Velké otvírání přichází dřív, než se čekalo. Jinak, než se čekalo. Co však po sérii vládních covidových chyb a poklesků očekával každý, je poněkud legrační. Politikům je vnutil soud,a ještě se spletli o den. Tentokrát však nejspíš hořký smích nebudou provázet slzy.

Ještě přede dvěma měsíci by byl volný přístup pro neočkované do hotelů, restaurací, za sportem a kulturou zločin. Třicet sedm a půl tisíce obětí koronaviru žaluje k nebi. Mnohé mohly být zachráněny, kdyby se Babiš a jeho tým chovali rozumněji.

Omezení neočkovaných nebylo žádnou segregací, jak teď křičí zaslepení ochránci domnělých lidských práv. Bylo to vynucené nouzové opatření, které mělo chránit ty nejohroženější před smrtí a další před krutou nemocí s nevyzpytatelnými následky.

Jestliže teď nestavíme vládu na pranýř za to, že hygienické pravidlo ruší, není to proto, že by se měnil náš názor. Změnila se nemoc. Covid touto dobou zkrotl. Není neškodný, ale už masově neohrožuje společnost. Některé země, jako Velká Británie či Dánsko, už riskly zrušit všechny příkazy a zákazy.

Česko ještě váhá, ale patrně se brzy vydá touž cestou. Též proto, že valnou část opatření už dlouho lidé nedodržují a úřady to nevynucují.

Za nastalou svobodu však neděkujme vládě. Ani té předchozí, která nadělala spoustu chyb, ani současné, která by nebyla lepší, kdyby neměla štěstí. Věřící mohou poděkovat Pánu Bohu, ostatní milosrdné matce přírodě. Covid aspoň prozatím podle všeho v nejhorší podobě končí a lidé mohou vydechnout. Důvod k oslavě však není. Spíš ke zpytování svědomí. Vedli jsme si v boji s novodobým morem mizerně. Svědčí o tom skoro čtyřicet tisíc hrobů.