Otázky ochrany přírody v Česku pravidelně vyhrocují debaty o rozvoji měst a rozmachu lidské činnosti. V poslední době se z označení "ekolog" nebo "ochránce přírody" staly téměř urážky. Přitom na malebnou českou přírodu a krásy našich národních parků a rezervací je hrdý každý správný vlastenec. Na Jičínsku rozpolcení ilustrují dva případy: protesty aktivistů, které na dlouhé roky zablokovaly výstavbu asfaltové cyklostezky z Jičína do Železnice, a těžba kůrovcem napadených stromů v přírodní rezervaci Veseckého Plakánku, která za sebou v mokré nivní půdě zanechala bahnitou rozoranou spoušť.

Ilustrační foto
Z Jičína do Železnice po cyklostezce? Ještě dlouho ne. Sedmiletý boj stále trvá

Za mnoha dramatickými slovy se skrývá jednoduchá filosofická otázka. Je příroda stále tak krásná, když se do ní nemůžeme podívat? V případě údolí Plakánku stáli správci CHKO a úřady před dvěma možnostmi: buď napadené, nebezpečné dřeviny rychle vytěžit, nebo údolí na několik let zavřít, vyčkat a odumřelých stromů se zbavit přirozenou, k prostředí citlivější cestou. "To by ale bylo k lidem nefér, údolí je krásné a byla by škoda, kdyby tam turisti pět let nemohli," uvedl rodák z Vesce a starosta dobrovolných hasičů František Najman. Podle něj se z nešetrného zásahu těžkých strojů příroda vzpamatuje.

V kauze kolem cyklostezky proti sobě stojí sportovci prahnoucí po aktivním pohybu v přírodě a aktivisti, kteří by raději provoz v okolí přírodní památky Zebín omezili. Proto už sedm let lobbují za přírodní povrch stezky bez použití asfaltu.

Příroda tu byla dlouho před námi a s velkou pravděpodobností se dokáže vypořádat i s tím, čeho se na ní ve svém rozmachu a časté bezohlednosti dopouštíme. Je ale nutné jí přidělávat práci? Nestálo by pár let omezení našeho výsostného pohybu a zábavy za zachování ekosystémů, které jsou ve své síle a odolnosti zároveň neskutečně křehké? Příroda si vždycky najde cestu zpátky. Jen bychom jí nemuseli tak často krást mapu.