Roztržka ve vítězné ČSSD. Na kterou stranu byste se přidali vy?

Tomáš Komárek, starosta Mlázovic
Rozpory v ČSSD i v jiných stranách jsou vnitřní záležitostí těchto subjektů. Těžko si v nich vybírat své sympatizanty, protože člověk nemá dostatek informací. Jde ale o formu výměny názorů. Jihomoravští hoši nezvládli své mocenské ambice a osobní vztahy a vedou nechutnou válku prostřednictvím sdělovacích prostředků. Je to nedůstojné, trapné a silně to poškozuje stranu v očích veřejnosti i u svých partnerů. Především ale tato situace paralyzuje povolební vyjednávání, takže se naše země opět ocitá v nejistotě. Bohužel nás nečeká politicky klidné období, i s ohledem na rozdrobenost nové Poslanecké sněmovny.

Stanislava Najmanová, ředitelka Městské knihovny v Hořicích
Můj jednoduchý soud by asi zněl, že na stranu pana Sobotky, protože lhaní a pletichaření z duše nesnáším. Mé sympatie však nemá ani jedna z nesvářených stran. Hlavně ať se domluví a začnou něco dělat!

Pavel Nožička, ředitel Kulturních zařízení města Jičína
Ohledně „oranžové roztržky" mě napadá jisté české, lehce počtářské, úsloví: „jeden za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet". Hodí se i: „kdo jinému jámu kopá, až se ucho utrhne" (nebo tak nějak,že?). Vlastně by to byla docela legrace, kdyby nešlo o tak vážné věci, při kterých se z nás, občanů, bez ohledu na volební sympatie, dělají (s prominutím) blbci a z demokracie „trhací kalendář". Ovšem – záleží jen na nás, zda napříště užijeme zdravého rozumu a obejdeme se bez dnes tak populární ztráty historické i jiné paměti. Protože jinak si za další, námi zvolené protagonisty budoucích tragikomických frašek, budeme „děkovat" zase jen a jen sami sobě.

Helena Červová, starostka Libuně
Celkově se domnívám, že stranické rozmíšky by se měly řešit jen a jen uvnitř strany a nedávat je na odiv veřejnosti, potažmo tímto nevkusným způsobem. Nejvyšší orgán strany si volí své zástupce proto, že jim plně důvěřuje. Alespoň to tak má být. Taky si myslím, že jsme především lidé a jako takoví jsme chybující. Po bitvě je každý generálem, ale málokdo si uvědomuje úsilí a riziko, se kterým právě vrcholový představitel jakéhokoliv subjektu do té bitvy jde. Než poukazovat neustále na chyby druhých, měli bychom si alespoň občas připustit chyby vlastní. ČSSD očividně nejde o to konečně tuto republiku vytáhnout z bahna, ale potřebují ho daleko více, aby se v něm mohla „plácat" sama. Kdyby vítězství bylo zřetelnější a strana získala více hlasů, určitě by se dostalo i více „korýtek" a byl by klid.