Město se pomalinku chystá na páteční večer a lidi na zahrádky restaurací, místních hospod a barů doprovázejí tóny jazzového koncertu linoucí se z otevřených oken hotelu Central. V kapse mi zazvoní telefon – sms. Na displeji čtu: „Nezapomněl jsem na vás, MP ale právě něco řeší, tak musíme počkat, než nás vyzvednou." Pod zprávou je podepsán dvorský starosta Jan Jarolím. A nebyl to omyl. Právě na poslední červnový pátek jsme si domluvili večerní hlídku s místními strážníky. Já kvůli reportáži a první muž zdejší radnice kvůli lepší orientaci v problematice fungování města a jejich složek.

Piji na stojáka kofolu a čekám. S posledním douškem se zpoza rohu vynoří postava starosty. „Tak myslím, že nás čeká dobrodružný večer. Spolu se strážníky budeme hledat ztracenou šestnáctiletou dívku," říká mi na uvítanou a naše kroky míří na služebnu zdejších strážců městského pořádku. Ve dveřích služebny na nás už čekají naši večerní průvodci a městští strážníci v jedné osobě Jiří Béňa a Petr Karban.

Ti nám hned na přivítanou trošku zkazí naši pátrací chuť. „Zatím to nebude tak horké. Předali jsme to státní policii a čekáme na další postup," říká Jiří Béňa a naznačuje sled předchozích událostí: „Před dvacátou hodinou nám volala vyděšená matka z Jičína, že se jí domů nevrátila její šestnáctiletá dcera, která jí jen sdělila, že jede do Dvora a domů přijede kolem čtvrté odpoledne. Museli jsme ji odkázat na státní policii a čekáme na další postup."

Hledá se žena, mladá slečna, kdekoli ona může ve Dvoře být

Náš hledací entuziasmus však královédvorští strážci veřejného pořádku nezchladí úplně. „Kluci od státní policie nám dali zevrubný popis a my se budeme při hlídkové činnosti ve městě rozhlížet. Kdybychom slečnu spatřili, dáme jim hned vědět. Víc však zatím dělat nemůžeme," dodává Jiří Béňa a otevírá nám zadní dveře policejního auta.

Auto v kůži

Sedám si za řidiče, tedy do míst, kde v případě eskortování „lumpa" sedí strážník. Starosta, který se stává mým fotoreportérem, má místo zadrženého.
Zadní sedadla zvláštně vržou a spíš než policejní auto připomínají výbavu luxusních vozů. Jsou totiž potažena koženým potahem. Není to však žádný módní výstřelek, ale nezbytnost. „Z tohohle materiálu se lépe uklízejí zvratky a další výměšky opilců, které sem tam odvážíme do Hradce Králové či Pardubic na záchytku," sděluje nám z pohodlí klasicky potažené přední sedačky Jiří Béňa, který se pro páteční večer stává tiskovým mluvčím svého parťáka. Zároveň nás uklidňuje, že se nemusíme bát žádných fleků na našich svršcích, neboť auto nedávno pořádně vysmýčili. Vyjíždíme z vrat a při pohledu na skupinky omladiny pátráme po dívce oblečené v bílé šaty s puntíky a s černými vlasy po lopatky. Při pohledu z okénka ještě zaznamenávám historky s opilci. „Našim kolegům se jednou stalo, že odvezli opilce do Hradce na záchytku a než se vrátili, byl zpět ve Dvoře," popisuje opileckou epizodu Jiří Béňa a dodává i opilcovu anabázi. Na záchytce podnapilého muže totiž nepřijali, jelikož v autě strážníků vystřízlivěl a měl „na žíle" méně než jedno promile alkoholu, nesplnil tak opilecké normy a byl propuštěn. „Jak se však dostal zpět dříve než kolegové, to je nám dodnes záhadou. Kromě dokumentů u sebe totiž neměl ani peníze."

Kovářova kobyla

Projíždíme městem dál. Kromě míst, kde byla dívka s partou viděna naposledy, vjíždíme také na „oblíbená" shromaždiště dvorské omladiny. Po dívce ani stopa.

Do otevřeného okénka najednou zazní: „Ahoj, hlídáte nás? To není potřeba, my budeme hodní. Navíc ani policisté nezabrání krádežím. Sousedovi dnes někdo ukradl z chatky rádio." Hlas patří asi šedesátiletému muži, který s další partou pořádá grilovačku v místní chatkové oblasti. „Krade se všude. Mojí mamce třeba dnes ukradli v Hradci kolo," odpovídá mu Jiří Béňa a mávnutím se s partou milovníků grilovaných klobás loučíme.

Zvoní telefon. „Městská… Jasně… Sejdeme se u nás a domluvíme se." Po odložení telefonického přístroje sděluje Jiří Béňa: „Tak už je to oficiální. Matka té dívky dala dceru do pátrání. Jedeme na služebnu, kde nám kluci ze státní dají její fotografii a domluvíme se na dalším postupu. Tak přeci jenom budeme hledat i oficiálně."

Při cestě na služebnu se ještě starosta Jan Jarolím strážců dvorského pořádku ptá, zda jezdí stále stejnou trasu.

„Nejezdíme stejnou trasu, ta se neustále mění společně s našimi úkoly," odpovídá Petr Karban, jehož slova sem tam prolne slabé pípnutí. Není to však vada auta, ale o slovo se hlásí kamera, umístěná pod zpětným zrcátkem.

Při čekání na služebně mezi dalším výjezdem do terénu Petr s Jiřím musí zapsat řešené události a uvaří si kávu, kterou dopijí až k ránu studenou. Starosta si v témže mezidobí prohlíží služebnu. „Máte to tu hezké a snad máte vše, co ke své práci potřebujete," ptá se první muž dvorské radnice, kterého po kladné odpovědi zaujme obrazovka, kam jsou svedeny „živé" přenosy ze všech zdejších kamer.

And the winner is…

Přijíždí státní policie a přiváží fotku mladé slečny s iniciály B. S. Rozvrh následujících minut je jasný. Jedeme společně k rodině slečnina milého a pak se domluví další postup. V rodinném domě na okraji Dvora slečna není. Rozdělujeme se.

Státní policie jede hledat do centra a my opět míříme na periferie. Třikrát zastavíme a strážníci s baterkami v ruce prohledávají okolí. Pusto a prázdno. Opět telefon. Do půlnoci zbývá šestatřicet minut. „Ano, dobře, takže končíme," říká do telefonu Jiří Béňa a nám oznamuje, že druhá hlídka dívku nalezla u jedné zastavárny v centru.

Tímto oznámením však večer rozhodně nekončí a ještě se se starostou máme na co těšit. „Dneska je pěkné počasí, a tak do dvou do rána budeme mít co dělat. To když se lidi budou trousit z hospod domů, nebo do dalších podniků," říká Petr Karban, startuje a policejní auto směřuje právě k jednomu z vyhlášených center rušení nočního klidu – diskotéce Zálabí.

Milovník květin

Ještě předtím nás však čeká menší zastávka u nohou „hledících" na okolní svět z květináče. Po bližším pohledu strážci zákona zjišťují, že nohy patří zdejší známé firmě, říkejme jí třeba Lojza.

Ten se z opileckého spánku probouzí až po chvíli, kdy na otázku: „Proč spí v květináči?" Neartikulovaně prohodí, že má prostě rád kytky. Pokuta ani cesta na záchytku však nenásleduje. Muž je totiž schopný jakžtakž chodit a s upozorněním v zádech: „Jestli vás ještě dnes někde najdeme spát venku, víte, co vás čeká…"opouští květinové lůžko.

Při cestě na Zálabí, kdy se upozornění na možnost placení pokuty dočká cyklistka bez osvětlení, se strážníci z úst starosty dozvídají dobrou novinku, že zastupitelstvem bylo schváleno zvýšení počtu městských strážníků o dva. „Začnou se rozbíhat výběrová řízení," sděluje starosta čerstvou zprávu. A uchazeč se objevuje záhy.

Muž, který oproti cyklistce nevzal informaci o pokutě vážně, po sto metrech usedá na kolo a začíná ujíždět. Hlídka si za ním dojíždí a jelikož při sobě muž nemá žádné doklady, strážníci jeho totožnost ověřují lustrací na Policii ČR.

Při čekání na tisícovou pokutu se muž svěřuje, že by chtěl taktéž posílit řady městské policie. „Jen mám problém s maturitou a taky nemám tak úplně čistý trestní rejstřík," sděluje strážcům zákona.

Před Zábavným centrem Zálabím asi šestičlenná skupinka podnapilých mladíků obtěžuje dívku a hlídka znovu zakročuje a obtěžování rychle končí. Strážníci skupinku při odchodu ještě upozorní, aby se uklidnili a byl na místě klid.

Jsou dvě hodiny ráno a my noční hlídku, s kterou jsme najezdili v centru města a jeho odlehlejších částech pořádnou řádku kilometrů, opouštíme. Ta však jede řešit další oznámení.

Starosta ještě nezapomíná strážníkům poděkovat za dobrou a užitečnou práci pro město. A sám si domů nese v hlavě několik poznatků – například, že někteří lidé ani netuší, že městská policie řeší velmi často případy ztracených dětí, ačkoliv ve většině případů se třeba ani od nezodpovědných rodičů nedozví, že se potomek vrátil domů.

„Také už vím, že několikrát za noc jezdí víceméně tajně na problematická místa poslouchat hlučnost, aniž by obdrželi podnět na porušování nočního klidu, a že sami zkouší problémům spíše předcházet, než čekat, až vzniknou a pak je teprve řešit," komentuje starosta a vrací se ještě k mladíkovi v květináči.

„Šli to s ním řešit a nemávli nad tím rukou. Což je pro mě strašně důležité. Ostatně v klidu řeší vše. A to je dobře," dodává Jan Jarolím. Aby byl však večer úplný, tak se sluší dodat, že pohřešovanou slečnu si převzali rodiče a následně bude kontaktována sociální pracovnice OSPOD.