Účastnili jste se letních táborů a na který nejraději vzpomínáte?

Pavel Matějovský, ředitel Gymnázia a SPgŠ Nová Paka
Dětských (dříve pionýrských) táborů jsem se zúčastnil hned několika. První jsem absolvoval po 5. třídě v Jabkenicích. Další dva pak v Lančovské zátoce na Vranovské přehradě. Později jsem působil jako oddílový vedoucí v Harrachově i jako táborový „sporťák" na Cidlině. Na všechny tábory hrozně rád vzpomínám. Prožil jsem v nich řadu dobrodružství, ranných lásek, poznal spostu skvělých lidí. Naučili jsme se morseovku, vázat uzle, postavit stan, poskytnout první pomoc, rozdělat oheň bez zápalek a následně uvařit jídlo z toho, co dá okolní příroda, vyřezat loďku .Tábory z nás zkrátka dělaly opravdové kluky „příroďáky". Jako vedoucí jsem své zkušenosti a dovednosti předával mladším. Jsem rád, že letní tábory znovu zažívají boom a ty dnešní děti mají možnost v přírodě navazovat kontakty s vrstevníky jinak než přes facebook a prožívat dobrodružství jinak než přes počítačové adventury. Právě na letních táborech poznají, že ten skutečný svět je bohatší a podnětnější, než ten virtuální, ve kterém jsme se bohužel naučili žít.

Jana Benešová, ředitelka Knihovny Václava Čtvrtka v Jičíně
Nesnášela jsem velké přeorganizované letní tábory, na které jsem musela jezdit, protože mě rodiče neměli kam „udat". Až později se mi líbily putovní tábory, které pořádala moje základní škola. Na nich jsme museli někam dojít, postavit stan, připravit si jídlo, a tak na mnou nenáviděné „bojové" hry nebyl čas.

Ivan Doležal, starosta města Hořice
Na letní tábory jsem jezdil od svých asi sedmi let s naprostou pravidelností. Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem na některých místech byl i dvakrát. Průběžně jsem navštívil: Harrachov, Poličku, Jabkenice a Železnici. Na každý tábor mám velice pěkné vzpomínky. Na některých táborech se mi líbilo jejich zaměření ke sportu, soutěživosti a vztahu k přírodě, které tak trochu připomínalo témata z Foglarových knížek. Zakázáním této četby začalo období, kdy strana a vláda postihovala veškeré aktivity, které připomínaly byť jen trochu témata od Jaroslava Foglara. Spolu s tím klesla i úroveň letních táborů. Nejvíce vzpomínám na letní tábor v Jabkenicích, na kterém jsem dostal první pusu. Děvče bylo z Německa a jmenovalo se Agnes Schlosser. Tehdy nám bylo krásných čtrnáct a dodnes mám schovanou její fotografii a pohlednice.