerný. Vůbec celý ten poločas. Vždyť jsme nechali soupeři třináct útočných doskoků. Tohle si nemůžeme dovolit, to nás stálo celý zápas. Hrajeme o šesté místo a nastoupíme takto nekoncentrovaní. To by se nemělo stávat a snad se z toho poučíme.
Váš tým se ale zvedl už ve druhé čtvrtině, když stáhl manko ze třinácti na čtyři body. Jenže vzápětí jste dovolili Pardubicím pláchnout až na třiadvacet. Nebyl začátek duelu pro vás dostatečným ponaučením?
Kromě toho doskakování pod naším košem jsme dovolili soupeři volné střely. Přitom jsme věděli, odkud nejvíce hrozí nebezpečí a stejně jsme je nechali střílet.
Co se dělo v hradecké kabině po takových dvou velehluchých pasážích?
Řekli jsme si, že musíme přidat na intenzitě. Jak se praví: brát soupeře na záda. Vytasili jsme se zónovou obranou, která nám pomohla ke chvilkovému obratu.
Ano, zkraje závěrečné části jste vedli 65:62. Proč váš plus trval pouhou minutu?
Škoda, že se nám nepodařilo udržet náskok o něco déle, abychom protivníka znervózněli. Pardubice pak zase trefily nějaké trojky a hlavně se jim rozehrál Dunans. Tomu to ve čtvrté čtvrtině padalo.
Co tedy rozhodlo v posledním hracím období?
Po našem vedení jsme dovolili domácím šňůru. Zatímco oni dávali snad všechny střely, nám to tam nechtělo spadnout. My ale můžeme být rádi, že jsme se do utkání vrátili takovým způsobem. Po té katastrofální první půli jsme zápas dost zdramatizovali.
Nechyběly vám síly, a to především psychické, které jste poztráceli neustálým doháněním ztráty?
To si nemyslím. Po tom obratu jsme měli být na koni. Škoda, že se nám při tom tříbodovém vedení nepovedlo ubránit ještě jeden útok a soupeři se více vzdálit. Ještě jsme tam v koncovce ztráceli tři body, ale Peďovi Stamenkovičovi nevyšla trojka.
Buď jak buď, Hradec Králové se stal nepsaným východočeským králem. Prohrál jediné derby, ale to nejdůležitější. Nyní vás čeká jen dolní nadstavba.
Štve nás to. Ale zápas v Pardubicích nebyl jediný, který jsme si prohráli v závěrečné čtvrtině. Třeba v Děčíně jsme vedli v poločase o dvacet a pak nezvládli ani prodloužení. Prohráli jsme těsně v Kolíně, v Ústí dokonce jen o bod. Tu šestku jsme si mohli v klidu uhrát. To, že jsme zvládli východní Čechy, je sice hezké, ale my jsme chtěli do skupiny A1. A to se nám nepovedlo. Nicméně…
Co máte na jazyku?
Je s podivem, že se tabulka rozděluje na polovinu. Protože těch osm devět týmů je tak vyrovnaných, že by mohly v horní skupině hrát všechny spolu. Jejich vzájemné zápasy jsou tak vyrovnané. A to klidně i při výrazném vedení jednoho z nich. Jako ukázal třeba tento zápas v Pardubicích.
Jinými slovy se vám nelíbí, že původní model s osmi účastníky v horní nadstavbě se o dva zúžil?
Přesně tak. Podle mě se to mělo nechat, jak to bylo. Navíc to změnili tři kola před koncem základní části.
Jaký je cíl pro skupinu A2?
Naším cílem je play off. Víte, já teď nechápu ani význam toho předkola. Týmy, které spolu půjdou do předkola, budou hrát mezi sebou. To mi dávalo smysl, když by se střetávaly skupiny mezi sebou (mračí se). Naším cílem je samozřejmě skončit na sedmém nebo osmém místě. Jenže to nemusí k postupu do play off stačit. Protože pak se hrají jen dva zápasy a ty může za takové vyrovnanosti uhrát opravdu každý…
Prokop Slanina (Pardubice)
U míče pardubický Prokop Slanina.Nepocházíte z východních Čech. Jak vnímáte derby mezi nesmiřitelnými rivalskými městy?
Poznal jsem, že utkání mezi Pardubicemi a Hradcem mají speciální nádech. Konkrétně pro tuto sezonu jsme chtěli soupeři oplatit prohru a rehabilitovat se za nepovedený výkon v prvním zápase. Jsem hrozně rád, že se to povedlo.
Ač všechny derby nepamatujete, tohle bylo historicky nejdůležitější. Hrálo se o přiblížení se do play off.
Je to tak. Naším jednoznačným cílem je postup do skupiny A1. Věděli jsme, že tento zápas musíme za každou cenu zvládnout. Mám takový pocit, že nás to místy i svazovalo. V některých momentech jsme byli nervózní. O to více je ta výhra cennější.
Nástup vašeho týmu byl fantastický. Čtyři trojky za čtyři minuty a vedení 14:1. Pak jste se ale střelecky zadřeli. Co se stalo?
Na začátku nám tam padly všechny střely a patrně jsme si mysleli, že nám to půjde takto dál. Postupem času jsme přestali dávat. Také proto, že jsme přestávali posouvat balon do dolního postavení. A Hradec se stačil vracet do obrany a střely z dálky blokovat.
Nebylo pro vás varováním, když jste nechali svého soupeře přiblížit se už v první půli na dostřel?
Tak to chodí, že v basketbale se objeví sem tam nějaké delší šňůra. My jsme ale na tu hradeckou zareagovali ještě lepším úsekem. Z psychologického hlediska bylo důležité, že se přes nás nedostali. Že jsme je zase na chvíli posadili na zem.
Ve druhé půli ale Hradec zavelel ke stíhačce. Zatímco v prvním ztrácel třiadvacet bodů, tak v závěrečné části se dokonce dostal do plusu. Co bylo nutné učinit, abyste utkání neztratili?
Trochu nás vyvedla z míry hradecká zóna 3:2. Nepřihrávali jsme si dobře a neuměli v ní najít mezery. Nepomohli jsme si žádným jednoduchým košem. Naštěstí náš prapor zvedl T.J. Dunans. Trefil těžší střely a víceméně on rozhodl tento zápas.
V poslední době už nezáří jen Tomáš Vyoral a Kamil Švrdlík. Jak je důležité mít v týmu více hráčů, kteří umějí vzít zodpovědnost na sebe?
Velice důležité. Logicky každého hráče potkávají výkyvy. Žádný nemůže pořád dávat třicet bodů. Ani Vyo. Soupeř se ně něho soustředí a jeho úloha je ztížená. T.J. toho využil a vstoupil do hry. Je super, že v poslední době, vždy někdo z nás vylétne.
Proti Opavě jste vylétl vy. Zato s Hradcem to byl pro vás takový zápas - blbec…
V první čtvrtině jsem si udělal dva fauly, tak mě trenéři stáhli. No a když jsem se na palubovku vrátil, tak jsem chytil třetí. Je pravda, že to bylo od mě hloupé a pak také psychicky hodně náročné. Naštěstí jsme se týmovým výkonem téměř neustále drželi ve skóre vepředu. Takže, jsem se mohl soustředit jen na hru a ne na nějaké pitvání svého výkonu. Mně osobně se zápas nepovedl, ale nejdůležitější byla výhra.
Oproti Opavě jste zaznamenal o čtrnáct bodů méně, tedy pět. Na druhou stranu vaše první dva přišly za stavu 62:65. Možná nejdůležitější trefa pro Pardubice.
Byl to také důležitý koš. Asi bych to hodně schytal, kdybych nedal ani tohle (úsměv).
Pardubice zvítězily i počtvrté od třesku v klubu. Co ta výměna trenérů s vámi provedla? Prý někteří hráči potřebovali tvrdší roku.
Něco na tom bude. Občas je tvrdší ruka potřeba. Každopádně to byl velký impulz k tomu, abychom se všichni probudili z nějaké letargie. Potřebovali jsme se semknout jako tým a uhrát důležité výhry, které jsou nutné k postupu do play off.
Vedení bylo vytočené a už nebylo kam couvnout. Nedonutily vás k lepším výkonům rovněž pokuty a vyhazovy, které létaly vzduchem?
Tuto věc bych nechtěl moc komentovat. Jednalo se o interní záležitosti klubu. Prozradím jen, že jsme hráči i realizační tým byli na koberečku a důrazně nám bylo domlouváno.