V červnu musel strávit těžký sestup z bundesligy a vypadalo to, že pro házenkáře německého Bergischeru Tomáše Babáka to bude největší zklamání nedávno skončeného roku.

O vánočních svátcích, v době, kdy už jen něco přes dva týdny zbývalo do začátku mistrovství Evropy, přišlo nešťastné zranění. Při jednom z útoků si totiž jičínský odchovanec citelně pochroumal levý loket. A lékařská diagnóza zněla jasně. Tříměsíční pauza od házené, což pro českou reprezentaci znamená citelné oslabení. Do Chorvatska, kde už Češi v pátek nastoupí ke svému prvnímu zápasu na evropském šampionátu, musí vyrazit bez něj. „Moc mě to mrzí, na velké akci jsme znovu po třech letech,“ řekl zklamaně čtyřiadvacetiletý házenkář.

Jak se vám zranění přihodilo?
Proskakoval jsem na střelu, jeden ze soupeřů mě zatlačil na záda a jak jsem padal, tak jsem pod sebou nechal levou ruku. Loket to nevydržel.

Jakého rázu zranění vlastně je?
Je toho víc, ale hlavní problém je v natržených vazech. Je to smůla, ale zranění ke sportu patří.

Přivodil jste si ho ale v nevhodnou dobu. Co tomu říkali reprezentační trenéři?
Ani jsem nemusel říkat, že se něco přihodilo. Trenéři to věděli ještě předtím, než zápas skončil. Vedle mých známých z Jičína tam bylo i pár lidí z pražské Dukly, kteří přijeli povzbudit Milana Kotrče, takže se to v Čechách vědělo dost brzy. Jen se čekalo, co s tím loktem vlastně bude.

Diagnóza tedy byla hned jasná?
Do vyšetření samozřejmě úplně ne. Já jsem zápas dokoukal, až pak jsme jeli na vyšetření, které potvrdilo, že mě čeká pauza.

Jak dlouhou pauzu si zranění vyžádá?
Vypadá to tak na tři měsíce. Naštěstí se hned ukázalo, že nebudu muset na operaci, která mi hrozila.

Zranění ruky ale bývá pro házenkáře velká komplikace…
Měl jsem trochu štěstí v neštěstí, že to není pravá, odhodová ruka. Tam by to bylo horší, tlak na ni je mnohem větší.

Budete chybět nejen české reprezentaci, ale také svému klubu, s nímž bojujete o návrat do bundesligy. Dá se říct, že aspoň s tímto může panovat z vaší strany spokojenost?
S tím určitě ano. Máme za sebou první polovinu soutěže a jedno kolo z druhé a jsme jasně první, jen jednou jsme prohráli. Vypadá to velmi nadějně, z této pozice nepostoupit by byla škoda.

Jaké zklamání panovalo na jaře po sestupu z nejvyšší německé soutěže?
Jako z každého sestupu. My jsme přitom sestoupili jen o skóre, navíc až podle výsledků z posledního kola.

V něm jste vyhráli, přesto vám to nestačilo.
Bohužel jsme doplatili na špatné skóre. V bundeslize totiž nerozhodují vzájemné zápasy, ale skóre. V posledním kole jsme potřebovali, aby Lemgo prohrálo s Gummersbachem, jenomže o gól vyhrálo.

Všechny zápasy posledního kola se hrály ve stejný čas, co jste prožívali, když jste skončili a zjistili, že vám výhra nestačí?
Věděli jsme to už chvíli před koncem. U nás se hrálo o něco pomaleji, tak v 55. minutě už jsme dostávali informace, že je to špatné, Lemgo už mělo výhru.

Kde jste přišli o šanci se zachránit?
Hlavně na začátku sezony. Vstup do ní jsme měli velmi špatný, měli jsme hodně zraněných, v jednu chvíli jsem byl jedinou zdravou spojkou v týmu. Bylo to znát, do prosince jsme získali jen pět bodů, tam jsme hodně ztratili.

Pak jste se ale hodně zvedli a na sestup to nevypadalo.
O to větší zklamání z toho bylo. Začalo se nám dařit, do února jsme vyhráli všechno a měli k záchraně blízko. Bohužel to nevyšlo.

Jste v Německu druhou sezonu a můžete tak její dvě nejvyšší soutěže porovnat.
I když druhá liga není špatná, tak to velký rozdíl je. Je to vidět i na tom, že nováčci, jako jsme byli my, téměř pravidelně hrají jen o záchranu. A my teď zase jasně kralujeme druhé lize. Je to dáno i tím, že když se sestoupí, nejlepší hráči chtějí zůstat v bundeslize.

Jak to bylo u vás?
U nás bylo jasné ještě v průběhu sezony, že někteří hráči skončí bez ohledu na to, jestli se zachráníme. Zatím se nám ale daří.

Co klub? Odrazil se na něm sestup hodně?
Zklamání bylo velké, ale naštěstí se to hlavně neodrazilo na sponzorech. Nikdo neodešel, naopak ještě jeden významný přibyl.

Od házené si musíte pár týdnů odpočinout, budete moci jet povzbudit český tým na evropský šampionát?
Bohužel ne, protože se v Německu musím věnovat rehabilitaci. S kluky jsem ale v pravidelném kontaktu.

Jaké mají podle vás šance?
Uvidíme, nebudou to mít lehké, ale věřím, že udělají dobrý výsledek.