Nikdo si to neuměl představit. Před dvěma roky jsem touto dobou stál uprostřed davu ukrajinských žen a dětí, které se pokoušely dostat co nejdříve před ukrajinsko-slovenskou hranici do bezpečí před válkou. Ruské tankové armády procházely Ukrajinou jako nůž máslem a Kyjev se chystal na zoufalou obranu, které ale nikdo velké šance nedával.

Psalo se o tom, jak asi mohou vypadat pouliční boje v ukrajinské metropoli. Všechny státy evakuovaly své ambasády z Kyjeva a jen ty nejodvážnější je „pouze“ přesunovaly do ukrajinského Lvova na západě země, o němž se předpokládalo, že v ukrajinských rukou vydrží asi nejdéle. Padaly úvahy o možnostech partyzánské války, USA nabízely ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému evakuaci ze země, Evropa řešila přijetí milionů ukrajinských válečných uprchlíků. A při zmínkách, že bychom snad měli Ukrajině poskytnout zbraně na obranu, naskakovaly většině Evropanů pupínky.

Pak se stal zázrak, který si původně také nikdo neuměl představit. Ukrajinci nejen ubránili Kyjev, ale Rusům zasadili tak tvrdé rány, že se rychle začali stahovat. Padl Mariupol, Cherson, ale všechna další velká ukrajinská města se udržela. Při ofenzivě kolem Charkova pak postoupili Ukrajinci o sto a více kilometrů během pár týdnů. Pak dokonce dobyli Cherson a Rusy zahnali za Dněpr. I my jsme udělali dost, zavedli nejrozsáhlejší sankce v historii, stali jsme se nezávislými na ruském plynu a téměř i na ruské ropě. Ukrajinci dostali naše tanky, protiletecké systémy. Pád Bachmutu se zdál zanedbatelnou kapitolou.

Se stovkami našich západních tanků a obrněných transportérů zahájili Ukrajinci ofenzivu. Jenže vlastně ani nezahájili. Rusové se totiž podle hesla, že horší než zbytečná válka je válka prohraná, tvrdě bránili. A ubránili. Válka ani druhý rok neskončila. Naopak se ukázalo, že nemusí jen tak skončit. Naše pomoc začala váznout. Rusko naopak jako by přes všechny sankce chytlo druhý dech.

Nikdo si to před dvěma roky neuměl představit. Ale jsme prostě ve třetím roce války, války, v níž Ukrajinci, a s nimi ani my, kteří děláme správnou věc a pomáháme napadené zemi téměř jak se dá, poslední týdny rozhodně nevyhráváme. Nehroutíme se z toho, jak pomáháme, tak velká naše pomoc Ukrajině není. Nehroutí se ani Ukrajina, ale nehroutí se zdaleka ani Rusko. Ruská verchuška má situaci tak pod kontrolou, že se rozhodla uspořádat svoji hru na volby. Volby, které vůdce agresorského státu Vladimir Putin vyhraje zřejmě oficiálně i neoficiálně s velkým přehledem.

Nikdo si to neuměl představit. Ale začíná třetí rok války. Nikdo si dnes neumí představit, že bude tím posledním. Nikdo si nedokáže představit, že bychom Ukrajině pomáhali ještě nějak zásadně víc než dosud. Ani to, že bychom pomáhat přestali. Nikdo si neumí představit, že Ukrajina prohraje, ani že prohraje Rusko. Nikdo si nedokáže představit, jak by mohl vypadat trvalý mír s Putinem. Možná se stanou i ve třetím roce války nepředstavitelné věci. Nebo také ne. A za rok „jen“ začne další rok války.