Užívej si čas pro lidi, které máš rád.
Jednoho dne přijde den, kdy si řekneš:
„jsem rád, že jsem to udělal".
PS: u mne už nastal při dosažení „75".

Před pár dny se mi zhoršila zborcená klenba na pravé noze a začal jsem skoro kulhat. To je pro mne snad největší trest, když nemohu chodit tak jako doposud. Na ortopedii v Hradci Králové mi pan doktor předepsal jen jiné vložky do bot, což ale moc nepomáhá. Zjistil jsem, že nesprávně chodím, resp. mám nesprávné držení těla; jsem ohnutý, chodím více kilometrů než bych asi měl a s větší zátěží.

Stále si říkám, že se nechci léčit, ale chci se uzdravit a dále si užívat hory a přírodu, která je pro mne Božím chrámem, dokud to půjde. Bolest, kterou zažívám, není voláním po užívání léků, ale informací, že dělám ve svém životě nějakou chybu.

Chůze je pro mne velmi účinný a samozřejmě také velmi levný lék, dostupný prostředek k udržení zdraví. Výsledkem bývá lepší nálada, vnitřní klid, což zabezpečuje můj kvalitní spánek a schopnost regenerace.

Ještě před nedávnem žili lidé v úzkém spojení a v souladu s přírodou. Stravovali se prostě a střídmě, využívali vlastní zdroje a jedli to, co rostlo v jejich oblasti. Asi bychom měli jíst potraviny, které nám příroda v daném období nabízí. Už Hippokrates říkal, že jídlo je lék, což je pravda. Ale stejně tak jako umí léčit, umí i zabíjet. My sami jsme tvůrci reality. Situace kolem nás jsou neutrální, ani dobré, ani špatné. Význam jim přisuzujeme teprve my; je to výsledek našich postojů.

Pro mne je rozhodující být pozitivně naladěný a snažím se tuto energii šířit dále. Moc mi to pomáhá i na mých cestách světem. Dostávám od lidí více, než si zasloužím. A opět se vracím do přírody, kde pěší turistika a pobyt v ní redukuje negativní myšlenky, zlepšuje náladu a pomáhá mi při případných depresích. Chůze zlepšuje můj psychický stav a bystří i myšlenky, posiluje svaly v okolí páteře, zmírňuje bolesti zad ze sedavého způsobu života např. u počítače, který také používám k přípravě svých programů na další cesty.

Jídlo je pro mne rituál a tak se během jídla nemusím dívat na televizi nebo číst SMS, nečtu při tom noviny ani knihu. Konzumace jídla je pro mne společenská záležitost a rád ji sdílím s druhými u stolu. Při návštěvě rodin našich dětí je u nás při jídle TV skoro zakázána.

Snažím se udržovat psychickou pohodu a tak skoro nic neřeším; jsem nad věcí. Ničím se netrápím, starosti problém vyřešit nepomůžou. Čím jsem starší, o to více „házím problémy za hlavu" - na některé věci jsem imunní… Snažím se očistit spíše duši, posilovat se otužováním, být v přírodě za každých povětrnostních podmínek, chodit do sauny či parní lázně, mít zdravý jídelníček, dostatek spánku a pravidelnou životosprávu; snídám, obědvám i večeřím skoro vždy v pravidelnou dobu. A nikdy nechybí sklenička piva a dobré víno.

Kromě zdravého životního stylu mám optimistický náhled na život, neberu léky (pardon – ráno malý prášek na snížení tlaku) ani drogy, neužívám žádné formy léků včetně vitaminů a doplňků stravy, nekouřím. Zatím jsem v psychické a fyzické pohodě a cítím se v životě šťastný.

Vždy se těším se na poslední dny adventu, na svátky vánoční, kdy se na Štěpána 26. prosince sejdeme jako nejbližší rodina snad v plném počtu – díky nedávno narozené Adélce nás bude poprvé deset! Co víc si mohu v tomto věku přát? Poprvé nebudu kupovat žádné dárky. Nechci se ani dívat na stále stejné filmy v televizi, nechci se honit za materiálními věcmi. Těším se na procházky do přírody.

Nedávám si žádné novoroční předsevzetí, ale mám nějaké plány, kam bych rád v příštím roce. V únoru s přáteli asi poslední 11. zimní přechod, tentokráte pohoří Šumavy, v dubnu naposledy kamionem a poté na kole za teplem v Itálii, v květnu sám chci oslavit příchod léta na legendárním karnevalu na portugalském ostrově snů a věčného jara Madeiře, v červnu s přáteli na pohoří Atlas a královská města Maroka a v červenci s „přáteli hor" do Krušných hor se svým věrným přítelem kolečkem, pokud se dožiji. O prázdninách bych nejraději odjel někam na hory s vnoučaty.     Ivan Pírko