Aleš Hlawatschke, starosta Konecchlumí
Moje nejhezčí prázdniny? Určitě ty, jak jsem s kamarády trávil čas u rybníka, běhal na louce, v lese jsme stavěli domečky, večer opékali buřty, babičce jsem pomáhal krmit slepice, králíky a v kuchyni po obědě myl nádobí…
Zkusím jinak. Nejlepší prázdniny byly asi ty, kde jsem okusil opojné chvíle po užití alkoholických nápojů a nemusel se stresovat ranním vstáváním. Přesně na tyto chvíle vzpomínám nejraději dodnes…

Šárka Šandová, ředitelka Hořického gymnázia
Ráda vzpomínám na dobu svého dětství, kdy jsme jezdili na podnikovou chatu mojí maminky v Hamru na Jezeře. Jako malá jsem tam bývala dokonce i měsíc vcelku, po dvou týdnech maminku vystřídala babička s dědou a já jsem si tak jako pražské dítě mohla lesy, vodu, písek, výlety do okolí, houbaření a bloudění s dědou pořádně užít. Jezdívali jsme tam opakovaně, později už jako velká, rozvětvená rodina. Zažívali jsme vždycky spoustu legrace, a hlavně jsme byli celé dny spolu pohromadě. Pořádali jsme turnaje a soutěže ve všem, co se dalo - ve volejbalu, v ping-pongu a šipkách, stříleli jsme z luku, chodili po nataženém laně, jezdili na lodích, přeplavávali jezero atd. A večer strejdové vytáhli kytary, děda heligonku nebo mandolínu a zpívalo se - u táboráku, nebo v chalupě, když pršelo. Anebo se vytáhly karty a celá rodina mastila bulku a žolíky o desetníky. Tyhle karetní večery mě bavily, protože se při nich povídalo, vyprávělo, pobrukovalo a vtipkovalo. Občas se i hádalo, protože karty se u nás vždycky hrály náruživě. Mám velké štěstí, že jsem se do téhle rodiny narodila. Díky ní jsem prožila opravdu pěkné dětství. 

Bohdan Čančík, jednatel sboru Jednoty bratrské Nová Paka
Centrem mých prázdnin odmalička prakticky do dospělosti býval zhruba dvoutýdenní pobyt s rodinou u babičky a dědečka na Třebíčsku. My děti jsme spaly na půdě na seně nebo ve stodole. Souběžně s námi tam byli i naši bratranci a sestřenice (v této rodinné větvi nás bylo 21), tak bývalo opravdu veselo, pokud jsme se sešli takřka všichni. Chodili jsme na houby, třešně, okopávat řepu, sklízet seno, koupat se do řeky Jihlavy nebo do rybníka a podobně. Později ten samý objekt sloužil k pobytům křesťanské mládeže a odrostlejších – v té době to bylo samozřejmě vše tajné. Nejhlubší zážitky byly s lidmi, se kterými jsem si hodně rozuměl a sdíleli jsme spolu nové duchovní zkušenosti.

Jaroslava Komárková, ředitelka ZUŠ Jičín
Moje nejkrásnější prázdniny, ty trávené u babičky a dědečka a jsou dodnes nezapomenutelné. A také ráda vzpomínám, jak jsme jezdili s rodiči na prázdniny po celé Československé republice pod stan.