Asi tak před třemi lety, kdy jsme se každý pátek nebo sobotu scházeli se svými přáteli v Jičínské pivnici "Baťák",se má sestra Monika a já blíže seznámily s pro ženy charismatickým mužem štíhlé, vysoké postavy, kterého, jak jsme věděli, právě propustili z kriminálu za nějaké podvody a zpronevěru - či co. O jeho existenci jsme do té doby věděly jen z doslechu a znaly ho jen od vidění. Zdál se být velice příjemný,sympatický a zábavný. Proto jsme se nebránily, když se k naší partě přifařil a pravidelně každý týden s námi sedával. Naše společné večery byly parádní, Luboš - jak se jmenoval tento muž, začal nosit do Baťáku kytaru a tak jsme si všichni společně zazpívali, popili a prostě se úžasně pobavili.

O kriminálu jsme prohodili akorát zezačátku pár slov, ze kterých vyplynulo, že chudáka Luboše prostě někdo chtěl dostat a tak se také údajně stalo. Prý byl ten případ celý vykonstruovaný. My jsme tomu samozřejmě nevěřili, mysleli jsme si o tom své, ale hlavně nám to bylo nějak úplně jedno. Prostě bylo, co bylo a teď je fajn.

Má sestra Monika nejméně 15 let téměř nikam nechodila, protože dokud měla doma své dvě malé dcery, o zábavu jiného druhu než byla práce, rodina a opravy na jejich domečku neměla zájem.
Když bylo malé Alici 15 let, přihlásila se na studia do Prahy. Vyletěla mamince z hnízda, což Monika těžce nesla. Stýskalo se jí - přesto, že měla doma ještě malou Moničku, tehdá desetiletou. Začala si uvědomovat, že vztah mezi ní a manželem po téměř 20 letech společného soužití dosti ochabl, což si nepřipouštěla, dokud byla obklopena svými dvěma dcerami.

Marcel spával již několik let v obýváku na gauči, jeho jedinou zábavou byla práce a televize. Sex měli tak maximálně 4x do roka a ani mluvit s ním se nedalo téměř o ničem jiném než o práci a autech. To je pro ženu v nejlepších letech hodně málo. Uvědomila si, že na zpestření jejich vztahu nezabírá ani radikální změna barvy a střihu vlasů, snížení váhy o téměř dvacet kilogramů, zkrátka Marcel, jakoby to neviděl. Bez povšimnutí, pochvaly, no prostě bez jakékoli reakce jel dál tu svou. V jeho prospěch a v souvislosti s událostmi příštími, musím říct, co se týče peněz, rodinu vždy finančně zabezpečil. Platil řádně veškeré poplatky a Monča se s těmito věcmi nemusela nikdy zabývat. Když chtěla vyrazit s dcerami na nákupy, stačilo říct a Marcel jim peníze dal. Panovala mezi nimi naprostá důvěra.
Pro mladou ženu je to však málo, zatoužila po obdivu a společnosti jiných lidí, neboť tento stereotypní a jednotvárný život ji začal silně ubíjet.

A tím to všechno začalo. Přidala se k nám a navštěvovala s námi Baťáček. Tady se stala hned středem pozornosti. Všichni ji obdivovali, jak je krásná, štíhlá, společenská, usměvavá a vtipná - no prostě úžasná. Samozřejmě, že hned upoutala Lubošovu pozornost a on se stal jedním z jejích největších obdivovatelů a lichotníků. Zkrátka se na ni tento charismatický muž začal "lepit jako vosa na bonbón".

Netrvalo dlouho, Luboš jí tak učaroval, že se do něj má sestra nekontrolovaně zamilovala. Poskytoval jí vše, co jí doma tak scházelo.
Asi po roční utajované známosti začal Luboš Monču přesvědčovat, že má úžasný nápad - pronajmou si prostory v Jičíně na náměstí v bývalém obchodním domě Kašpar a zřídí zde hudební klub. Byl to prý vždy jeho sen, něco takového mít, neboť je sám tělem i duší muzikant a kdysi v mládí měl se spolužáky svoji kapelu, která se stala i inspirací pro vznik kapely Chinaski - Malátný pochází, jak známo, z Jičína. Podával svoje představy tak barvitě, že jsme mu všichni věřili ty kecy, jak chce dát příležitost hlavně mladým začínajícím kapelám, které nemají kde hrát a jak chce všechno dělat pro lidi, aby se měli kde bavit, neboť střední generace moc možností k pobavení v Jičíně, od té doby, co město zavřelo ,,Aris", neměla atd.

Přitom, ale podle mně už měl plán, jak si lehce a téměř bez práce bude plnit šrajtofli na úkor mé sestry Moniky. Jeho plán mu vyšel. Monča podlehla prosbám a jelikož mu ještě po výkonu trestu běžela podmínka, nebo jak se tomu říká, zákaz podnikání cca do léta 2016, nechala již zmíněné prostory v roce 2013 v prosinci, později vzniklého music clubu Tango, napsat na sebe - na svůj živnostenský list. Původní dohoda mezi ní a Lubošem byla, že club bude jejich společné "dítě" a provozovat ho budou spolu.

Tři měsíce (prosinec 2013, leden a únor 2014) na vytvoření clubu pracovali společnými silami. Sestra celé prostory vymalovala, a to hned 2x (podklad+vrchní nátěr) a Luboš se "zručností sobě vlastní" vytvořil lavice a stoly. Ještě před otevřením clubu však suše změnil názor a Monče oznámil, že club bude jeho, jí zaměstná jako barmanku, bude jí vyplácet mzdu nejméně 3000 Kč týdně a bude jí platit sociální a zdravotní pojištění. Dále jí tvrdil, že až se club rozjede, tak jí přidá. A jediné, co jí pak přidal, byla práce.
Monča byla jeho rozhodnutím celkem dost zaskočená, v první chvíli i zklamaná, ale jelikož ho příliš milovala a život s ním ji nesmírně bavil a dopřával jí vše, co - jak už jsem psala - jí doma tak chybělo, kývla na souhlas. Pouze Luboše upozornila, že se nechce dostat do žádných problémů a hlavně dluhů!

Luboš se dušoval, že se nemusí ničeho bát, budou se mít dobře, že jí miluje a že se mu splnil jeho sen!
Uvěřila mu a nechala vše v jeho rukou!

Zahájení provozu music clubu Tango nechal Luboš zveřejnit v jičínských novinách, kde samozřejmě celý článek byl spojen jen s jeho osobou, Monči jméno ani nezmínil.

První rok v Tangu se pozvolna rozjížděl. Luboš s velikou pomocí svých letitých kamarádů zajišťoval kapely a diskotéky, staral se o tisk a vývěs plakátů na připravované akce. Čím dál víc se choval jako mistr světa a má sestra měla oči jen pro něj. Kromě práce barmanky jí připadla i role uklízečky. Dokonce prala a žehlila ubrusy, ručníky, a k tomu jí postupně přibylo i Lubošovo prádlo, neboť on se do Tanga doslova nastěhoval a bydlel v salónku, kde s ním většinou přespávala od středy do neděle (otevřeno bylo St-Čt-Pá-So) i Monča.

Neustále jí cpal do hlavy, ať se rozvede, že si spolu pronajmou ještě nějaký byt a budou spolu spokojeně žít. Monča o tom i několikrát uvažovala, ale Marcel se rozvádět nechtěl. Doufal, že se k němu jednou zase vrátí, až si uvědomí, jak ji Luboš využívá - což jsme jí v té době říkali i my. Své chyby si Marcel uvědomil samozřejmě až když jí ztrácel - jak už to v životě bývá.

Abych se vrátila k tématu; Monča fungovala jako barmanka, uklízečka, automatická pračka, žehlička a milenka týden co týden za pouhé 3000 Kč (týdně) a k tomu udržovala ještě, tak nějak, chod vlastní domácnosti. Večer co večer seděl Luboš na svém bílém "trůnu" v čele hlavního stolu, popíjel pivo a zelenou, kterou si rád nechával kupovat od známých a kamarádů, sledoval Moniku, jak maká a hulil jedno cígo za druhým. Za provozu se do práce nezapojoval, akorát se vždy třásl na to, až bude přepočítávat tržby a zjistí - kolik mu to zase hodilo. S veškerými penězi si hospodařil on a Monika na něj spoléhala jako na svého partnera, že vše funguje, jak se domluvili, platí nájem a další věci s provozem spojené. V podstatě tak na to byla zvyklá z domova.

V letních měsících, kdy jsou různé fesťáky a lidé jezdí na chalupy atd., kšefty v Tangu poklesly a Luboš ani na chvilku nezaváhal, hned začal Monče dávat o 1000 Kč méně.

S podzimem se zase kšefty v clubu zlepšily a začaly nabírat na obrátkách. Monika měla kolikrát co dělat, aby stíhala nalévat a točit. Luboš, než by se zapojil, raději začal najímat různé brigádníky. Sám dál vysedával, popíjel a pokuřoval. Jeden čas pomáhala v clubu i malá Monička. Poté,co byla svědkem nepříjemné události, kdy Luboš mámu za provozu chytil a zatáhl do zázemí baru, kde s ní švihl v návalu vzteku a žárlivosti o skříň (ségra dostala panáka od zákazníka), tam už odmítla chodit.

Postupně mezi nimi docházelo k drobným rozepřím, kdy mu ségra vyčítala, že nezvedne zadek a nepomůže třeba alespoň točit pivo, když je fofr a místo toho, aby jí přidal na penězích, jak sliboval, platí jiné pomocníky. Jeho odpověď byla: ,,Já tady přece nebudu dělat pingla, vysejpat popelníky a uklízet, když jsem ŠÉF- to je pod mojí úroveň - raději někoho zaplatím." S Mončou jsme o tom mluvily, spočítala dokonce, že brigádníkům dává v podstatě víc než jí - na hodinu.

Jedním z vrcholů bylo, když zjistila, že jí neplatí sociální a zdravotní pojištění dle dohody. V té době jsme jí všichni říkali, ať se na Luboše i Tango vykašle, je to hajzl a akorát jí dostane do problémů. Bohužel, růžové brýle né a né spadnout z očí mé sestry. Láska byla silnější. Sehnala si proto zaměstnání na HPP, kde jí samozřejmě sociální a zdravotní pojištění platili, aby jí dluh nenarůstal víc a dál fungovala v Tangu jako doposud. Luboš ji opět ukecal a slíbil, že dluhy na pojištění doplatí, ale nestalo se tak dodnes.

A jak čas běžel, stále zamilovaná Monča i přes narůstající rozpory mezi oběma fungovala jako na baterky. Nevím už přesně, kdy se to stalo poprvé, ani proč - Luboš se s Monikou při nějaké výměně názorů popral. Dnes tomu říkám, že to byla fackovaná, protože snad, co já vím, k žádnému většímu úrazu tenkrát nedošlo. Zrovna tak, jak narůstaly dohady mezi nimi, stupňovala se i agresivita útoků. Dost často jsem si všimla, že má ségra na rukách modřiny - nechtěla to moc komentovat, ale pak mi většinou přiznala, že se zase poprali, ale ať to neřeším, musí si to vyřídit sama - ona je beran.

Dalším zlomovějším obdobím bylo léto 2015, kdy na Luboše jednoho dne do Tanga vletěl pronajímatel těchto prostor, že mu dluží nájem za 4 měsíce a jestli okamžitě něco nezaplatí, zavře club a bude dlužnou částku vymáhat soudně. Samozřejmě po Monice, na kterou je Tango napsané. Tehdá se opět chytli, ona o ničem nevěděla a jelikož se Luboš stále choval jako "gróf", myslela, že vše běží, jak má. Vůbec ji nenapadlo, že neplatí nájem, když jak sám pořád říkal, je Tango jeho vysněné "dítě". A navíc jeho jediný zdroj příjmů.

Monika se ho ptala, kam dává peníze z Tanga, akorát se na ni utrhoval a vlastně jí nic nevysvětlil. Ona věděla, jaké jsou tržby, takže jí bylo jasné, že kdyby chtěl, nájem mohl vždy zaplatit. Pak mu hodila na papír jeho měsíční spotřebu piva, cigaret, alimenty, benzín a leasing na auto - o kterém věděla, že si platí, a byla téměř doma. Bez jídla to dělalo cca. 28.000 Kč, a to neví, co a kde ještě platil, nebo s penězi, které mu v dobré víře předávala, dělal. Ještě k tomu přidala, že když má takovou spotřebu, proč si nenajde nějakou práci, aby si vydělal třeba alespoň na cigára, když hulí 3 - 4 krabičky denně. Místo práce se celé dny válel v Tangu, nebo se někde projížděl v autě - bůh ví - kde.

Lubošovi se samozřejmě připomínky mé sestry nelíbily a tak na ni opět zaútočil fyzicky. Byla samá modřina, měla otřes mozku a přeražený nos. Čtyři dny ji držel v Tangu a přemlouval, aby to nikomu neříkala, že už se to víckrát nestane, že mu ujely nervy atd.
Opět se nechala přemluvit a pro lidi vymysleli historku, že se to v clubu popralo a jak chtěli rvačku zastavit, někdo nechtíc Moniku bouchl loktem do nosu. Následky jejich konfliktu měla ještě dlouho vidět. Přesto pokračovala v tomto "neskutečném spojení" dál.
Lubošovi akorát oznámila, ať si shání někoho jiného, na koho si club napíše, že chce s Tangem končit a nechce už prostě dál pokračovat v tomto zvláštním podnikání. Termín byl - konec září.

Ještě v srpnu si Monika vzala na prosbu Luboše půjčku 30.000 Kč (on si vzal na sebe dalších 20.000,-Kč) od nebankovní společnosti, které měl použít jednorázově na zaplacení části dluhu na nájemném. Ségře slíbil, že jí peníze vrátí hned, co se mu podaří něco prodat a samo sebou, dodnes jí je také nedal. Nejhorší je, že je ani nepoužil na zaplacení části dlužného nájemného, jak říkal, což jsme se později dozvěděly - tam poslal jen 20.000 Kč a kam dal zbytek?

Opět zdůrazňuji, že Luboš měl pro většinu žen takové charizma, že mu jen těžko dokázaly odolat a nesplnit, co si přál - bohužel i Monču měl namotanou jak na špulce nit a nebyla jediná, jak jsme se také dozvěděly.

Konec září se blížil a jelikož se Luboš od daného útoku choval zase jak mílius, nikoho jiného, na koho by Tango napsal, nesehnal, neuměla si Monika představit, jak to utnout. A tak mu termín ukončení spolupráce neustále posouvala a posouvala. Nechala ho pokračovat v činnosti s tím, že se pokusí poplatit co nejvíce z dlužných nájmů - začíná podzim a kšefty se budou zase hýbat víc. Říjen,listopad a prosinec jsou pro Tango snad nejlepší měsíce. Kdyby chtěl, mohl poplatit minimálně většinu dluhu.

Od prvního listopadu Monika nastoupila do nového zaměstnání a do Tanga chodila pracovat již méně, neměla tolik volna, ale prádlo prala a žehlila dál. Jejich vztah stále pokračoval.
Luboš si musel sehnat novou barmanku a také se musel starat o úklid. Domluvil se se "zázračnou" Karin, která chodila do clubu za zábavou a vždy nabízela, že pomůže, když by potřebovali. Přesto, že tvrdil, že jí nemusí a leze mu na nervy, nám se zdálo, že bude zřejmě jeho další obětí. Karin svítila očíčka jako baterky, když ho viděla a my měly pocit, že si jí začíná omotávat kolem prstu. Monča chtěla spolupráci na konci roku už opravdu ukončit a konec roku se neúprosně blížil.

Karin, že se k ní vracím, je taková rádoby chytrá, samolibá hvězda a když o tom tak přemýšlím, bylo by celkem zajímavé sledovat, jak funguje vztah dvou sebestředných lidí (Luboše a Karin). To už se ale nedozvíme, neboť následující události nabraly na celkem rychlých obrátkách.

Opět jsme se spolu o celé té situaci bavily, ségra si dobře uvědomovala, že ji Luboš jen zneužíval, ale zároveň si nechtěla připustit, že jí nemiluje a vše, co dělal a dělá, je jen a jen v jeho prospěch - vypočítavost.

Blížil se prosinec a Monča slíbila Marcelovi, že situaci do konce roku vyřeší, čím dál víc si uvědomovala, že tím skončí i vztah, který ji tolik naplňoval a bavil i přese vše zlé, co se mezi nimi za poslední dva roky stalo. Ona se vrátí - sice k hodnému, spolehlivému, ale taky bohužel k nudnému manželovi, který jí sice slibuje, že se změní, ale víte, jak to je: zvyk je železná košile a těžko se v jeho věku lidé mění. I když, pravda - zatím se snaží a já mu přeji, ať mu to vydrží.

Před Silvestrem se Monča Luboše zeptala, jak to vypadá s nájmy. Luboš jí s úsměvem na tváři oznámil, že v pohodě - celkový dluh snížil na pouhých 40.000 Kč. Z problémů už budou venku. Stále zamilovaná Monča měla v první chvíli radost, ale zároveň ji hlodal červ, neboť se za poslední rok několikrát přesvědčila, že Luboš umí pěkně lhát. Stačilo, abych jí lehce popíchla a už volala pronajímateli.
V průběhu hovoru jsem viděla na její tváři tuhnutí rysů. Oči jako by jí chtěly vypadnout z důlků. Hned jsem věděla, že opět kecal. Položila telefon a řekla: ,,Luboš celou dobu nájmy neplatí, pouze v září a v listopadu poslal jen část nájmu, a tak dluh od léta ještě narostl na cca. 160.000 Kč."

Byla z toho hodně přepadlá a zároveň si uvědomovala, že když Tango zavře, všechny dluhy, které stačil udělat za dva roky podnikání, půjdou za ní. Myšlenky se jí v hlavě honily jako o závod. Tehdá Lubošovi pouze vynadala, řekla mu, že nechápe, co je za prolhaného člověka. Bylo to v tu chvíli jediné, nač se zmohla. Musí se rozmyslet, co dál. Připadala si jak v začarovaném kruhu.

Manžel Monču přesvědčoval, ať to úplně utne, že jí pomůže zaplatit dluhy a bude šťastný, když se k němu vrátí.

Dny plynuly jako o závod a už tu byla téměř polovina ledna 2016.
Mezi Mončou a Lubošem panoval napnelismus vyhrocený téměř na maximum, oba čekali, co bude dál a ani jeden o dané situaci nebyl schopen mluvit. Navenek oba hráli divadýlko pro okolí, u stolu se sem tam pusinkovali, takže nikdo netušil, jaká je situace ve skutečnosti.
A 14. ledna večer po zavírací době, když byla Monča na toaletě, vzal Luboš její mobil a přečetl smsky od manžela. Pochopil, že mezi nimi je konec, že se Monča vrátila k Marcelovi. Od té chvíle s ní nepromluvil a zahlížel na ni jako vrah. Jeho vražedný pohled mu vydržel až do večera druhého dne, neboť Moniku ještě potřeboval 15. ledna za barem - nikoho jiného na ten večer neměl. Nebýt toho, napadl by jí již 14. ledna večer, ale musel se ovládnout - jak zákeřné.

V pátek 15. ledna byla v clubu diskotéka, jako obyčejně každý pátek. Bar se pěkně pozvolna zaplňoval a vše probíhalo jako jiné večery. Luboš opět seděl na "trůnu", popíjel a pokuřoval, ale na Moniku se téměř ani nepodíval. Disco se chýlilo ke konci a poslední zbytky hostů odcházely. S posledními hosty šel Luboš dolů zamknout, Monča si nalila colu a konečně si unavená sedla s cigárem na lavici. Přemýšlela, jak začít rozhovor, ke kterému se již dlouho schylovalo.

Chtěla mu nabídnout poslední možnost pokračování Tanga, a to, že nechá ještě vše dál běžet na sebe, dokud jemu neskončí zákaz podnikání, ale s podmínkou. Každý týden odevzdá Monice domluvenou částku na nájem, aby ho mohla zaplatit a věděla, že dluhy dále nenarůstají a pokud možno - umoří alespoň i část starých dluhů.
Bylo jí stále líto zavřít takový pěkný club, když už ho vybudovali a lidé sem chodí a zároveň jí bylo jasné, že v případě zavření v životě neuvidí od Luboše ani korunu. Tango bylo zřejmě jediným zdrojem jeho příjmů. Ty jeho kecy, jak by to na ní nenechal atd., a přitom jak jsme nyní zjistily, kde mohl, vytvářel další a další dluhy - nakupoval na faktury s Moničinými iniciálami a jejím IČO. Což nechápu, jak mu mohou někde dát zboží, či služby na cizí IČO bez souhlasu dotyčného!?

Zkrátka, díky mé sestře, si dva roky žil jako král a ona se jen dřela a nevěděla, kam dřív skočit - přese vše jí to bavilo víc, než její dosavadní život.

K této nabídce se však nedostali, sotva Luboš přišel zpět nahoru (club je ve 2. patře), usedl na židli po pravém boku Moniky a vyštěkl: ,,Tak mluv!"

Monča se nadechla a chtěla začít, možná stihla dvě - tři slova. ani neví. Luboš vyskočil a podtrhl jí lavici. Rázem se válela na zemi. Jeho útok byl zákeřný a nečekaný, nestačila vůbec nijak zareagovat a už létala vzduchem a po zemi, jako hadrová panenka. Mlátil ji hlava nehlava, ona stihla jen pár nadávek a možná i pár facek za letu. Neví, od toho útoku si ani není schopná vybavit, co a jak přesně probíhalo.
Následovala nejkrutější část, kdy poté, co ji málem uškrtil, chytil a třískl s ní hlavou o zem, jakoby ji chtěl zabít - vší silou. Měla kliku, že v clubu je plovoucí podlaha; být tam dlažba, tak bylo po ní! Zůstala ležet chvíli v bezvědomí na zemi. Neví, jak dlouho to trvalo, ví jen, že když se probrala, Luboš kolem ní skákal a kopal do ní jako do prašivého psa a nadával jí do zkurvenejch sviní. A tomu říká "láska"? Podivné spojení že?

Poté konečně nějakým zázrakem jeho běsnění přestalo a ten mazec skončil. Dobitá a otřesená Monika sebrala všechny zbylé síly, po chvíli vstala, vzala bundu a pomalu odcházela. ,,Kam jdeš?!'' Otočila se a řekla: ,,Do nemocnice, to nemáš strach, že mám třeba krvácení do mozku, já tady kvůli tobě nechcípnu!''

Polovinu obličeje měla nateklou a fialovou tak, že ani oko nebylo vidět a ohromná boule se táhla i od oka směrem ke spánku. Bolelo ji celé tělo, měla naražená žebra od kopanců a jak jsem později viděla modřiny, byly po celém jejím těle i na prsou, rukách, nohách a zádech. Prostě-hrůza!

Podle doktorů měla kliku, že tak brutální útok přežila. Má přeražený (už podruhé) nos, prasklou lebeční dutinu na levé líci a pravděpodobně i naprasklou lebku od levého koutku oka ke spánkové kosti, což se ale úplně neprokázalo, protože otoky a výrony krve byly tak masivní, že ani na CT to nebylo možné pořádně určit. Doktor jí doporučil, až se zmírní bolest otoku kolem oka a spánku, ať dané místo pořádně masíruje, nebo jí vznikající tkáň z krevních podlitin zatvrdne a tvář zůstane nepřirozeně vyboulená.

Byla otřesená, až po čtyřech dnech od napadení šla a nahlásila útok na policii ČR. Policie klasifikovala útok jako trestný čin, neboť sestra měla pracovní neschopnost a nyní pokračuje ve vyšetřování.

Luboše jsme ještě ten večer v sobotu 16. ledna 2016 jako rodina vyhodili z Tanga a club zavřeli. Ten se teď ukrývá u své bývalé manželky, která, což nechápu, mu stále ještě věří a miluje ho, přesto, že si po jeho boku musela vytrpět taky své. No, jak jsem již psala, pro některé ženy má Luboš neodolatelné charisma a toho celý život jasně zneužívá.

Má hodná, pracovitá a naivní sestra konečně sundala růžové brýle a stojí nohama pevně na zemi. Rozhodla se, že Tango nezavře, pojede s pomocí rodiny a přátel dál a bude se snažit poplatit to, co jí Luboš nadrobil. Momentálně celkový dluh činí cca. 260.000 Kč (nájemné, OSA, zdravotní a sociální atd.), to nebude asi konečná částka, nyní začínají vylézat další Lubošovi "kostlivci ze skříně".

Paradoxem celého příběhu je, že na jednu stranu je Monča ráda, že ty nervy posledních měsíců má za sebou, ale ještě dlouho se bude z tohoto zvláštního vztahu vzpamatovávat. Luboše opravdu velice milovala, do poslední chvíle věřila, že ji také miluje a bohužel láska se jí z hlavy nevypaří jako dým, bude v ní ještě nějaký čas minimálně doutnat.

Já doufám, že se z toho brzy dostane a její srdce bude zase vesele být dál a ona bude tou fajn příjemnou a usměvavou ženou jako dřív.

Co k tomu dodat, snad jen možná hloupá rada pro všechny ženy - nemilujte doopravdy!!!

Zamilovaná žena má ty nejrůžovější brýle na světě, nedokáže je včas sundat a tak raději vydrží jako kůň, než by odkopla přítele-nepřítele!!!

V Jičíně únor 2016          Markéta Krylová

PS: Děkuji všem přátelům a známým za podporu a pomoc, kterou projevují i nadále Monče a clubu Tango.