Semtinská lípa
Ke Kosti cestou zřeli jsme
nedočkavě již do dáli,
mohutné lípy Semtinské
korunu mocnou hledali.

Dnes ale, my to dobře víme,
korunu její neuzříme.
„Tady to bylo!" postojíme.

Semtinská lípa tady slavná
stávala věky donedávna,
až v bouři zlé ji nenadálá
ničivá rána k zemi sklála.


Modlitba skal
Ohromen jsem pod ní stál,
modlitbu když zřel jsem skal,
jak tu k zemi ruce spíná
dívka, kterou tíží vina,
jejíž všechna prosba marná
zní tu v mraze, v žáru parna
kdy i kámen hřeje více
nešťastné té prosebnice,
ale srdce tvrdé skály
mají, jež tu kolem stály.