Činnost rady a taktéž i městského zastupitelstva byla pestrá, byla bouřlivá, schválilo se mnoho dobrého a prospěšného, došlo k závažným rozhodnutím. Přesto jedno, a to z poslední doby, zůstane navždy zapsáno zlatým písmem v kronice našeho města.
Rada se na základě stížnosti jednoho obyvatele města rozhodla zastavit noční odbíjení věžních hodin, místo aby stěžovateli doporučila spát při zavřených oknech či si dávat do uší gumové špuntíky.
Není to poprvé, kdy rada došla k podobnému šalamounskému rozhodnutí. Před několika roky přijala stížnost též jednoho občana, kterého rušily hlasy lidí odcházejících z divadelního představení, a rozhodla posunout začátek divadel na 19 hodin. Jak moudré rozhodnutí.
Přes dvě stě roků dávaly hodiny na věži svým neomylným zvukem najevo, že město i v noci žije, přežily tři války, okupaci i totalitu. Ale jejich noční odbíjení nepřežije rok 2014. Nabízí se další ještě rozšířené řešení požadavku stěžovatele. Co takhle v deset hodin večer uzavřít město pro veškerou dopravu, zakázat pohyb obyvatel po městě, zhasnout všechna světla a do rána pro klid jednoho občana (či občanky?) zavést perpetuum silentium – věčné mlčení.
Jistě nám toto rozhodnutí budou mnohá města závidět a budou nás hodlat následovat. Praha by mohla příkladně v noci zastavit staroměstský orloj či Loretánskou zvonkohru.
Sinhálské přísloví praví: Třebas bys přehádal tři sta mudrců, nad hloupostí nezvítězíš. A tak si říkám shodně s básníkem Schillerem – s hloupostí i bohové bojují marně. Ivan Matějka
