Po řadu let, stejně jako mnozí jiní, jsem sledoval se zájmem populární Bostonský maraton. Vítěz dostal vždy kromě vavřínového věnce ještě velkou finanční odměnu. Obyčejně to bylo okolo jednoho milionu dolarů. Nebylo tedy divu, že se na Bostonský maraton sjížděli nejlepší běžci – vytrvalci z celého světa. A tak tomu bylo i letos.

Přijeli známí běžci z Afriky, kteří trénují na tento závod již od mládí. Oni dobře vědí, že kromě popularity i odměna za vítězství by změnila jejich život nadosmrti. Kromě těchto běžců – vytrvalců se zúčastňují závodu i běžci méně známí. Běží buď ve prospěch fondu některého člena rodiny, který má rakovinu, nebo jen proto, aby ukázali, že jsou stále v dobré tělesné kondici. Ať je to tak nebo tak, letos to bylo jinak.

Letos nikoho nezajímalo, kdo byl vítěz nebo vítězka. Sotva několik běžců proběhlo cílem, vybuchly tu dvě bomby, které zranily hodně běžců a diváků a dokonce zabily osmiletého chlapce a ještě dva další lidi.

V této chvíli, kdy píšu tyto řádky (vyšlo v Hlasu národa ihned po události – poznámka redakce), se ještě neví, kdo stojí za tímto vražedným teroristickým útokem. Je však k nevíře, že se najdou lidé, kteří chtějí druhým nevinným lidem ublížit a dokonce je zabít. Jsou to zločiny do nebe volající. Nejde však o to nyní dopadnout teroristy, ať už domácí nebo zahraniční, ale spíš bychom se měli zamyslet nad tím, co je prvotní příčinou takového lidského jednání. Všeobecně se ví, že hodně viny na tom nesou naše televizní programy, videofilmy, počítačové hry a internet. Místo aby se prostřednictvím těchto médií ukazovalo lidem něco pěkného a pomáhaly se takto vychovávat děti a mládež, ve většině programů a filmů vidíme jen samé násilí, střílení a vraždění bez sebemenší úcty k lidskému životu. Dokud někdo tyto programy nezmění, budeme se opravdu za chvíli bát vystrčit hlavu na ulici. Je to tu teď horší než bylo kdysi na Divokém západě.

Nechci na nikoho svolávat boží tresty, ale naopak bych chtěl boha poprosit, aby lidem všech národů světa a zvláště mladé generaci vlil do srdcí úctu k životu, vzájemnou lásku a toleranci, dobrotu a mravní ušlechtilost. Jen tak bude náš život šťastnější a bezpečnější.   Lubomír Hromádka, Washington D.C.