„To my nemůžeme, to musí schválit pan Krejčí." Nebo Krejčíček? Pan K není přítomen, čekám. Když přišel, uctivě žádám. Pan Úředník se na letáček ani nepodíval a pravil: „To nepůjde, není místo … " Na další zdůvodnění jsem nečekal. Někteří si pořizují adrenalin náročným sportem, mně stačí jičínská radnice.

Letím do patra. Pan tajemník má jednání. Pan starosta má jednání. Dolů už jdu pomalu, protože nic dalšího jsem nevymyslel. Jít sem znovu? Času je málo. Jiné než silové řešení mne nenapadá. Ale prát se neumím. Defenestrace nepřipadá v úvahu. Pan Úředníček úřaduje v přízemí. Jó, kdyby byl nějaký třeba únor, jak si jeden zastupitel v práci prohlížel sprosté obrázky a radnice se pak rozložila, těšil bych se, že s novou radnicí bude lépe. Nedaří se. Tak si alespoň z beznaděje říkám sprostá slova. Ale jen pro sebe. Měli by mě za blázna.

Stalo se v úřední den, ve středu 7. listopadu někdy mezi desátou a jedenáctou hodinou. ⋌Bohumír Procházka