Nedávno jsem kdesi nechtěně vyslechl rozhovor o úmrtních zvycích a pověrách na Jablonecku a snad i na Jičínsku ještě v období krátce po skončení druhé světové války, pokud to ovšem nebyly obyčeje zanesené k nám do pohraničí právě dosídlenci.

Zemřelému vtiskli pozůstalí do rukou svíci, která byla posvěcena o Hromnicích. Pokud byl mrtvý vystaven v domě, musela svíce hořet, aby jeho duše nezabloudila. Pozůstalí otevřeli okno, aby duše zemřelého mohla odletět. Zvedl-li se vítr nebo bouře, pak lidé věřili, že se někdo oběsil a čert odnáší jeho duši.

Pozůstalí nebožtíku zatlačili víčka, aby se v jiném nezhlédl a nevzal ho s sebou. Měl-li zemřelý otevřená ústa, podvazovali mu bradu. Na ústa a oči mu položili po penízku a zemřelého vynesli z postele co nejdříve na prkno, aby se narovnal. Aby mrtvý, když ho vynášeli do předsíně a ukládali do rakve, nespadl, přivázali ho k prknu šňůrou. Na prknech se poznamenávala jména a úmrtí a byla uschovávána pro další zemřelé. Případ, že se prkno používalo opakovaně, byl prý zaznamenán ještě v polovině 19. století ve Smržovce v Lučním mlýně v Dolním Maxově, v domě se zvonicí.

Úmrtí oznamovalo zvonění umíráčku. Večer se dostavila k mrtvému stráž, která ho hlídala obvykle 2-3 noci. Muži hráli karty, ženy se modlily a zpívaly. Stráž u mrtvého byla pohoštěna chlebem a sýrem a dbala, aby klid mrtvého nebyl rušen. Zastavovali proto hodiny, mlýnská kola a nepředlo se… Bylo-li větrno, postavili pozůstalí k zemřelému mísu s vodou, nebo kladivo, ocílku, a sekeru.

Mrtvého omývala obyčejně žebračka a co je zajímavé, voda se vylévala na pole a nádoba byla rozbita, slamník mrtvého byl spálen a místnost vykouřena jalovcem.

Víc jsem si z rozhovoru neznámých cestujících nezapamatoval. Mnohé z vyřčeného je dávno zapomenuto, jiné snad někde dodržováno. Kdo ví? Byly to jen pověry, pradávné zvyky? Stojí však za zamyšlení, za chvilku rozjímání. Lidé, kteří takto jednali, přemýšleli, žili a umírali, byli naši předkové, ne tak vzdálení…

Je pouze na nás, co z obrázků našich předků přeneseme do současnosti, čím se pokloníme zesnulým a jakou formou na ně budeme vzpomínat. Memento mori!⋌Egon Wiener