Potom jsem si přečetl, co by se stalo, kdyby polský šéf diplomacie Radoslav Sikovski se vyjádřil v podobném duchu jako Karel Schwarzenberg – tak by nejpozději do hodiny musel opustit kancelář svého úřadu. Uvědomil jsem si, že v něčem za Poláky zaostáváme: v národní hrdosti.

V České republice se nenašel nikdo, kdo by vyzval Schwarzenberga, aby opustil úřad ministerstva pro ten skandální výrok. Naopak Schwarzenberg napadá vítěze Miloše Zemana z použití lží a podrazů ve volebním klání. Netuší, že svým výrokem si uzavřel cestu na Pražský hrad. Miloš Zeman nemusel dělat nic, a po tomto výroku soupeře měl vítězství na dosah. Už to, že Schwarzenberg si neuvědomuje, že tím výrokem prohrál u českého národa, dosvědčuje, že je cizákem v této zemi, i když se zde narodil a že Schwarzenbergové, i když jsou v Českém království od Bílé Hory, se s českým národem nikdy nesžili.

Proč jsme za Poláky v této záležitosti tak zaostali? Vždyť máme tolik příkladů z dávné i nedávné minulosti, které dokazují, že Čechové svými hrdinskými činy byli hrdými Čechy, Moravany, Slezany. Někdo řekne, to je důsledek globalizace, zdůrazňování evropanství. Ale i na Poláky doléhá globalizace. A přesto Poláci, a nejen oni, ale i Němci, Francouzi a jiní jsou napřed příslušníky svého národa, a potom jsou Evropany. Zato Čecháčkové jsou Evropany.
Ohlédneme-li se zpět, vyčpí na nás výrok Václava Havla, tehdy ve funkci prezidenta: „Ten, kdo je hrdý jenom na to, že je Čech, tak je Čech, ale vůl." Tohle když řekne prezident, tak se hlavně z mladých lidí stanou pravdoláskovci neznající dějiny našeho národa, a ti také volili Schwarzenberga.

Ještě uvedu jednu událost. Po sjednocení Německa v roce 1990 navštívil Berlín polský premiér Tadeus Masoviecki. Hostitelé ho vítali, dělali pomyšlení, nabízeli partnerství, přátelství. Polský premiér odpověděl, proč ne, ale aby bylo jasno: „Západní hranice na Odře a Nise je a zůstane. Přáteli, ale každý na svém." (jednalo se o území zabrané Polákům Pruskem při třech děleních Polska).

A teď si představme, že náš premiér Nečas při návštěvě Bavorska se omlouvá Němcům za excesy při odsunu Sudetských Němců. Vždycky jsou napřed příčiny, a teprve potom následky – to si premiér Nečas asi neuvědomuje. Němci vyvolali dvě světové války, aby si podrobili Evropu, Němci porušili staleté soužití Čechů a Němců v zemích Koruny České, Němci vyháněli z pohraničí Čechy ještě před Mnichovským diktátem, Němci chtěli do Říše tím, že mělo být odtrženo rozsáhlé území Československa – porušena tisíciletá hranice Českého království.

Chtěl bych ještě připomenout, že Sudetští Němci, když mluví o majetku, který měli kdysi v Sudetech, nemluví v čase minulém, ale přítomném: „Mám pilu v Kraslicích, ve Smržovce stojí můj dům kousek od radnice atd.!!!" Když se jich někdo zeptá, zdali volili Henleina, nebo na vyhánění Čechů ze Sudet ještě před Mnichovem, tak si nevzpomínají. „Čas to milosrdně vytěsnil z paměti," říkají Němci.

Nepřistupme na toto „milosrdné vytěsnění paměti"! Učme se od Poláků. Vždycky byly nejprve příčiny, a teprve potom následky. Majetky, které v Československu zanechali Sudetští Němci, byla jako náhrada za válečné reparace, které by museli Němci zaplatit. Němci toto „milosrdně vytěsnili z paměti"!   Jiří Kolář