Jak by podle vás měly školy bránit své žáky před útoky agresorů?

Pavel Matějovský, ředitel Gymnázia SPgŠ Nová Paka
V naší škole máme již od roku 2007 kamerový systém, který monitoruje mimo jiné i oba vchody do školy. Hlavním vchodem se do školy dostanou jen zaměstnanci na čip, ostatní návštěvy se musí nahlásit přes mikrofon. Žáci využívají boční vchod, který je v době vyučování uzamčen. Víc opatření přijmout z technických i finančních důvodů nelze. Ale i kdybychom přijali taková opatření, jako mají na letištích, jsem přesvědčen, že podobným tragédiím stejně nezabrání. Ta žďárská byla ojedinělá tím, že ji ve škole způsobila cizí osoba. Všechny ostatní předchozí útoky tohoto druhu způsobili žáci či chovanci samotní. Takové agresi předcházet prakticky nelze. Jak řekl pan prezident v jedné reportáži na toto téma: „Přeskočit v hlavě může komukoliv, kdykoliv a kdekoliv."

Jana Benešová, ředitelka Knihovny Václava Čtvrtka v Jičíně
Ve Žďáru nad Sázavou se stala velká tragédie. Školy se asi těžko samy mohou bránit, navíc něco podobného se může stát i kdekoliv jinde, mimo školu. Každé dítě nemůže mít ochranku, i když být na místě rodičů mrtvého chlapce, asi bych se tomu nebránila. Myslím, že potřebujeme pro celou společnost důsledné trestání těch, kteří nám takto významně škodí. Příliš jsem média v této věci nesledovala, ale mám pocit, že pachatelka je duševně nemocná, propuštěná z léčení. Nejspíš tito lidé již nemají mít umožněný volný pohyb, stejně tak jako „duševně zdraví" pachatelé těžkých skutků a mnohonásobní recidivisté.

Šárka Šandová, ředitelka Hořického gymnázia
Žďárská tragédie je tragédií smutnou a mimořádnou. Jde o napadení člověkem nemocným, jehož nemoc je nevyzpytatelná. I když budeme mít školu zabezpečenou, jak nejlépe to jde (vstup na čip, u vchodu kamery nebo vrátného), a proškolený pedagogický sbor, riziko spojené s pohybem cizích osob sice minimalizujeme, ale úplně je nevyloučíme.